Článek
Kdo v České republice skutečně zastupuje stát navenek — a může vláda prezidenta z této role jednoduše vyškrtnout?
Vláda oznámila, že s účastí prezidenta Petra Pavla na červencovém summitu NATO nepočítá. Českou delegaci má vést premiér Andrej Babiš, spolu s ministrem zahraničí a ministrem obrany. Prezident na to reagoval kompetenční žalobou k Ústavnímu soudu. Chce, aby soud řekl, kde končí pravomoc vlády a kde začíná pravomoc hlavy státu.
A právě tady začíná skutečný ústavní poker.
První silnou kartu drží prezident. Ústava říká, že prezident republiky je hlavou státu a že zastupuje stát navenek. U běžného člověka to vyvolává jednoduchou otázku: jestli prezident podle Ústavy zastupuje stát navenek, jak mu může vláda říct, že na jeden z nejdůležitějších zahraničně-bezpečnostních summitů vůbec nepojede?
Pavlova karta je o to silnější, že nejde o obyčejnou zahraniční cestu. Summit NATO není recepce ani výlet na konferenci. Je to setkání, kde se řeší bezpečnost, obrana, závazky a postavení země v Alianci. A Petr Pavel není v této oblasti žádný náhodný turista. Je bývalý generál, bývalý náčelník Generálního štábu a bývalý předseda Vojenského výboru NATO.
Jenže druhou silnou kartu drží vláda.
Česká republika není prezidentská republika. Prezident u nás není hlavním tvůrcem zahraniční politiky. Vláda je vrcholným orgánem výkonné moci a nese politickou odpovědnost za směřování státu, rozpočet, obranné výdaje i konkrétní pozici České republiky vůči spojencům.
To je Babišova nejsilnější karta. Může říct: ano, prezident reprezentuje stát, ale vláda určuje politiku. Na summitu NATO se nebude řešit jen symbolika, ale také závazky, peníze a obrana. A za to se bude doma odpovídat vláda, ne prezident.
V tomto má vláda pravdu. Prezident nemůže jet na summit NATO a vystupovat tam jako samostatný zahraničněpolitický hráč proti vládě. Nemůže slibovat něco jiného než kabinet a nemůže si vést vlastní diplomatickou linku.
Jenže problém není v tom, jestli prezident musí respektovat vládní mandát. Podle mě musí. Problém je v tom, jestli ho vláda může z účasti úplně odstavit.
Něco jiného je říct: „Pane prezidente, tady je mandát, v něm se pohybujte.“ A něco úplně jiného je říct: „Pane prezidente, vy tam vůbec nepojedete.“
To už není jen řízení zahraniční politiky. To už vypadá jako odstavení samostatného ústavního orgánu od výkonu pravomoci, kterou mu Ústava výslovně dává.
Právě proto má podle mě Pavel před Ústavním soudem silnější pozici. Ne nutně v tom, že musí stát v čele delegace. Ne nutně v tom, že má mluvit místo premiéra. Ale v tom, že vláda mu nemůže bez opravdu vážného důvodu zavřít dveře a říct: prezident republiky se na zásadním summitu NATO nebude účastnit vůbec.
Nejpravděpodobnější výsledek podle mě nebude úplné vítězství ani jedné strany. Ústavní soud zřejmě neřekne, že prezident si může jezdit kamkoliv a mluvit tam, jak chce. Ale stejně tak by neměl říct, že vláda může prezidenta podle momentální politické nálady vyškrtnout z reprezentace státu.
Nejlogičtější verdikt by mohl znít zhruba takto: vláda určuje mandát a politickou pozici České republiky, prezident ji musí respektovat, ale vláda mu nesmí svévolně bránit v účasti tam, kde vykonává ústavní pravomoc zastupovat stát navenek.
Jinými slovy: Babiš by vyhrál mantinely, Pavel by vyhrál dveře.
Krátkodobě může vláda vyhrát časem. Pokud soud nerozhodne před summitem, Babiš prakticky dosáhne svého a Pavel do Ankary nepojede. Jenže takové vítězství by bylo spíš technické než ústavní. Vyhrát kalendář není totéž jako vyhrát spor.
Dlouhodobě má podle mě větší šanci Pavel. Ne proto, že by prezident měl stát nad vládou, ale proto, že vláda by z něj neměla dělat dekoraci, kterou vytáhne jen tehdy, když se jí hodí.
Prezident republiky není zaměstnanec vlády. Je to samostatný ústavní orgán, přímo volená hlava státu a v zahraniční reprezentaci má své místo.
Největším poraženým přitom nemusí být ani Pavel, ani Babiš. Největším poraženým může být Česká republika. Země, která by měla na summitu NATO působit jednotně a důstojně, teď působí jako stát, který se veřejně hádá o to, kdo ji vůbec smí reprezentovat.
Takže kdo nakonec vyhraje?
Politicky a krátkodobě může vyhrát Babiš. Ústavně a dlouhodobě má ale podle mě silnější kartu Pavel. Jeho argument stojí na výslovné pravomoci prezidenta zastupovat stát navenek.
Vláda drží mandát. Prezident drží Ústavu.
A Ústavní soud teď bude muset říct, jestli mandát vlády znamená také právo zamknout prezidentovi dveře.
