Článek
Dlouhodobě zastávám názor, že by bylo vhodné ponechat na majitelích a provozovatelích hypermarketů a supermarketů (tedy těch s prodejní plochou nad dvě stě metrů čtverečních, kterých se nesmyslná aktuální regulace týká), kdy budou mít otevřeno a kdy zase zavřeno.
Jestliže obchodníci řádně a včas platí daně, poplatky a plní další stovky nařízení plynoucí z českých a evropských právních předpisů, nemožno vidět racionální důvod pro další v principu hloupé a zbytečné omezení.
Zavzpomínejme, patrně hlavní pohnutkou předkladatelů restriktivního svátkového zákona byla prý snaha o ochranu tradičních rodinných hodnot.
Po lopatě - aby bylo v obchodech zavřeno a naše rodiny byly údajně více pohromadě.
Popravdě nevím, co je to za „žuloprdnou tradiční hodnotu“, když ji ohrozí skutečnost, pokud otec rodiny odskočí do supermarketu pro zapomenuté pomazánkové máslo (které se tak již pár let nesmí jmenovat) nebo dvacet deka šunky.
Ale i kdyby tam šel na dvě hodiny pro čtrnáctidenní nákup za pár tisíc, kdo má právo mu do toho mluvit? To nestačí, jak se vše enormně zdražuje (Fialová drahota XXXL), to budeme ještě lidem mluvit do toho, kdy si smí nakoupit?
A to máme v Praze dnes prý pravicovou vládu.
Psychologové varují
Dále pak nutno férově napsat, že (nejen) psychologové vřele doporučují, aby partneři spolu netrávili všechen volný čas. Dozajista znáte ze svého okolí páry, které spolu vydržely mnoho desítek let právě proto, že muž či žena pobýval často pracovně mimo domov, třeba i v zahraničí. Koneckonců i moji rodiče to tak měli a mají. A vydrželo jim to více než 45 let.
Kterak již dávno zjistili psychologové, manželští poradci, ale i bystřejší youtuberky a tiktokerky z Moravy : pokud sú lidé méně spolu, tož si tak rychle nezevšední, mohú sa na sebe víc těšit.
Z čehož logicky plyne, že povinné zavření obchodů je jako podpůrný argument rodinného života do značné míry diskutabilní. Gentlemansky řečeno.
Koneckonců stoupla snad návštěvnost divadel, kin anebo galerií ve státní svátky, kdy jsou obchody zavřené, oproti svátkům kdy zavřeno být nemusí? Ukáže nám někdo relevantní grafy, kdy 1. května zejí galerie prázdnotou, jelikož je v obchodech otevřeno, a osmého května již praskají ve švech, jelikož hypermarkety mají zavřeno? A pracovníci zmíněných muzeí a divadel nemají nárok být se svými rodinami?
A hlavní argument - klesla snad od 1. října roku 2016, kdy začal platit příslušný zákon regulující prodejní dobu v maloobchodě a velkoobchodě, rozvodovost?
Rovnější mezi rovnými?
Ergo hypermarketové kladívko, v čem se výrazněji odlišuje pracovní vytížení prodavačů v hypermarketech kupříkladu od pracovníků hotelů, barů a restaurací, hasičů, policistů anebo lékařů a zdravotních sester?
Pakliže toužil český zákonodárce vskutku posílit tradiční rodinné hodnoty, proč nezavřel místo obchodů raději hospody, bary, (pro)herny a kasina?
Jsem sice takový ateista, že mám strach, že mne Pán Bůh jednou potrestá, nicméně táži se nebulvárním hlasem – není zákaz prodeje o církevních svátcích (jakým je ze své prapodstaty třeba Velikonoční pondělí či svátky vánoční) v protikladu s dlouholetým a legitimním úsilím o odluku církve od českého státu?
Na závěr dodávám, pokud byl Bůh schopen vytvořit mimo jiné stamiliardy planet a planetek, o mlhovinách nemluvě – proč obchody nezavře ve dny, které uzná za vhodné sám a potřebuje k tomu poslance a senátory?
Táži se nakonec v laskavé agnostické nadsázce.
