Článek
Bohužel již přibývá lidí, kteří neznají Jana „Honzu“ Vyčítala. Svérázného a osobitého hudebníka, zpěváka , grafika a kreslíře. Mj. autora tisíce zdařilých vtipů. Proto ho dnes stručně, avšak pokorně, připomeneme.
Jan Vyčítal byl skutečným zasloužilým všeumělcem, mj. zakládajícím členem, hlavním textařem a vedoucím legendární skupiny Greenhorns.
Vyčítal byl i noblesní textař - mezi jeho nejznámější texty patří „Oranžový expres“ (orig. Orange Blossom Special), „Blízko Little Big Hornu“ , Pivní džíp nebo „To tenkrát v čtyřicátom patom“ a „To tenkrát v šedesátom osmom“.
Moc se neví, že Honza Vyčítal napsal také texty pro různé hvězdy nejen country ale i pop-music, například pro Hanu Zagorovou nebo Věru Martinovou.
Po střední škole grafické pracoval ve výtvarném oddělení ČST a současně přispíval do satirického časopisu Dikobraz.
Ač jinak pivař, v letech 1967–71 byl členem redakční rady literárního časopisu Divoké víno.
Honza Vyčítal byl trnem v oku komunistickým vládcům, proto mezi lety 1974 a 1978 musel publikovat pod pseudonymy nebo vůbec.
Výtvarně Vyčítal zpočátku mírně napodoboval Adolfa Borna, ale poté se stal zcela svým, takže vtipy ani nemusel podepisovat. Vytvořil mj. legendární postavičku pytláka Říhy.
Jeho oblíbeným motivem byli mj. pivaři, kocouři, hajní, trampové, Ufouni a Indiáni.
Ukázka z Vyčítalovy tvorby - Pivní Džíp - https://www.youtube.com/watch?v=ZfckuYvHfGE
A svérázný neopakovatelný Vyčítalův text, který počátkem devadesátých let zněl snad ze všech tehdejších rádií:
To tenkrát v šedesátom osmom
Mám v Plzni kámoše, už je to řada let,
vždycky rád slyším plzeňskej dialekt
a když tam jedu čundrem, dám o sobě vědět,
řekne mi: Usárnu, tu si tutam dej,
na tuten gauč, tam si nesedej,
tam už něco přes dvacet let nesmí nikdo sedět.
Ani já tam nesedám, to se nevyplácí,
tam seděli tenkrát v srpnu Rusáci,
no, a jak sem vlítli,
děly se psí kusy,
tátu vytáh' z úkrytu ten ataman,
co tlustým zadkem rozsednul nám otoman,
a od těch dob v něm máme blechy, šváby, rusy.
Refrén: To tenkrát v šedesátom osmom, když Rus nás osvobodil po svom,
s tanky a děly, na čapkách rudý hvězdy měli,
dost splihlý krovky měli soldáti u Škodovky
a místní krásky zpívaly sborem:
Běž domů, Ivane, čeká tě Nataša, Nataša, Nataša, Nataša.
Před pár lety byl kámoš u pomníku,
rejhy od bot zbyly jen na chodníku,
když ho k autu vlekli, ruce měl za záda,
je to dávno, čas tak rychle utíká,
jeho dcera měla odznak Fučíka,
a s ní socialistický práce celá brigáda.
Tenkrát v srpnu byla ještě hrozně malá,
jak to kotě průvodce potřebovala,
průvodce, co by ji ved' po jejím vlastním osudu,
tak ji marně lákali na diskohrátky,
zbyly po ní jen dva uplakaný řádky:
„V tomhle blbým státě já už dál žít nebudu!“
R2: Já trvám na tom, a na to nemusím být Platón,
že dávno měli sedět už doma na prdeli,
my jsme ty druhý, co mají k hvězdám rádi pruhy,
na věčný čásky zpíváme sborem:
Škoda lásky …
Čest Vyčítalově památce! Od roku 2020, žel, hraje a kreslí již v nebi. Snad tam zažívá tolik legrace a pohody jako zde na zemi.
Anketa
--------------------------------------------
Prameny -
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Vy%C4%8D%C3%ADtal
- vlastní vzpomínky autora
- http://www.cartoongallery.eu/wp-content/uploads/2015/12/G2_2021_-_leto.pdf
- https://www.idnes.cz/kultura/hudba/dokument-vyjadreni-jana-vycitala-k-pisni-dobry-den-prapore-hvezd-a-pruhu.A070607_171047_hudba_itu
https://www.denik.cz/hudba/jan-vycital-greenhorns-country-20200303.html
https://www.literarky.cz/kultura/921-jan-vycital-zpival-do-posledniho-dechu
