Článek
Rozlícený hlas Jiřiny pronikl stěnou kuchyně a naplnil snad každý kout brněnského bytu. „Proč vždycky ty rozhoduješ, co se má uvařit? Nemůžeš jednou nechat na mě, abych si vybrala, co budeme jíst?“
Vrávoravý světelný záblesk z plynové plotny vytvářel taneční stíny na zdi, skoro jako ze StarDance, jen chyběly prostoduché komentáře moderátora.
Petr se na ni neohlížel, pevně svíral vařečku a míchal polévku. „Protože, lásko moje, ty vždycky vaříš to samé. Já bych si občas rád dopřál i něco nového.“
Jiřina zatloukla nohu do podlahy a zvedla hlas. „No a cooooo? Proč bych měla vařit něco nového, když mám připravené recepty, které nám dlouhodobě chutnají? Proč bych měla, pro pět ran do Pohlreicha, riskovat, že to zkazím nějakým experimentem?“
Petr se odvrátil od plotny a postavil se tváří v tvář Jiřině. Jeho oči zářily něčím, co bylo mezi vztekem a rozhodností. „Protože život není o tom, abysme se pořád zahrabávali v té samé nudné rutině! Možná bychom měli zkoušet nové věci, třeba i v kuchyni.“
Obavy
Jiřina zasyčela. „A co když něco zkazím? Co když to nebude chutné? Nechci riskovat, že si pokazím večeři jenom proto, abychom mohli být nějak originální. Nechci být třeba jako ta naše slavná vláda, která furt něco zkouší…“
Petr jí položil ruku na rameno a snažil se uklidnit horké emoce, které se v nich vařily. „Nemyslím si, že bys to zkazila. A i kdyby, není to přece konec světa. Můžeme si objednat pizzu, anebo jít do cenově dostupné restaurace.“
Jiřina se odvrátila, odmítavě mávla rukou a pokračovala ve svém výbuchu. „Aha, takže abychom se vyhnuli hádce, tak budeme jíst pořád stejné věci nebo chodit do restaurace? Jak originální!“
Neupadat do stereotypu
Petr zhluboka vydechl. „Nemyslím, že mluvíme o stejných věcech. Jde o to, abychom spolu trávili čas, zkoušeli nové věci a neupadli do stereotypu.
Nemusíme, lásko, dělat něco šíleného každý den, ale občas by bylo fajn změnit rutinu.“
Bc. Jiřina na něj vrhla zkoumavý pohled, ale po chvíli sklonila hlavu. „Možná máš pravdu,“ přiznala nakonec. „Ale chci se podílet na rozhodování o tom, co budeme jíst. A nemám v plánu opustit kuchyň včetně téhle hádky.“
Políbil ji a ona pak navrhla něco nového
Petr se usmál a políbil ji na čelo. „Dobře, budeme spolu rozhodovat. A možná se nám podaří vařit něco nového, co nám oběma bude chutnat.“
Odpoutal se od ní a vrátil se k polévce na plotně. Jiřina se usmála, ačkoliv stále cítila dozvuky hádky v prostoru jejich středo-brněnské kuchyně. Ale byla ochotná dát novým věcem šanci.
Jiřina přistoupila blíž k Petrovi a naklonila hlavu. „Co kdybychom zkusili něco nového právě teď?“ navrhla s tajemným úsměvem.
Petr se skoro začervenal.
Mapa gastro světa
Petr si povzdechl a očima hleděl k nebi. „Dobře, co třeba vytáhnout mapu světa a na ní ukázat prstem a tam, kde prst skončí, uvařit něco typického z té země?“
Jiřina se rozchechtala. „To zní jako po čertech bláznivý nápad, ale proč ne? Můžeme se alespoň pobavit. Jdeme na to!“
Petr rychle ze sklepa přinesl starou odloženou mapu světa. Oba stáli před ní, hleděli na ni a pak s úsměvem zavřeli oči, než Jiřinina prstová špička dopadla na jedno konkrétní místo.
NDR – Německá demokratická republika. Oba se zhrozili, když si vzpomněli, co tam jako pionýři kdysi jedli. Petr ovšem duchapřítomně odvrátil gastro-katastrofu. Zaniklé státy se nepočítají. Losujeme znovu!
„Indie!“ vykřikla Jiřina. „Takže dnes večer uvaříme něco indického!“
Petr pokýval hlavou. „Zní to skvěle. Myslím, že máme nějaké koření a rýži doma, takže proč ne. A co ty budeš vařit?“
Jiřina se zamyslela. „Myslím, že bych se mohla pokusit udělat nějaký curry. Nikdy jsem to nezkoušela, ale co by mohlo jít špatně?“
„Jasně, lásko, když to zvládnou staré Indiánky, tak to lásko zvládneme taky.“ Dodal Petr trochu politicky nekorektně.
Spolu a chutně!
Petr se usmál a vzal ji něžně, avšak neeroticky kolem ramen. „Nic nemůže jít špatně, pokud to děláme spolu,“ prohlásil a políbil ji na tvář. Oba se pustili do přípravy večeře s nadšením a otevřeností vůči novým zážitkům.
A tak se manželé ocitli v kuchyni, kde se mísily vůně exotických koření a šumění vařící se rýže. Hádka o obědě byla zapomenuta a nahrazena vzrušením z objevování nových chutí a společným kulinářským dobrodružstvím.
A jak by řekl premiér Petr Fiala: A kdo ví, možná se oba naučí, že občasná změna může být osvěžující a přinést do života novou energii. K čemu jsou křídla bez peří….
---------------------------------------
A to je konec příběhu z Brna, popřípadě nám napište do komentářů, jak se vám líbil, a kdo u vás rozhoduje o tom, co bude na večeři.
