Článek
Občas je dobré podívat se za hranice české kotliny, jak se mají věci ve světě.
Nahlédněme do Spojených států mexických, pro někoho možná méně významný stát, nicméně s více než 128 miliony obyvatel je to nyní desátý nejlidnatější stát naší planety.
In medias res - Mexický nejvyšší soud nedávno autoritativně nařídil, aby byly interrupce vyňaty z tamního federálního trestního zákoníku. Z čehož de facto plyne, že potraty byly v této lidnaté zemi kompletně dekriminalizovány.
Dnešek je dnem vítězství a spravedlnosti pro mexické ženy! napsal mexický Národní institut pro ženy
Dle rozhodného názoru tohoto soudu je zákaz potratů protiústavní a porušuje práva žen. Samozřejmě mexický judikát má mnoho desítek stran, nicméně jeho poselství pro středoevropské čtenáře je jasné, i tolik tradičně katolická země, řekla zřetelné „ANO“, právu na potrat.
České potraty stojí též za zamyšlení
Avšak zpátky do Česka. V Listině základních práv a svobod (LZPS), tedy v zákoně nejvyšší právní síly, se stanoví jasně: Každý má právo na život. Lidský život
je hoden ochrany již před narozením. I neprávník či nekatolík si musí říct pro pět ran do čepice, jak s tím jde dohromady ale právo na potrat?
Je sice chvályhodné a pěkné, že nasciturus (v právní terminologii nenarozené dítě) může kupříkladu dědit, ale jak s tím koresponduje, že se nemůže ani narodit? Rozumíme tomu?
Oponent možná formalisticky namítne, že slova „hoden ochrany“ přece neznamenají absolutní obranu. To je do značné míry pravda, avšak nepůsobí to na vás jako vychytralá vytáčka? Není naše norma norem, tedy ústava, jejímž základním stavebním kamenem nepochybně je zmíněná LZPS, do určité míry pokrytecká?
Trest smrti
LZPS také mj. stanoví zákaz trestu smrti. Pokud bychom se na něj podívali optikou nakládání s článkem šestým, kde je deklarováno, že lidský život je hoden ochrany již před narozením, tak bychom přece mohli přijmout běžný zákon, který by respektoval zákaz trestu smrti, avšak stanovil by výjimku, že třeba
za trojnásobnou vraždu nebo vraždu dvou a více dětí je možné trest smrti uložit, ne?
Taktéž by se jistě našli ústavní právníci a politici tvrdící, že zákaz trestu smrti stanovený v LZPS je nadále dodržen.
Pokrytectví naší ústavy?
Autor tohoto textu není bojovníkem proti potratům (ale ani jejich radikálním zastáncem), avšak neměli bychom se hlouběji zamyslet, zda neuvést naši ústavu
do souladu s realitou? Nepřijde vám dnešní právní stav pokrytecký? Tváříme se farizejsky, že máme ústavní právo na ochranu nenarozeného života a současně povolujeme potraty.
Jak jsme nadhodili výše, Česko dlouhodobě patří v rámci celého světa k zemím s jednou nejliberálnějších legislativ v potratové oblasti.
Asi nikdo rozumný neupírá ženám právo na potrat v případě znásilnění nebo vážných zdravotních rizik. Tyto případy nyní neřešíme.
Radikálnější zastánci a zastánkyně potratové absolutní svobody říkají, že jde
o nezadatelné a neomezitelné právo ženy, ve všech případech.
Argumentují, je to plod v těle ženy a stát (ani církev) nesmí ženě do toho mluvit, zda dítě porodí či nikoliv.
Zahraji si teď na pomyslného belzebubova advokáta.
Muž má menší práva?
Dobře přijměme liberální argumenty vůči vztahu žena-stát, avšak kde zůstala souvislost žena – muž? Popřípadě muž versus stát.
Připomeňme, že i v 21. století vzniká nový život za pomoci intimní kooperace žena – muž, nikoliv pouze izolovanou aktivitou jednoho pohlaví. Pakliže souhlasíme s hypotézou, že žena má v liberálně-demokratickém nezadatelné (skoro absolutní) právo na ukončení života nenarozeného dítěte, které vzniklo společnou aktivitou s mužem (opakuji pro jistotu – případy znásilnění nyní neřešíme), poté by stejné právo měl mít z právního hlediska i muž.
Jak bylo avizováno, muž a žena byli a jsou si ústavně-právně rovni.
Jestliže je právo na ukončení nenarozeného života dáno ženě, proč ho nemá i muž? Není to diskriminace? Pokud žena má dnes právo „nebýt maminkou“, proč muž nemá svobodné právo „nebýt tatínkem“?
Dodejme, pokud s přerušením daného těhotenství souhlasí oba partneři tak popsaný diskriminační problém logicky odpadá a neřeší se.
Sečteno – jestliže mají ženy nezcizitelné právo na potrat společného dítěte, jak nyní mj. deklaroval mexický vrcholný soud, tak by jej měli mít spravedlivě i muži. Samozřejmě jde o úvahu právní, ne lékařskou.
V praxi by pravděpodobně nebylo vhodné (ani lidsky citlivé) vyžadovat přímé medicínské provedení potratu, v případě že by ho chtěl pouze a jen „anti-táta“, a nikoliv budoucí matka.
Záležitost by se pravděpodobně mohla a musela řešit vstřícněji tak, že muž by se právně nestal otcem , a neměl by pak logicky žádná práva, ale ani povinnosti vůči narozenému dítěti, které chtěla jen žena.
Raději stop dalším divokým úvahám!
Možná si teď senzitivnější čtenář řekl, ten autor-právník se patrně zbláznil. Nikoliv jen chtěl provokativně ukázat, kam by to mohlo jednou vést, kdyby se to přehnalo s progresivismem (nejen) v oblasti práva na přerušení těhotenství.
Nic se nemá přehánět.
-------------------------------
(autorský text, modifikovaně vyšlo v MFD)
