Článek
Hrdinové provázejí lidstvo od nepaměti. Každý národ si vytvářel postavy, které ztělesňovaly odvahu, sílu, spravedlnost nebo alespoň schopnost vyzrát na mocnějšího protivníka.
Někteří skutečně žili. U jiných už po staletích nikdo pořádně neví, kde končí historie a začíná legenda. A další se narodili rovnou v knihách nebo komiksech.
Amerika má Supermana
Superman se poprvé objevil v komiksu v roce 1938 a postupně se stal jednou z nejslavnějších postav populární kultury vůbec.
Je silný, létá, zachraňuje nevinné a proti zlu postupuje většinou poměrně přímočaře.
Když je problém, Superman přiletí a vyřeší ho.
Docela americké.
Jenže evropské národy si své hrdiny většinou nevymyslely v komiksových redakcích. Jejich kořeny sahají mnohem dál.
Slováci mají Jánošíka
Juraj Jánošík na rozdíl od Supermana skutečně žil. Na počátku 18. století působil jako zbojník a v roce 1713 byl popraven.
Historický Jánošík a Jánošík z lidových vyprávění ovšem nejsou úplně totožné postavy. Z legendy se postupně stal bojovník proti bezpráví, který bohatým bral a chudým dával.
A právě legenda nakonec přežila člověka.
Dodnes stačí vyslovit jeho jméno a téměř každý Slovák ví, o kom je řeč.
Britové mají Robina Hooda
Podobný princip najdeme v Anglii.
Robin Hood měl žít se svou družinou v Sherwoodském lese, bojovat proti bezpráví a pomáhat chudým.
Zda za příběhem stál konkrétní člověk, několik různých lidí, nebo jde především o legendu, se historici přou dodnes.
To však Robinovi vůbec nevadí.
Po staletích je slavnější než většina skutečných anglických šlechticů jeho doby.
Švýcaři mají Viléma Tella
Švýcarská legenda zase vypráví o Vilému Tellovi.
Muž, který odmítl projevit poslušnost habsburské moci, měl být donucen sestřelit kuší jablko položené na hlavě vlastního syna.
Trefil.
A stal se symbolem odporu proti útlaku a boje za svobodu.
Jestli skutečně existoval, je opět jiná otázka. U národních legend bývá někdy důležitější příběh než matrika.
Řekové mají Hérakla, Japonci Momotaróa
Řekové mají celou zásobu hrdinů, proti které působí dnešní filmová studia skoro skromně.
Héraklés zvládal nadlidské úkoly, Perseus zabil Medúzu a Odysseus místo svalů používal především hlavu.
Japonské děti zase po generace znají Momotaróa – Chlapce z broskve, který se vydal bojovat s démony.
Francouzi si ve 20. století oblíbili malého galského bojovníka Asterixe, který se svými přáteli neustále vzdoruje mnohem silnější římské říši.
Každý je jiný.
Ale většinou dokážeme ukázat prstem a říct: Tohle je jeden z jejich hrdinů.
A teď přichází Česko.
Tak koho máme my?
První kandidát je pořádný silák.
Bivoj
Bivoj podle starých českých pověstí chytil divokého kance a donesl ho na Vyšehrad.
Žádné létání, žádný neprůstřelný oblek, žádné speciální efekty.
Prostě vzal kance a donesl ho v rukách.
Na českého Supermana slušný začátek.
Jenže Bivoj dnes asi není postava, kvůli které by děti nosily na tričku jeho znak.
Tak pokračujme.
Bruncvík: rytíř, lev a kouzelný meč
Bruncvík už splňuje skoro všechno, co bychom od pořádného hrdiny očekávali.
Vydává se do světa, zažívá nebezpečná dobrodružství, zachrání lva a získá kouzelný meč.
Jeho legenda je spojena i s českým lvem a Bruncvíkovu sochu najdeme u Karlova mostu.
Máme tedy rytíře, meč, lva i dobrodružství.
Jenže když se dnes na ulici zeptáte deseti lidí, kdo byl Bruncvík, výsledky průzkumu mohou být poněkud bolestivé.
Jan Žižka?
Pokud bychom hledali skutečného člověka, těžko obejít Jana Žižku.
Vojevůdce, který se stal symbolem husitství a jednou z nejznámějších českých historických osobností.
Jenže historický hrdina je něco trochu jiného než Robin Hood nebo Superman. A u Žižky navíc hodně záleží na tom, koho se zeptáte.
Takže hledáme dál.
A najednou se objevuje někdo, kdo má k českému Supermanovi překvapivě blízko.
Pérák. Český superhrdina, kterého už skoro neznáme
Za nacistické okupace se mezi lidmi začaly šířit zvěsti o tajemném muži schopném neuvěřitelných skoků.
Říkalo se mu Pérák.
Podle různých verzí měl na nohách pružiny, přeskakovat zdi, vagony nebo celé ulice a unikat německým hlídkám. Časem získal také podobu bojovníka proti okupantům a kolaborantům.
Nebyl to klasický historický odbojář. Byl především městskou legendou, která se v období strachu šířila mezi lidmi.
A je na tom něco fascinujícího.
Ve stejné době, kdy si Amerika začínala zamilovávat Supermana, si Češi za okupace šeptali o záhadném muži, kterého Němci nedokážou chytit.
Pérák se později objevil ve filmu, komiksech, divadle i dalších zpracováních.
Jestli tedy hledáme českého Supermana, Pérák má možná ze všech největší nárok.
Jenže ani on patrně není tím nejtypičtějším českým hrdinou.
Rumcajs: rebel po česku
Pak je tu samozřejmě Rumcajs.
Švec, kterého vrchnost vyhnala z města, a tak se z něj stal loupežník v lese Řáholci.
Má rodinu, bambitku a problém s panstvem.
Proti Supermanovi působí poněkud skromně. Jenže zároveň je v něm cosi velmi českého.
Nesnaží se ovládnout svět.
Hlavně chce, aby mu vrchnost dala pokoj.
A potom je tu Švejk
Josef Švejk nemá svaly Bivoje, meč Bruncvíka ani schopnosti Péráka.
Jeho nejsilnější zbraní je něco úplně jiného.
Dokáže přežít systém tím, že jeho příkazy plní způsobem, při kterém samotný systém začne působit absurdně.
A právě tady se možná dostáváme k podstatě.
Americký hrdina překážku prorazí.
Český hrdina ji obejde, zesměšní, přežije a ještě si cestou dá pivo.
Ale pořád nám jeden kandidát chybí.
Největší český hrdina možná nikdy neexistoval
Jára Cimrman.
Vynálezce, cestovatel, dramatik, pedagog, sportovec, hudebník a člověk, který podle cimrmanovské mystifikace stál prakticky u všeho důležitého.
Má ovšem jednu drobnou nevýhodu.
Nikdy nežil.
Když Česká televize v roce 2005 pořádala anketu Největší Čech, dostal se Cimrman v průběhu hlasování dokonce na první místo. Organizátoři ho nakonec museli z hlavní soutěže vyřadit, protože pravidla vyžadovala skutečně existující osobnost.
A jestli existuje něco dokonale českého, pak je to právě tohle.
Možná tedy českého Supermana nepotřebujeme
Možná celou dobu hledáme špatně.
Český hrdina totiž nemusí létat.
Nemusí mít obrovské svaly ani zachraňovat planetu před mimozemšťany.
Někdy vezme kance na ramena.
Jindy má kouzelný meč.
Přeskakuje nacistické hlídky.
Odstěhuje se do lesa, protože se pohádal s vrchností.
Předstírá, že poslušně plní rozkazy.
A když už nic jiného nezabere, vymyslíme si Járu Cimrmana.
Američané mají Supermana.
Slováci Jánošíka.
Britové Robina Hooda.
Švýcaři Viléma Tella.
A Češi?
Možná máme ze všech největší výběr.
Jen se nedokážeme shodnout, který z nich je ten náš.
