Článek
Helenka, jak ji národ familiárně říkával, prapůvodně vystudovala obor zubní laborantka, nikoliv tedy herectví. Od dětství se ovšem pohybovala kolem divadla, např. v dětském baletu Národního divadla. Cestou necestou přes choreografku a jevištní techničku se nakonec dostala až k vysněnému divadelnímu herectví.
Šok! Na DAMU nebyla nikdy přijata
Při přijímacích zkouškách na pražskou DAMU, kam nikdy nebyla přijata, potkala svého manžela Jiřího Růžičku st., rovněž divadelního herce a později též pomocného režiséra na Barrandově. Studovat jí nenechali, ale aspoň ji dohodili manžela – vzpomínala ironicky kdysi na Rádio Echo (dnes již zaniklém).
Zajímavost - na svatbě jí šla za svědka její velká kamarádka a skvělá herečka Jiřina Bohdalová.
Kritika za její TOP roli na prknech, která znamenají svět, pokládá zejména roli Hejtmanky v Gogolově Revizorovi.
Slunce, seno… a Helenka
Nejvíce se ovšem do paměti milionu lidí zapsala jako ikonická Heduš v trilogii Homolkových a později jako svérázná jihočeská vesničanka Škopková v trilogii Slunce, seno…
Z televizních rolí a roliček nutno připomenout zdařilý seriál Vlak dětství a naděje.
Odtud pochází i její legendární věta: „Na tragickej život jsem já pes!“
Z vážnější palety jejich rolí stojí mj. za zmínku vězeňkyně Helga v sladkobolném seriálu Přítelkyně z domu smutku z roku 1992.
Řada starších občanů, včetně mých rodičů dodnes vzpomíná na živá estrádní vystoupení H. Růžičkové, k různým MDŽ, Silvestrům či Dnům horníků. Kde bavila lidi od ředitelů po poslední uklízečky svým neotřelým lidovým humorem.
Věnovala se estrádním vystoupením jako Duo Kix (s kulaťoučkým a bohužel též již mnoho let zesnulým synem Jiřím Růžičkou ml.), a to zejména v údobích, kdy nesměla hrát ani na divadle, ve filmu, nebo v televizi.
Jako novinář musím také z profesního hlediska připomenout její roli v reklamě na Zemědělské noviny v roce 1991, kde si zahrála svou oblíbenou Škopkovou bažící po informacích. Autor tohoto sloupku také kdysi psal do Zemědělských a posléze Zemských novin, tak měl pro tuto reklamu slabost, nicméně to by zde asi nikoho nezajímalo, tak to sem ani nepíše.
Helena a její knihy
V širší veřejnosti se leckdy neví, že H. Růžičková byla nejen vášnivou čtenářkou, ale napsala více než 15 knih, počítaje v tom i ty spoluautorské. Nejčastější „spolupachatelkou“ jejích děl byla Marie Formáčková, která má taktéž „blog“ zde na Seznam Mediích, a určitě je občerstvující jej sledovat.
Z literárních děl připomeňme například:
Helena Růžičková, Marie Formáčková: Deník mezi životem a smrtí II – Pokus o návrat, vydalo nakladatelství Formát, v roce 2003, nebo
Helena Růžičková, Marie Formáčková: Deník mezi životem a smrtí III – Žiju! , vydalo nakladatelství Formát, v roce 2003.
Helena Růžičková vydala i několik kuchařek – např. Vaříme s Helenou Růžičkovou – Králičí, zaječí a krůtí speciality, a dokonce i snář - Moderní snář Heleny Růžičkové.
Do Senátu za komunisty
Stojaté vody rozčeřila H.R. v roce 1996, kdy ohlásila kandidaturu do Senátu, jako nezávislá za KSČM. Za to se jí dostalo nejedné kritiky.
"KSČM byla první a jediná strana, která mi kandidátku nabídla. Ráda bych zdůraznila, že kandiduji jako bezpartijní, nejsem členkou KSČM a necítím se této straně nijak zavázána. Stejně tak bych přijala kandidaturu za kteroukoli jinou parlamentní stranu…- uvedla tehdy pro ČTK.
Ve volbách ovšem neuspěla.
Syna přežila o pět let
Zmíněná velká umělkyně byla matkou herce Jiřího Růžičky ml., kterého přežila o téměř 5 let a s nímž hrála v několika oblíbených českých filmech (včetně zmíněné vesnické trilogie Slunce, seno…). Také s Jiříčkem, jak jej láskyplně titulovala, jezdila s estrádním programem po československé (a krátce i české) republice. Když rodič přežije své dítě, tak je to jedna z nejtěžších věcí na světě. Ať jste pán nebo kmán.
Helena Růžičková zemřela 4. ledna 2004 v plzeňské fakultní nemocnici ve věku 67 let po dvouletém boji s rakovinou.
Její popel byl rozptýlen na Olšanských hřbitovech v Praze. Čest její památce a nikdy na ni nezapomeňme.
Prameny:
O. Brůna: Ecce homo Helena Růžičková, Baronet, 1994
