Článek
Paní Jana (nyní 72), bývalá členka ODS, seděla v křesle ve své malé brněnské garsonce a zírala z okna na opuštěnou ulici.
Bylo to již více než deset let od té doby, co prohrála v kasinu pět milionů korun na automatech a ruletě. Byl to pro ni osudný okamžik, který změnil vše.
Pamatovala si to jako dnes. Byla to chladná podzimní dubnová noc, kdy se rozhodla poprvé zajít do místního kasina s pár přáteli. Bylo to v časech, kdy ještě moravské metropoli vládly herny a kasina, než je pan Matěj Hollan a další osvícení komunální politici zakázali.
Pět melounů v trapu
Během necelých dvou měsíců Jana (přáteli v mládí nazývaná též Krakonoš) prohrála skoro pět milionů, které si šetřila s manželem na spokojené, sumcem zalité, stáří.
Byla to pro ni nejdříve jen zábava, nic víc. Ze začátku i krapet vyhrávala, avšak, jak to vždycky ve střední Evropě bývá, osud se následně věru neblaze otočil.
Přišla o všechno, co měla. Peníze, domek, peníze z kuponové privatizace, úplatky z úřadu, na kterém kdysi pracovala a nakonec i o svého jediného plešatého dýchavičného manžela.
Zmíněný manžel se jmenoval Karel, kdyby se jmenoval Jan nebo Jana, tak by se to lidem pletlo. Karel (nyní v roce 2024 již dávno po smrti), nebyl tehdy schopen s respektem a pochopením přijmout, že přišli o vše, co si během let pracně vybudovali a nakradli (co si budeme nalhávat, žijeme v Česku a zde kradl a krade každý, o kdo říká že nekrade, tak krade dodnes).
Karel nenechal nešťastnou paní Janu ani minutu v klidu, obviňoval ji ze všeho, co se stalo. Dokonce ji nerespektujícím hlasem řekl - že vše prohrála, jelikož je blbá jako pumpička na sáně. Takový to byl nezdvořák, vážení čtenáři.
Když rozvod, tak rozvod!
Nakonec to nevydržela ani ona. Jejich manželství, které bylo kdysi tak plné lásky a vášně, se rozpadlo na atomy a molekuly. Skončilo bolestným rozvodem, chudák paní soudkyně, když je v souladu se zákonem rozváděla, měla také málem slzy na krajíčku.
Jak později přiznala empatická soudkyně kamarádkám u sobotního vína v Justiční klášterní vinárně (JKV), tak nešťastná se cítila snad jen před lety na fakultě, když neudělala o půl bod zkoušku z občanského práva procesního. Tak jí bylo rozvádějících se brněnských seniorů líto.
Úplně sama jako kůl v plotě
Ale zpět od senzitivní soudkyně k naší paní Janě. Po té tragédii se osudem a výherními hracími přístroji zlomená Jana ocitla úplně sama. Milouš Jakeš by asi řekl - jako kůl v plotě. Neměla nikoho, kdo by jí pomohl, nikoho, kdo by jí porozuměl, nikoho, kdo by ji pohladil, nikoho kdo by ji uvařil její zamilovanou fazolovou polévku s játrovými knedlíčky.
Musela začít znovu, a vydat se opravdu moc těžkou cestou.
Začala dokonce opět pracovat. K důchodu si přivydělávala jako číšnice v malém podniku na předměstí statutárního města Brna a současně ještě roznášela reklamní letáky a předpovídala počasí v klubu seniorů.
Snažila se své gamblerské nepravosti odčinit, jak nejlépe mohla. Karel však zemřel dva roky po jejich rozvodu, patrně také v důsledku nevídaného stresu, který mu způsobila nezodpovědná žena, kterou kdysi tolik miloval. Dokonce kvůli ní několikrát v mládí s kamarády nejel na čundr po moravských a východoněmeckých ZOO, jen aby mohli být spolus Krakonošem jako dvě zaláskované hrdličky.
Ale to vše odnesl čas, tak jako formu kdysi neporazitelné fotbalové Zbrojovky.
Desetiletka smutku
Deset let uběhlo rychle a teď Jana seděla ve své malé garsonce úplně sama.
S obrovskou pokorou přemýšlela a přemýšlela, co by se stalo, kdyby se rozhodla jinak v ten osudný večer, a do kasina tehdy prostě vůbec nešla. Hořce litovala.
Byla to otázka, na kterou neměla odpověď. Ale jedna věc byla jistá - naučila se hodně. Naučila se, že peníze jsou dnes všechno a že je v nich i ukrytá pravá a skutečná hodnota života. Nikoliv v lásce, v rodině a ve věcech, které nelze kupovat, jak se jí snažili předtím roky nakukat jiní lidé a televizní duchovní.
S povzdechem se obrátila od okna a usmála se na fotografii svých dětí, které si nikdy nepořídila, jelikož v mládí pořád pracovala, kradla a pracovala. Nikdy proto neslyšela jejich smích, třeba když se poprvé naučili pálit mravence lupou v noci.
Ani divokých „devadesátek“ si Jana neužila.
Hořce všeho litovala!
Závěrem
Poučení pro čtenáře všeho věku a všech pohlaví je nad sumce jasné - nevěnujte se hazardním hrám, nebo přijdete o všechno jako paní J. z našeho příběhu.
Mějte se rádi.
-----------------------------------
(Autorský text, na základě skutečného příběhu, který se nestal, ale státi se mohl. Jména osob a další reálie byla částečně změněna).
