Článek
Úvodem
Právo na informace je ústavním právem, tedy té nejvyšší právní síly.
Právo na informace je dnes především ukotveno v čl. 17 odst. 4 a 5 Listiny základních práv a svobod. Ústavou zaručené právo na informace se řadí mezi základní politická práva a jeho smyslem je zejména kontrola veřejné správy, hlavním prováděcím zákonem je zde zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů.
Výraz informace je latinského původu, což samo o sobě naznačuje letitost tohoto označení. V generální rovině můžeme za informaci pokládat každý vjem, jenž daný subjekt percipuje.
A conto generálního pojetí definice informace význačný český administrativista P. Mates mj. píše, že v nejobecnějším smyslu je informace energetický či hmotný projev, který má smysl pro toho, kdo jej sděluje či přijímá. Je zde tedy naznačeno, že definičním znakem informace je interakční komunikace mezi minimálně dvěma subjekty, což v našem případě je veřejná správa (reprezentovaná některým z orgánů ex lege vykonávajícím veřejnou správu) na straně jedné a fyzická či právnická osoba (nejčastěji v pozici žadatele o informaci či příjemce zveřejněné informace) na straně druhé.[1]
Hlavní výzkumná otázka
V následujícím textu si položíme výzkumnou otázku, zda je CzechTourism povinným subjektem podle zákona o svobodném přístupu k informacím.
Otázku v právní publicistice prozatím relativně opomíjenou.
Agentura CzechTourism[2] je tzv. státní příspěvkovou organizací, jejímž zřizovatelem je Ministerstvo pro místní rozvoj ČR. Agentura vyvíjí svou činnost v souladu s cíli zřizovatele, zřizovací listinou a platným statutem.
Základním cílem CzechTourism je propagace České republiky jako destinace cestovního ruchu v zahraničí i v České republice. K dosažení tohoto cíle plní CzechTourism v koordinaci s MMR ČR především tyto základní úkoly: Koordinace činností v oblasti cestovního ruchu podpora všestranného rozvoje cestovního ruchu, spolupráce v oblasti cestovního ruchu s orgány státní správy a samosprávy, profesními organizacemi, školami, výzkumnými a poradenskými institucemi a analogickými zahraničními institucemi, peněžními ústavy.
Dalším úkolem pak je mediální prezentace ČR, odvětví cestovního ruchu i agentury CzechTourism, zabezpečování spolupráce s domácími i zahraničními novináři a médii, a další činnosti související se zajištěním cílů mediální prezentace. Mezi další účely zmíněné agentury spadá i informační podpora cestovního ruchu, informační servis pro odvětví průmyslu cestovního ruchu v České republice, zejména vydávání odborných zpráv, jejichž náplní a obsahem budou především marketingové a regionální informace, spolupráce při vytváření celostátního turistického informačního systému, a další činnosti související se zajištěním cílů informační podpory. A řada dalších úkolů především z oblasti cestovního ruchu.
Povinný subjekt
Před závorku si vytkněme, že povinnými subjekty, které mají podle zákona 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím povinnost poskytovat informace týkající se se jejich působnosti, jsou „státní orgány, územní samosprávné celky a jejich orgány a veřejné instituce“. Z toho by se na první, nedbalejší pohled dalo i dovodit, že řešený CzechTourism není povinným subjektem. Proč? CzechTourism není státním orgánem, územním samosprávným celkem ani orgánem územního samosprávného celku. Nezbývá tedy než odborně komplexně posoudit, jestli je tzv. veřejnou institucí, jak ji používá zákon o svobodném přístupu k informacím.
Interpretace pojmu veřejná instituce ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím je relativně často řešeným judikaturním tématem, byť nikoliv zatím přímo ve vztahu k naší dnešní výzkumné otázce.
Výkladu zmíněného pojmu se opakovaně věnoval jak Nejvyšší správní soud, tak i náš soud soudů Ústavní soud.[3] Z recentní judikatury celkem jednoznačně plyne, že mezi hraniční určovatele, zda se jedná o veřejnou či soukromou instituci, patří
a) způsob vzniku a zániku instituce,
b) hledisko osoby zřizovatele,
c) subjekt vytvářející jednotlivé orgány instituce,
d) existence či neexistence státního dohledu nad činností instituce a
e) veřejný nebo soukromý účel instituce, přičemž rozhodující je převaha znaků, jež jsou pro instituci veřejnou či soukromou typické[4].
Jak si zde tedy stojí CzechTourism?
Tato právnická osoba byla zřízena rozhodnutím ministra hospodářství č. 29/1993 ze dne 18. 3. 1993 (čl. I odst. 1 zřizovací listiny České centrály cestovního ruchu – CzechTourism, ve znění opatření ministra pro místní rozvoj č. 138/2018 ze dne 6. 11. 2015, dále jen „zřizovací listina“). Aktuální znění zřizovací listiny (čl. I odst. 3) označuje za zřizovatele CzechTourism Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR).
Statutárním orgánem CzechTourism je ředitel, kterého jmenuje a odvolává ministr pro místní rozvoj na základě výsledků výběrového řízení provedeného Ministerstvem pro místní rozvoj.
Můžeme tedy odpovědně konstatovat, že CzechTourism byl založen veřejnoprávním úkonem státu! A dále pak jeho statutární orgány taktéž ustavuje Česká republika. CzechTourism byl a je z právního hlediska tzv. státní příspěvkovou organizací.[5]
Podle čl. III odst. 1 zřizovací listiny je účelem zřízení CzechTourism „zajišťovat propagaci České republiky a soustavně vyvíjet činnost k vytváření image České republiky jako destinace cestovního ruchu jak v zahraničí, tak v samotné České republice a svou činností přispívat k rozvoji odvětví cestovního ruchu a poskytovat odbornou podporu ministerstvu v této oblasti“.
Poslání CzechTourism tedy rozhodně nesleduje jeho vlastní (soukromé, neveřejné) zájmy, nýbrž veřejný účel – maximálně vylepšovat obraz České republiky coby turistické destinace. Sečteno – zmíněný účel nutno pokládat za veřejný, nikoliv soukromý či neutrální (nezařaditelný).
A conto poslední, doposud neřešený rys veřejné instituce, tedy dohled státu nad její činností nutno napsat následující - nejedná se o „správní dozor“ v úzkém slova smyslu jako vrchnostenskou činnost vykonávanou nad adresáty veřejnoprávních povinností, ani o „dozor“ ve smyslu § 178 odst. 1 správního řádu, jenž je třeba chápat jako dozor „uvnitř“ veřejné správy, tedy kontrolní a supervizní činnost jednoho správního orgánu vůči jinému. Pro účely našeho článku – tedy pro cíle naplnění definičních znaků veřejné instituce totiž, dle majoritní české judikatury,[6] postačuje jakákoli – byť omezená – role státu, resp. jeho orgánu, ve vztahu k posuzovanému subjektu.
Analyzujeme-li postavení CzechTourism z výše uvedeného pohledu, potom ze čl. IV odst. 5 jeho zřizovací listiny je evidentní, že zřizovatel (MMR) musí souhlasit s plánem činnosti, finančním plánem na následující rozpočtový rok včetně systému nastavení finančních a nefinančních ukazatelů pro vyhodnocování marketingových aktivit uvedených v plánu činnosti. MMR dále schvaluje zprávy o plnění těchto plánů a návrhy zásadních opatření činnosti CzechTourism.
MMR si navíc podle ustanovení § 22 odst. 7 a ustanovení § 36 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, vyhradilo právo schvalovat právní úkony CzechTourism (čl. V odst. 4 zřizovací listiny ve znění rozhodnutí ministryně pro místní rozvoj č. 18/2017 ze dne 6. 4. 2017).
Státní (veřejný) dohled nad činností subjektu je tedy v případě CzechTourism taktéž uskutečněn. Čímž můžeme prohlásit za splněný i poslední aspekt veřejné instituce, jak jsme si jej stanovili výše v souladu s majoritní judikaturou.
Sečteno – CzechTourism naplňuje všechny znaky veřejné instituce v režimu zákona číslo 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.
Zvláštní postavení povinného subjektu?
Pro vyšší informační komplexnost nutno dodat, že na řešený subjekt CzechTourism nedopadá judikatura NSS ohledně tzv. zvláštního povinného subjektu. Tedy takového, jenž je jednak veřejnou institucí podle § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb. a zároveň obchodní společností.
Zde máme na mysli např. soudní rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 11. 2021, č.j. 7 As 239/2021–24 (zejména bod 16), podle kterého „na fyzickou či právnickou osobu, jíž jsou ukládány povinnosti dle zákona o svobodném přístupu k informacím nelze nahlížet jako na klasický správní orgán ve smyslu svazku kompetencí, ale je třeba brát v potaz, že tyto osoby v řízení disponují vlastními veřejnými subjektivními právy, jejichž ochrany se mohou domáhat v řízení před správními soudy. Nelze na ně tedy bez dalšího mechanicky aplikovat judikaturu, která vychází z premisy, že správní orgán nemá veřejná subjektivní práva, resp. že postupem nadřízeného orgánu vůči podřízenému orgánu nemohou být zasažena žádná veřejná subjektivní práva.“.
Kterak bylo naznačeno výše tento judikát[7]NSS na CzechTourism nedopadá, a nemožno jej tedy pokládat za tzv. zvláštní povinný subjekt[8], jelikož nebyl a není obchodní společností. Jak jsme si připomenuli výše, jde státní příspěvkovou organizací, jejímž zřizovatelem je Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, nikoliv tedy o obchodní společnost, proto se zde poselství z judikátu NSS , č.j. 7 As 239/2021–24. nemůže relevantně uplatnit.
Untitled
Závěr
In medias res : CzechTourism je veřejnou institucí, tedy povinným subjektem, který musí poskytovat o informace, podle zákona číslo 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.
Transparentnost se dá považovat za určitý základ pro možnost realizace jednotlivých politických ústavních práv. Především pak slouží k zajištění práva na informace, z něhož další veřejná subjektivní práva pramení. Všechna tato práva a jim odpovídající povinnosti mají za cíl naplňování veřejného zájmu. A zrcadlově: důsledná ochrana veřejného zájmu je jedním z primárních účelů transparentnosti veřejné správy, spolu s potlačováním klientelismu, lobbismu a korupce. Mimo tohoto celospolečenského významu se transparentnost také podílí na ochraně subjektivních práv jednotlivců.[9]
Skutečnost, že CzechTourim jako státní příspěvková organizace musí plnit úkoly na úseku svobodného přístupu k informacím, nutno pokládat za souladný s ideou transparentnosti evropské veřejné správy, v jejímž rámci se pohybuje i česká veřejná správa.
Děkuji, že jste si přečetli muj článek.
------------------------------------------------------
[1] 1 Srov. Mates, P.: Ochrana osobních údajů, Univerzita Karlova v Praze – Nakladatelství Karolinum, 2002, str. 6.
Viz blíže např. Kolman, P.: Právo na informace, monografie, Masarykova univerzita v Brně, 2010, s.20 a násl.
[2] Česká centrála cestovního ruchu – CzechTourism, Štěpánská 567/15, 120 00 Praha 2 Nové Město.
[3] Srov. např. jud. NSS 3. 8. 2017, čj. 6 As 43/2017-46, Nejvyšší správní soud stále vychází z kritérií vymezených v klíčového nálezu Ústavního soudu ze dne 24. 1. 2007, sp. zn. I. ÚS 260/06, č. 10/2007 Sb. ÚS.
[4] Srov. rozsudky NSS ze dne 20. 2. 2019, čj. 6 As 282/2018-46, č. 3879/2019 Sb. NSS, či ze dne 27. 2. 2019, čj. 2 As 157/2018-46, jud. NSS ze dne 22. 6. 2021, čj. Komp 2/2020-44 a další
[5] Srov. článek I odst. 2 zřizovací listiny tohoto státního subjektu.
[6] Viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 6. 2021, čj. Komp 2/2020-44
[7] Viz judikát Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 11. 2021, č.j. 7 As 239/2021–24
[8] Se soukromoprávním (obchodněprávním) podhoubím.
[9] Viz např. KOLMAN, Petr: . Stručně k principu transparentnosti veřejné správy (a též k jednomu aktuálnímu judikátu NSS). Bulletin advokacie [online]. 2012, č. 1, s. 40
