Článek
V kuchyni vládl takřka padesátiletý čtyřicátník Marek, vyhlášený regionální šéfkuchař. Sebevědomý sice jako vždy, avšak toho dne v něm bublalo něco zvláštního.
Hokejový fanoušek z vedlejšího městečka - by řekl, že v něm bylo takřka něco DYNAMICKÉHO - ano, poznali jste laskavý autor (nikoliv nelaskavá Umělá inteligence) zde odkazuje na veleslavné pardubické Dynamo.
Nicméně zpátky do královského východočeského velkoměsta Hradce.
Večer začal nenápadně
Večer ve východočeské metropoli probíhal zatím hladce, dokud se neozval hlasitý hovor za vchodovými dveřmi. Do restaurace vešel vysoký hřmotný muž, který s sebou nesl příjemnou vůni neprošlého značkového deodorantu z Lídlu.
Byl to ukrajinský host (pro přesnost - tedy sice ruské národnosti, ale občanství měl ukrajinské), který si zvolil jako cíl pro ukojení svého celodenního hladu, vytvořeného celodenní poctivou prací na stavbě, právě tento podnik.
Cizokrajný host si objednal hovězí steak. Král vařečky a horkovzdušné trouby s konvektomatem Marek ve své kuchyni pečlivě připravil kus (odborník Pohlreichova stylu by možná řekl "flákotu") masa.
A hostovi z blízkého slovanského Východu, sedícímu poblíže záchodu, bylo s obrovskou pokorou v důstojném čase podáno jeho jídlo. Když však zákazník ukrojil první kousek hovězího masa, jeho výraz záhy zkysl. Skoro jako když hradeckým hokejistům při derby nastřílí nenáviděné Pardubky osm gólů.
Náš zákazník, náš pán
„Toto není tak, jak jsem si objednal,“ prohlásil ukrajinský Rus nemírně rozhořčeným tónem a ukázal na maso, jež bylo, dle jeho zákaznického příliš propečené.
Markův pohled se zatemnil. Jeho ruce sevřely nabroušený nůž tak pevně, jako když brankář hradeckých Votroků hokejový balón. Pardon samozřejmě míč fotbalový, i sám vypravěč je z té příhody pěkně rozpumpován!
Jeho kuchařská hrdost byla zasažena, a to nesmírně tvrdě! Zde již žádného hokejového ni fotbalového příměru neuvádíme, začali bychom méně sportovně angažovaného čtenáře nebo dokonce čtenářku snad i nudit. A historka by trochu i ztratila na tempu! To bychom byli skoro jako Felix Holzmann, když zdržoval pana Mistra Gotta na jevišti, tím, že ho nechce vůbec zdržovat!
How dare you?
„Co si to troufáte! Co si to dovolujete, vy jeden náfuko? vyhrkl respektovaný kuchař zcela nerespektujícím hlasem. Pro ilustraci, kdyby takovým tónem a hlasem zahromovala některá paní učitelka ze základní školy na třídě SNP v Hradci Králové, tak by si ji pozvala na kobereček paní ředitelka a dostalo se to minimálně do regionálního kriminálního zpravodajství na TV Prima.
Marek se krok za krokem přiblížil k rusko-ukrajinskému hostu, který teď s překvapením hleděl na něho.
142746160
A zbytek fejetonového textu necháme již dopsat umělou inteligenci, jelikož stejně autora jurodiví čtenáři minule perfidně napadali, že to prý za něj píše „uméláč“, i když to psal celé sám, když venku za okny řádila Fialová drahota a jezdily traktory.
Ale v tom okamžiku se Marekova (poz.autora - vidíte AI ani neumí skloňovat biblická jména kuchařů, o kuchařkách radši ani nemluvě, kdo ví, co by udělal/a z MAJDANlény Dobromily…) matná zlost setkala s hlasem rozumu.
„Promiňte, pane,“ začal Marek klidněji, snaže se zvládnout své emoce, „nebylo to možná nejlepší, co jsme mohli nabídnout. Rád bych vám připravil nové jídlo, podle vašich přesných přání.“
Host se zpočátku tvářil překvapeně, ale pak uviděl upřímnost v Markových očích. Přistoupil na nabídku a Marek se rychle pustil do práce, tentokrát s ještě větší péčí a pozorností k detailům.
Když host nakonec snědl svůj opravený pokrm, byl více než spokojený. „Tohle je přesně to, co jsem chtěl,“ prohlásil s úsměvem. „Děkuji za vaši ochotu a za to, že jste si dali takovou námahu, abyste mě uspokojil.“
Marek se usmál, jeho srdce lehcejší. (pozn. autora - tady už se umělci z Umělky trochu pletl jazyk). Byl rád, že dokázal obrátit potenciální konflikt v příležitost pro usmíření a vytvoření pozitivního zážitku pro hosta.
Od té doby si ukrajinský host nařídil v restauraci pokaždé, když byl v Hradci nebo v Pardubicích. (pozn. redakce - tady se nám AI dokonce snaží spřátelit nejen hosta s kuchařem, ale i dvě rivalská statutární města).
No konce si napíšu raději sám - avšak v pozitivním korektním duchu AI.
A kuchař Marek, o kterém napsalo několik lokálních východočeských, ale i ukrajinských influencerů , se stal známým svou ochotou naslouchat a snažit se vyhovět i těm nejnáročnějším zahraničním zákazníkům.
Poučení na závěr - s laskavostí, slušností a dobrým jídlem (nejen) z konvektomatu vždy nejdál dojdeš!
-----------------------
(autorský satirický fejeton, vhodný pro děti od 9 do 99 let).
