Článek
Když za mnou jednou přišla vnučka Anetka s výrazem inspektorky dětské morálky, poznal jsem, že bude veselo. To je taková ta nová generace – sebevědomá, poučená internetem, posílená školním aktivismem a pevně odhodlaná převychovat všechno, co pamatuje dobu před příchodem chytrého telefonu.
„Dědo,“ spustila tónem, kterým by europoslankyně Nerudová zakazovala spalovací motory, „je naprosto normální, že dítě má dvě maminky. Nebo dva tatínky. Ty jsi pořád takový… komunisticky zkostnatělý.“
A dívala se na mě s takovým soucitem, jako by mluvila ne s chytrým medvědem ale s mamutem, který neví, že doby ledové už jsou passé.
Jenže já, starý policista na výsluze, jsem se nenechal vyvést z míry. V mládí jsem vyslýchal horší typy než jednu rozohněnou třináctiletou progresivistku.
Takže jsem se jen usmál a pravil: „Anetko, a proč jen dvě maminky? Proč ne tři? Nebo pět tatínků? Kdo dal politikům právo omezovat lidi?“
Zarazila se. Šok. V jejích očích se mihla krátká „systémová chyba“, jakási mentální modrá obrazovka: Děda, kterého jsem přišla poučit, je ještě modernější než já. To je proti .....směrnici!
A tak jsem pokračoval: „Vždyť láska nezná hranic, říkáš to přece pořád. Tak proč by měla uznávat čísla? To jako že tři lidi už jsou moc? A čtyři ? Když je láska, tak je. A hotovo. Ty malá zakuklená jihomoravská byrokratko.“
To už jsem viděl, že se v ní láme svět. Progresivní ideály se srazily s ještě progresivnější logikou a Anetka zůstala stát s otevřenou pusou jako výtah mezi patry. A pak – světe div se – se rozplakala.
Štěstím!
„Dědo,“ vzlykla, „já jsem netušila, že jsi tak tolerantní a moderní!“
A já jí pohladil po hlavě a pomyslel si: No vidíš, holčičko. Když chceš být moderní, musíš držet krok. A někdy udělat ten krok i jinam, než kde ti ho vyznačili na Instagramu.
Závěrem
Tak jsme tam stáli – já, starý fotr z éry papírových občanek, a ona, dívka s budoucností před sebou.
A oba jsme pochopili, že svět je vlastně jednoduchý. Když se lidé mají rádi, je úplně jedno, jestli jsou dva, tři nebo celá okresní jedenáctka.
Jen bych poprosil, aby se to nedostalo do Bruselu. Ještě by mě jmenovali komisařem pro rozšiřování rodin. A na to už jsem opravdu starej, a taky se musím starat o králíky a fandit Kometě Brno.
