Článek
Když se večer 30. září 2026 v popravčí místnosti věznice Riverbend Maximum Security Institution v Nashvillu rozevřela opona, padesátiletá Christa Gail Pikeová ležela připoutaná k lehátku.
Měla to být její poslední chvíle.
Tennessee k popravám používá jedinou látku – pentobarbital. Jde o silný barbiturát, který ve vysoké dávce hluboce utlumí centrální nervový systém. Člověk ztrácí vědomí, přestává dostatečně dýchat, klesá krevní tlak a následně selhává oběh.
Jenže tentokrát se scénář zjevně pokazil.
Podle svědků Pikeová po zahájení procedury neztratila okamžitě vědomí. V jednu chvíli dokonce zvedla hlavu, podívala se směrem k pracovníkům věznice a zeptala se, zda je normální, že její paže „se takhle cítí“. Co přesně cítila, veřejně známo není.
Poté její ústa ochabla a začala hlasitě chrápat.
A nezemřela.
Přišla druhá dávka. Ani ta ji neusmrtila
Tennessee má v protokolu počítat i s možností, že první dávka odsouzeného neusmrtí. V takovém případě se podá druhá sada látky.
Podle Associated Press byla druhá dávka pentobarbitalu Pikeové podána nejpozději kolem 20:26.
Jenže ani potom nenastalo to, co všichni očekávali.
Ještě ve 20:53 – tedy více než 25 minut po druhém podání – bylo Pikeovou podle přítomných novinářů stále slyšet hlasitě chrápat. Mikrofon v popravčí místnosti byl následně vypnut a svědci byli požádáni, aby odešli.
Její právníci začali horečně podávat návrhy k soudům, aby byla poprava zastavena. Pikeová byla nakonec převezena do nemocnice.
Stát Tennessee přitom tvrdí, že jeho zaměstnanci dodrželi všechny kroky schváleného protokolu. Ten však podle AP obsahuje postup po neúspěchu první dávky, nikoliv návod, co dělat v situaci, kdy je odsouzený stále naživu i po dávce druhé.
Jak je tedy možné, že přežila?
Možná nebyl problém v množství látky, ale v tom, kam se dostala
První možnost je současně jednou z nejdůležitějších: pentobarbital nemusel v plném množství skončit přímo v krevním oběhu.
A právě tady dostává nový význam otázka Pikeové, zda se její paže „má cítit takhle“.
Při nitrožilním podávání je zásadní, aby byl žilní vstup skutečně správně zavedený a zůstal funkční. Žíla může být obtížně dostupná, kanyla se může posunout nebo může dojít k poškození cévy. Podávaná tekutina potom nemusí proudit do krevního řečiště tak, jak se předpokládalo, ale může částečně pronikat do okolních tkání.
To by mohlo výrazně změnit rychlost i množství látky, které se skutečně dostane do oběhu.
Právníci Pikeové právě problémy s žilním přístupem a poškozením žil uváděli mezi možnými příčinami neúspěchu. Zmínili také možnost problémů se samotným pentobarbitalem. V tuto chvíli jde ale o tvrzení její právní strany, nikoli o výsledek vyšetřování.
„Podali dvě dávky“ nemusí znamenat, že dvě celé dávky skončily v krvi
Tohle je asi nejdůležitější rozdíl celého případu.
Když úřady řeknou, že byly podány dvě dávky, popisují tím provedený úkon. Samo o sobě to ještě nedokazuje, kolik účinné látky skutečně proniklo do krevního oběhu Pikeové.
Pokud například část roztoku unikla mimo cévu, může být na papíře dávka podána celá, zatímco biologicky dostane organismus pouze její část nebo se látka vstřebává mnohem pomaleji.
Teprve vyšetřování může ukázat, zda byly žilní vstupy funkční po celou dobu a zda celé množství pentobarbitalu skutečně doputovalo tam, kam mělo.
Existuje ještě další otázka: byl samotný pentobarbital v pořádku?
Mohla být chyba v pentobarbitalu?
Takovou možnost zmiňují právníci Pikeové. Teoreticky může hrát roli například nesprávná koncentrace, příprava či kvalita léčiva. Tennessee ale odmítá, že by byl problém v použité látce. Ministerstvo nápravných zařízení uvedlo, že použitá chemická látka byla v minulosti účinná a že při popravě byl dodržen stanovený protokol.
Právě proto bude zajímavé, zda nezávislé vyšetřování prověří nejen zdravotnický postup, ale také původ, skladování, přípravu a koncentraci použitého pentobarbitalu.
Tennessee ostatně nemá s protokoly smrtících injekcí bezproblémovou minulost. Popravy byly v roce 2022 zastaveny poté, co stát zjistil nedostatky související s přípravou na popravu. Nový protokol založený pouze na pentobarbitalu byl dokončen na konci roku 2024.
A co její hlasité chrápání?
Právě tento detail může působit paradoxně.
Člověk si chrápání spojuje se spánkem, takže může vzniknout dojem, že Pikeová jednoduše usnula a smrtící látka na ni skoro nepůsobila.
Tak to být nemuselo.
Pentobarbital její mozek zřejmě ovlivnil velmi výrazně. Silný útlum může vést k hlubokému bezvědomí a uvolnění svalů v oblasti horních cest dýchacích. Vzduch potom při dýchání rozkmitá měkké tkáně a vzniká právě hlasité chrápání.
Chrápání tedy neznamenalo, že byla v pořádku.
Znamenalo však něco velmi podstatného: stále dýchala.
A člověk, který má být podle protokolu po podání smrtící dávky mrtvý, téměř půl hodiny po druhé dávce zjevně dýchat nemá.
Mohla být jednoduše vůči pentobarbitalu mimořádně odolná?
Tohle vysvětlení zní lákavě, jenže zatím pro něj nejsou důkazy.
Lidé se samozřejmě liší v reakci na léčiva. Rozdíly může způsobovat věk, tělesná hmotnost, metabolismus, dlouhodobé užívání některých léků nebo určitá tolerance k látkám působícím na centrální nervový systém.
To ale samo o sobě nevysvětluje tak mimořádný neúspěch popravy.
Pokud se nakonec prokáže, že Pikeová opravdu dostala do krevního oběhu celé správně připravené množství pentobarbitalu z obou dávek, bude její přežití ještě obtížněji vysvětlitelné.
A právě proto je případ tak neobvyklý.
Někteří odsouzení už popravu přežili. Tohle je ale jiné
Ve Spojených státech nejsou neúspěšné popravy smrtící injekcí úplně neznámé. V minulosti se například dlouhé desítky minut nedařilo najít použitelnou žílu a poprava musela být přerušena.
To se stalo například Romellu Broomovi v Ohiu nebo Doyleovi Hammovi v Alabamě. Kenneth Eugene Smith a Alan Eugene Miller zase přežili první pokusy o popravu smrtící injekcí a později byli popraveni jiným způsobem.
Jenže v těchto případech byl hlavní problém v tom, že se smrtící látku nepodařilo řádně podat.
Podle Robin Maherové z amerického Death Penalty Information Center je případ Pikeové jiný. Organizace eviduje několik lidí, kteří přežili problémy při pokusu o smrtící injekci kvůli nemožnosti zajistit správný přístup do žíly. Podle Maherové ale není znám jiný případ, kdy by člověk zůstal naživu poté, co mu podle úřadů byly skutečně podány látky určené k jeho usmrcení.
Proto celý případ označila za výjimečný a bezprecedentní.
Odpověď bude pravděpodobně ukrytá někde mezi stříkačkou a krevním oběhem
Guvernér Tennessee Bill Lee už nařídil komplexní nezávislé vyšetřování a další plánované popravy v Tennessee byly pro zbytek roku pozastaveny.
Vyšetřovatelé teď budou muset odpovědět na několik poměrně jednoduchých otázek, na které ale zatím jednoduchá odpověď neexistuje.
Byly žilní vstupy skutečně funkční? Skončilo celé množství pentobarbitalu v jejím krevním oběhu? Byla koncentrace látky správná? Nebyla některá ze žil poškozena? A proč Pikeová upozorňovala na neobvyklý pocit v paži ještě předtím, než ztratila vědomí?
Teprve poté bude možné říci, zda Christa Pikeová skutečně přežila dvě plné smrtící dávky pentobarbitalu, nebo zda je mnohem přesnější říct, že jí stát dvě dávky podal – ale část z nich se možná nikdy nedostala tam, kam měla.
Právě v tom může být celé vysvětlení jednoho z nejpodivnějších neúspěchů při výkonu trestu smrti v moderní historii Spojených států.
Zdroje: Associated Press, Tennessee Department of Correction, CBS News, Death Penalty Information Center.
