Článek
Bohužel ne příliš dobře. I přes řadu humanitárních opatření, která jsou během zimy po Praze k dispozici, je tu stále relativní nedostatek sociálních služeb pro osoby v ohrožení. Osobně mohu být rád, že pracuji v relativně husté síti služeb v oblasti duševního zdraví. V Praze už funguje celá řada Center duševního zdraví a komunitních týmů. Situace sice ještě není ideální, ale myslím, že máme relativně dobře našlápnuto.
Výrazně horší je situace u služeb pro jiné ohrožené skupiny. Nejhůře jsou na tom pravděpodobně osoby ohrožené bezdomovectvím a závislostí na psychoaktivních látkách nebo jiným rizikovým užíváním. Praha má stále nedokonalou síť sociálních služeb, což je velmi znát. Nejpalčivějším problémem je však bydlení pro osoby v nouzi.
Hypoteticky je situace podchycena – existují noclehárny, azylové domy, chráněné bydlení i funkční program Housing First. Problém je však v kapacitě. Bydlení prostě není, což se negativně podepisuje na všech. Pro člověka, který se snaží dostat z ulice a najít si ubytování, je situace velmi obtížná. Kapacity azylového bydlení jsou naprosto nedostatečné, čekací lhůty jsou několik měsíců až půl roku. Bydlení je tak téměř stejně nedostupné jako psychiatrická či psychologická péče.
Navíc je v celé Praze stále velmi omezená kapacita center, která pomáhají lidem v oblasti závislostí. Je to poměrně složitá situace. Naštěstí není neřešitelná, bohužel chybí politická vůle.
