Článek
V našem každodenním zápolení můžeme občas potkat bláznivé situace (mladí by asi řekli cringe), ale právě v nich nacházíme to podmanivé kouzlo lidské existence.
Strašné rande se strašnou osobou
Dovolte mi tedy stručně vyprávět o tom, jak jsem prožil jedno z absolutně nejhorších rande v mém životě.
Stalo se to v největším českém (vlastně moravském) statutárním městě Brně, které znám do každého posledního zákoutí i do posledního správního úřadu.
Bylo jednoho chladného podzimního dubnového večera, když jsem se setkal s touto ženou, jež mi byla doporučena Tinderem. Tedy moderní seznamovací formou, nikoliv předsedou uličního výboru strany Moravané, jak se seznamovali ještě nedávno moji předci.
Za mírný poplatek mi byla Tinderem tato fyzická osoba vyselektována jako možná partnerka pro další nudnou etapu mého života v Brně-městě. Aplikace mi sdělila, že by s ní nebyl vyloučen ani sňatek, tedy s tou Pavlou (29), ne s aplikací.
I Michal Viewegh by se asi divil
Přestože jsem nebyl nikdy zastáncem rande na slepo ze seznamky, rozhodl jsem se dát šanci osudu a setkat se s touto neznámou dámou v pozdně reprodukčním věku.
Náš večer začal nenápadně, s lehkým tlukotem srdce a jiskřičkami naděje v očích. Avšak jakmile jsme se dostali do toho hlubšího dialogu, začaly se projevovat první známky toho, že toto rande nebude zrovna úspěšné, jak by řekl třikrát soudně trestaný horník z Ostravy.
Naše konverzace se válela ve vzduchu jako těžký kouř, vydechovaný Václavem Havlem, když ještě kouřil a nedbal rad vážených lékařů. Velice jsme se nudili, a to i na brněnské poměry. Trapno se dalo krájet jako tweety ministra Jurečky.
Nedopečená témata se střídala mezi trapnými chvílemi mlčení a povrchními otázkami, které nedokázaly prolomit ledy mezi námi.
Vařili tam opravdu, ale opravdu špatně
Jako by toho nebylo málo, došlo i na nečekané překvapení ve formě gastronomické katastrofy. Restaurace, kam jsme se rozhodli zajít, prezentovala své pokrmy na webu s nadšením a v superlativech, které se však bohužel vůbec nepromítli do jejich kvality.
Kdyby tam přišel Zdeněk Pohlreich nebo Jura Babica, tak by měli z toho kulinářského Waterloo asi zástavu srdce. Hodně peněz za málo muziky.
A to vám raději ani nepopisuji číšníka, takového nešiku, neználka a namyšleného nemotoru byste nenašli ani české komedii z devadesátých let.
Ergo kladívko, náš stůl se stal bojištěm mezi touhou předstírat, že nám chutná, a upřímným pocitem znechucení, který bylo opravdu těžké skrýt.
Po návratu k přibližovadlu…
Avšak nejhorší část tohoto večera teprve přišla. Po návratu k autu jsme se rozhodli pokračovat v procházce, která měla potenciál přinést nějaké uklidňující momenty. Naopak.
Jak jsem zjistil později, paní ze seznamky mi z bundy při procházce širším centrem nočního velkoměsta Brna ukradla lístky na hokejovou Kometu (navíc na play off) a jahodové kondomy. Patrně si obojí později užila s jiným mužem či skupinou mužů.
Ještě, že tehdy nepršelo, to by mi ta paní ukradla asi i deštník a náhradní suché ponožky do sandálů.
Poučení z krizového vývoje
Uvědomil jsem si, že toto rande představovalo nejen zklamání, ale i interesantní poučení do budoucna. Život nám často předkládá situace, které nejsou v souladu s našimi představami, a je na nás, jak s nimi naložíme.
I když toto setkání nebylo tím, co jsem si představoval, přineslo mi to poznání o sobě samém. A o tom, co ve vztazích skutečně hledám.
Děkuji vám za vaši trpělivost a naslouchání. Možná jste se v mých slovech našli, možná ne.
Jaké nejhorší rande jste zažili vy? Napište, když tak slušně do komentářů pod článkem. Díky.
-------------------------
Autorský polo-romantický text, volně sepsáno na základě vyprávění J.Z. (36) z Brna city.
