Článek
Za příběhem 77letého Karla: Cesta za mořskými vlnami
Ve věku, kdy mnozí odpočívají ve stínu svých zasloužených odpočinků či již užívají krás posmrtného života, se 77letý Karel z Brna rozhodl pro nezvyklý krok.
Pro lidi Karlova věku je docela snadné se zavřít do světa domova a vzpomínek. A nadávat před televizní obrazovkou od rána do večera. Nicméně on byl jiný, jeho srdce bylo naplněno touhou dát své jediné vnučce nezapomenutelný zážitek.
Rozhodl se, že za ušetřené peníze z brigády ve vietnamské večerce splní sen svého děvčátka - vnučky Agátky (věk u mladé dámy neprozrazujeme): dovézt ji k moři, kde se může koupat ve slunečních paprscích a tančit s vlnami na pobřeží čarokrásného Španělska.
Dřina s krásným cílem
Karel, skoro každé ráno, když slunce teprve vykukovalo nad horizontem, opustil svůj domov v brněnských Husovicích a vyrazil do prostředí, které mnozí považují za doménu mládí a síly.
Brigáda ve vietnamské večerce nebyla pro Karla jenom prostředkem k dosažení finančního cíle, byla to i jeho cesta do světa, který byl dříve zahalený mlhavými představami a cizími kulturami. Setkával se s lidmi různých národností, do Večerky chodili často nejen Moraváci, ale i Češi, Ukrajinci, Turci, Slováci, Rakušáci nebo dokonce i Mongolové a Polky.
Mladá duše opět zasahuje
Karel vždycky říkal, že život je jako moře: plné vln, odpadků, ryb a překvapení. Ačkoli se na jeho věku začaly projevovat stopy času a nemocí, jeho duše zůstala mladá a hlavně plná energie, kterou by mu i leckterý lidovecký poslanec mohl závidět.
Každý den, kdy se senior zmožený vracel z práce, se cítil o něco bohatší než předtím - nejenom finančně, ale zejména díky novým zážitkům.
Až přišel den, kdy se jeho igelitka plná ušetřených peněz zdála být těžší než kdy jindy. Byly to peníze, které nebyly získány snadno. Karel věděl, že každá bankovka, kterou tiskla jeho vrásčitá brněnská dlaň, byla kouskem lásky určené pro jeho vnučku. Pro nikoho jiného, ani pro finanční úřad, starobrněnský pivovar nebo ČSSZ.
Až jednou zvolal - našetřeno! Jedeme! Letíme!
A tak se jednoho slunečného rána, senior Karel vydal na cestu z bratislavského letiště se svou vnučkou po boku. Jejich cesta nebyla jen dovolenou, byla to poutavá odysea lásky a dobrodružství. Každý moment strávený společně byl jako drahocenný klenot, který se ukládal do pokladnice jejich vzpomínek.
Jeho vnučka Agáta (kamarádkami nazývaná Bubu) se vrátila domů se sluncem v očích a s obrovskou láskou k dědečkovi a Španělsku. Dědečkovi začala žertem říkat Carlos.
Pozitivní závěr na konec
Krásný konec, vše dobře dopadlo, ani letadlo nemělo zpoždění, ani se jim neztratily kufry ani dobrá nálada. Kdo je milovník špatné nálady a pesimismu, ten musí jít holt jinam. Tady vše opravdu dobře dopadlo.
A pro zvídavé rýpaly, kteří se budou ptát, kde byla či je babička Jiřinka- manželka dědy Karla. Tak ta již zemřela před 3 roky na Covid a nyní si již spokojeně užívala a užívá posmrtného života, jak o něm mluví (nejen) křesťanské církve.
A dědečkovi s vnučkou posílala z nebíčka tisíce nejsladších polibků!
