Článek
M. Kalousek o Háchovi nedávno veřejně napsal - Obětovat se pro národ s tím, že se na mé jméno bude s úctou vzpomínat, to je hrdinství, které chlap ještě unese. Obětovat se s vědomím, že budu popliván a zatracen, to muselo být peklo na zemi. Emil Hácha pro mě bude vždy slušným člověkem a mučedníkem.
Přiznám se, že mne (nejen) jako učitele správního práva tím prohlášením M. Kalousek, kterého jinak dvakrát nemusím, docela potěšil. Obhajoba Emila Háchy nikomu v Česku politické body opravdu nepřinese.
Hácha byl a je pro některé, zejména pro ty silně ovlivněné komunistickými hodinami dějepisu, kontroverzní negativní postava a zlý kolaborant.
Což ovšem není zdaleka pravda. Každý, kdo se hlouběji začte do naší novodobé historie, tak musí dojít k závěru, že šlo de facto o mučedníka, který na sebe vzal obrovsky těžké břímě. Které ho na konci život úplně zavalilo. Samozřejmě nebyl zdaleka jediný, kdo v té době ve střední Evropě trpěl.
E. Hácha v letech 1925–1938 předsedal Nejvyššímu správnímu soudu (NSS). Málokdo udělal za první československé republiky pro demokratické správní soudnictví tolik, co doktor Hácha. V té době naše správní soudnictví patřilo mezi nejlepší v Evropě a vlastně i na světě. Již jen za to si zaslouží obrovské díky a uznání.
Jako právník se stal ceněným především pro svoje znalosti anglosaského zvykového práva, právní filozofie a mezinárodního práva. Mimo jiné též byl členem legislativní rady vlády ČSR, České akademie a České učené společnosti.
V listopadu 1938 byl Hácha zvolen nejprve hlavou pomnichovské Česko-slovenské republiky. Po vytvoření protektorátu Čechy a Morava v roce 1939 setrval ve funkci jako tzv. protektorátní státní prezident. Tím zůstal, k jeho vlastní (dějinné) škodě, až do zániku protektorátu v květnu 1945.
Hácha s oblibou a konto svého nástupu na Hrad (a vlastně i do politiky) tvrdil, že pro něj nebyla nachystána koruna, ale koruna trnová. Čímž trefně popsal velesmutný konec života, který mu osud nachystal. Bachaři ve vězeňské pankrácké nemocnici na něj fyzicky nemohoucího v závěru života i močili. Skuteční čecháčkovští hrdinové, jen co je pravda.
Málo se ví, že Hácha zachránil svými intervencemi řadu českých občanů před popravou. Hodně také pomáhal zatčeným českým a moravským studentům.
Naopak Voskovec s Werichem - z klidu exilu - o něm zpívali: Hácha, Hitlerův brácha, v krvi si ruce ráchá…
Dne 13. května 1945 byl Emil Hácha na příkaz Václava Noska zatčen na lánském zámku a dopraven do vězeňské nemocnice na Pankráci. Lékař žádal jeho převoz do sanatoria, ten však nebyl umožněn. Hácha tak 27. června 1945 ve věznici zemřel.
Dodejme, že Národní soud po válce rozhodl, že v důsledku špatného zdravotního stavu neodpovídal Hácha od ledna 1943 za své činy. Což dokládá, v jak špatném stavu byl na konci života.
Nicméně i přes snahu komunistických historiků vykreslit jej jako „pro-nacistického ďábla“, je objektivněji vnímán jako „starý nemocný pán, avšak současně prezident lidskosti“, který se snažil, dokud měl sil, pomáhat lidu českému.
Zastávám silný názor, že Emil Hácha si jako velký právník, právní teoretik, zdatný překladatel, a hlavně dlouholetý předseda NSS, mj. zaslouží svoji ulici v Brně, sídle dnešního NSS. Bohužel ji dodnes nemá.
Kalousek je nyní přibližně ve stejném věku, jako kdysi Hácha, když se dal na politiku. Snaží se do ní též vrátit, chce navzdory mnohým kandidovat do Evropského parlamentu, příští rok. Kalousek je aktuálně nepochybně v lepším zdravotním stavu, než byl Hácha, přesto se možno obávat, zda koruna o kterou chce usilovat, nebude taktéž korunou trnovou!
Pakliže kandidátka SPOLU pohoří, což nemožno vzhledem k dnešnímu tragickému vládnutí premiéra Fialy a spol. vyloučit, tak hněv a zášť půjde jistě za rebelem Kalouskem. Pravda, že by na něj močili Mladí konzervativci, toho se ovšem obávat nemusí. Tak hrubé mravy zde již naštěstí nevládnou.
-------------------
Názorový autorský článek. Ve zkrácené a modifikované podobě, autor na podobné téma psal do (papírového) deníku Právo.
