Článek
O muže řemeslníky je sice též částečně nouze, ale kdy jste se naposledy setkali s šikovnou elektrikářkou, instalatérkou, topenářkou či čalounicí?
Řemeslnice prostě chybí, a to nejen ty šikovné, ale vlastně jakékoli. Problém vězí do značné míry v neatraktivním a podceňovaném učňovském školství, na což politici a kapitáni průmyslu často upozorňují.
Rodiče ovšem nadále posílají své dcery především do lavic gymnázií, ze kterých pak zpravidla pokračují na bezplatné veřejné univerzity, kde se věnují studiu například divadelní vědy, dějinám balkánské kinematografie či estetice, a na řemeslo se s odpuštěním kašle.
Rodiče nenaláká ani fakt, že jen trochu šikovná řemeslnice dnes může v klidu vydělat 74 až 93 tisíc měsíčně.
Navíc má i lepší postavení na pomyslném „svatebním trhu“, každý přemýšlivější muž si raději vybere na cestu společným životem dívku, která umí opravit protékající WC, sekačku na trávu či rozbitý automobil než takovou, která vyniká znalostmi estonské lesbické poezie či dějin Harryho Pottera.
Před politiky zabývajícími se školstvím stojí nelehký úkol zatraktivnit učňovské školství pro mladé dámy a vysvětlit jejich zákonným zástupcům, že jít na odborné učiliště není a nesmí být pod jejich úroveň.
Psychologický aspekt: Možná by bylo na místě „efektivně postrašit“ tuzemskou veřejnost prognózou, že pokud zdejší dívky nenastoupí do učilišť alespoň v takovém počtu jako chlapci, tak Česku nezbude než přijmout (ne)šikovné řemeslnice z ciziny.
Nedivme se, že nám tolik schází řemeslnice. A nebojme se o tom mluvit.
Ministře Mikuláši Beku, nezavírejte před touto věcí oči!
