Hlavní obsah

Jak jsem dnes pobavil uroložku. Příhoda z Brna

Foto: Pixabay

Jsou dny, kdy člověk pobaví svět. A pak jsou dny, kdy člověk pobaví svou uroložku — což je disciplína, o které se na olympiádě zatím neuvažuje, ale kdo ví, třeba jednou.

Článek

Jelikož mi už dávno bylo čtyřicet, patřím k té části mužské populace, která musí chca nechca pravidelně navštěvovat nejenom hospodu a jazzovou knihovnu, ale i urologii.

Inu, Movember nám připomíná, že knír pěstovat je sice super, ale ani prevenci bychom neměli podcenit, opravdu neměli, pánové.

A tak jsem tam dnes zase jednou byl.

Ležím si na lehátku (Pražáci si odpustí laciné vtipy, že v Brně se leží na poliklinice na zemi nebo na sestřičce) , paní uroložka vede nenucenou konverzaci — evidentně patří k tomu vzácnému typu lékařů, kteří vědí, že lidské tělo začíná být o poznání méně napjaté, když se majitel (aspoň trochu) zrelaxuje či dokonce i směje.

„A vy jste zhubl, pane Medvěde, že?“ ptá se mě, jako by se jednalo o drobný medicínský zázrak.

„No… popravdě skoro půl kila,“ přiznávám polochlubivě.

Takový výkon by měl být zaznamenán do Guinnessovky v kategorii muž, který před Vánocemi nepřibral.

Uroložka se na mě zadívá s výrazem, kterým by zkušený kriminalista hodnotil alibi patnáctiletého výtržníka.
„To jsem myslela, že víc…“ vrací mne na zem.

„Ale pravidelně jezdím na rotopedu. Každý den přes deset minut!“ hlásím hrdě, jako bych právě překonal Pyreneje a předjel Jožku Regece i Marka Pfeifera .

„To musíte aspoň půl hodiny, aby tělo začalo spalovat,“ konstatuje ona — klidně, odborně, bez slitování. Přesně takhle asi musel Kalousek vysvětlovat lidovcům, že pro vyrovnaný rozpočet je zapotřebí i něco udělat, nejen se modlit.

Ale já mám eso v rukávu.
„Ale pozor,“ říkám dramaticky, „teď v pondělí 17. listopadu — na oslavu výročí 17. listopadu! — jsem udělal neskutečných… sedmnáct minut!“

V tu chvíli se paní uroložka zlomila v pase, propadla hurónskému smíchu a prohlásila: „No, vy jste ale číslo!“

Na okamžik jsem se cítil jako stand-up komik. Publikum jedno, ale o to nadšenější. Jenže sláva netrvá věčně.

Po chvilce dodala: „Tak… a teď se podíváme prohmatem na prostatu.“
A měl jsem po legraci.

Tedy — po pravdě — humor je krásná věc. Ale některé prohlídky jsou zkrátka žánr samy o sobě. A na rozdíl od rotopedu se u nich nedá slézt po deseti minutách.

(Glosa se možná bude někomu zdát banální, ale zase odpadnou zvídavé dotazy a poznámkky, že tohle není možné, a tohle se nestalo…jak je tomu u jiných blogerů, kteří se ženou za senzacemi. Má příhoda je prostá, ze života obyčejného Moraváka, a předplatitelům mohu v případě zájmu sdělit i jméno té uroložky…příjmení samozřejmě již nikoliv.)

Více informací a podpora Movemberu:

https://cz.movember.com/support-us/grow

https://www.mavero.cz/a/movember-jako-podpora-zdravi-muzu

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz