Článek
Děkuji autorce za inspirativní text. Dovolím si věc stručně glosovat z odlišné, často opomíjené perspektivy.
K jádru pudla: základní, ale zejména snad střední školy by měly začít od zákonných zástupců žáků vybírat příspěvek na elektrickou energii.
Důvod je jasný, žáci ze základek a zejména pak středoškoláci velice často ve školách nabíjí své mobilní mazlíčky.
Halíře dělají talíře
Leckdo z laskavých čtenářů si řekne, že jde jenom o pár desetikorun, což jistě nikoho – a naše školství obzvlášť – nespasí.
Avšak v součtu za celou republiku a za celý školní rok jde zákonitě o statisícové, či dokonce snad milionové obnosy. I zde platí okřídlené: halíře dělají talíře.
Naši potomci se mnohdy s radostí porvou o to, kdo získá místo u zdroje elektřiny. Zásuvek je přitom logicky ve třídách méně než žáků a jejich rychle se vybíjejících smartphonů.
Kde jsou ty časy, kdy telefon vydržel i pět dnů na jedno nabití! Pravda, to ještě sloužil zpravidla jen k telefonování a esemeskování mezi spolužačkami a spolužáky.
Zavedení poplatku za použití školních zásuvek k nabíjení by pak mělo i výchovný efekt z pohledu finanční gramotnosti. Naši žáci by si přinejmenším jasně v praxi uvědomili, že nic na světě není zadarmo. Jak trefně říkal již proslulý ekonom Milton Friedman, žádný oběd na světě není zdarma, vždy ho musí někdo zaplatit (There’s no such thing as a free lunch).
Finanční gramotnost i ekologická výchova
Pro pět ran do všech obnovitelných zdrojů energie, nemělo by zpoplatnění elektřiny ve školách také ekologický rozměr? Podle mého názoru ano, byla by to jasná ekologická výchova v akci.
Poplatek by přirozeně nemusel být nijak ekonomicky krutý! I v řádu desetikorun za rok by jistě přinesl výše zmíněné pozitivní pedagogické efekty.
Samozřejmě, pokud by někteří rodiče zakázali dětem nosit mobil do školy, od placení příspěvku by byli osvobozeni. Troufnou se naši zákonodárci zamyslet i tímto směrem?
