Článek
Christa Pikeová rozhodně není nevinnou obětí justičního omylu. Za mimořádně brutální vraždu devatenáctileté Colleen Slemmerové z roku 1995 byla odsouzena k trestu smrti. O její vině ale tenhle příběh není.
Jde o něco jiného. Pokud se stát rozhodne, že člověka podle zákona usmrtí, přebírá tím zároveň odpovědnost za způsob, jakým rozsudek vykoná.
A právě tam se v Tennessee něco velmi vážně pokazilo.
Dostala dvě dávky. Přesto nezemřela
Poprava začala večer 30. září. Pikeová byla připoutána k lehátku a do jejího těla začal proudit pentobarbital, který Tennessee používá k popravám.
První dávka ji nezabila. Následovala druhá.
Pikeová však stále dýchala. Svědci popravy ji podle Associated Press slyšeli mluvit a stěžovat si na bolest ruky. Nakonec byla odvezena do nemocnice. Její právníci následně soudu oznámili, že je v bezvědomí, intubovaná a napojená na ventilátor.
Podle jejích advokátů se navíc objevilo podezření, že nitrožilní vstupy nebyly správně zavedené a část pentobarbitalu se místo přímo do krevního oběhu dostala do okolních tkání.
Výsledkem měly být silně oteklé, poškozené a puchýřnaté paže.
Tohle zatím není konečný závěr vyšetřování. Jde o tvrzení Pikeové právního týmu. Tennessee Department of Correction naopak bezprostředně po neúspěšné popravě uvedlo, že zaměstnanci provedli všechny kroky stanovené platným protokolem.
A přesně proto bude následné vyšetřování tak důležité.
Může teď chtít po státu miliony dolarů?
A tady začíná být celý případ ještě zajímavější. Mohla by Christa Pikeová po Tennessee požadovat milionové odškodnění? Teoreticky ano. Pokud její právníci prokážou, že při popravě došlo k závažnému pochybení a že jí stát nebo jeho zaměstnanci způsobili zbytečnou bolest, vážná zranění či porušili její ústavní práva, mohou se pokusit domáhat i finanční náhrady.
A bavíme se o ženě, které stát podal dvě dávky látky určené k její smrti, přesto přežila a skončila v nemocnici v bezvědomí na ventilátoru. Její právníci tvrdí, že pentobarbital kvůli špatně zavedeným nitrožilním vstupům pronikl do tkání a způsobil jí oteklé, popálené a puchýřnaté paže. Právě kvůli tomu už požádali soud, aby byly veškeré důkazy z nepovedené popravy zachovány.
Milion dolarů? Pět milionů? Deset? V tuto chvíli by jakékoli konkrétní číslo bylo jen spekulací. Americké právo navíc poskytuje státům a některým jejich zaměstnancům poměrně silnou právní ochranu a samotné získání peněžitého odškodnění vůbec není samozřejmé. Podobné případy se mohou vést například jako spory o porušení ústavních práv, ale otázka, koho přesně lze žalovat a za co lze získat peníze, je právně složitá.
To však nemění jednu věc. Jestli nezávislé vyšetřování potvrdí verzi jejích právníků, částka v řádu milionů dolarů by v případné žalobě vůbec nebyla překvapivým požadavkem. To ovšem není totéž jako říct, že by jí soud miliony skutečně přiznal.
A možná paradoxně nemusí být peníze tím nejcennějším, co může z nepovedené popravy získat. Její právníci budou téměř jistě mnohem více bojovat o to, aby Tennessee už nikdy nedostalo možnost pokusit se ji zabít podruhé.
Může ji Tennessee zkusit popravit znovu?
Na první pohled by člověk řekl, že když někdo jednou přežil vlastní popravu, měl by tím celý příběh skončit.
Americké právo to ale tak jednoduše nevidí.
Už v roce 1946 přežil Willie Francis pokus o popravu na elektrickém křesle v Louisianě. Nejvyšší soud USA následně rozhodl, že nový pokus o jeho popravu není sám o sobě protiústavní. Soud tehdy vycházel mimo jiné z toho, že první neúspěch byl považován za technickou nehodu, nikoli za úmyslné způsobování dalšího utrpení.
A právě tady může být případ Pikeové jiný.
Její právníci mohou argumentovat tím, že stát předem znal možná rizika, přesto pokračoval a výsledkem bylo mimořádné utrpení a vážné zdravotní následky. Mohou se tak opřít o zákaz krutých a neobvyklých trestů zakotvený v osmém dodatku americké ústavy.
Zda takový argument uspěje, ale teprve rozhodnou soudy.
Tennessee už následky cítí
Neúspěšná poprava mezitím rozpoutala v Tennessee pořádnou bouři.
Guvernér Bill Lee zastavil další popravy plánované na zbytek roku 2026 a nařídil nezávislé přezkoumání celého případu. A 3. října přišla další zpráva: komisař Tennessee Department of Correction Frank Strada, tedy šéf státního vězeňského systému, rezignuje.
Strada přitom nadále tvrdí, že při popravě byl dodržen stanovený protokol. Vyšetřování tak bude muset odpovědět i na nepříjemnou otázku: pokud byl opravdu dodržen celý protokol, jak je možné, že odsouzená žena dostala dvě dávky smrtící látky a skončila živá na ventilátoru?
Z vraždy se tím nic nemaže
Na jednu věc by se přitom nemělo zapomínat. Christa Pikeová byla odsouzena za děsivý čin a matka zavražděné Colleen Slemmerové sledovala neúspěšnou popravu přímo na místě. I pro rodinu oběti znamenalo celé fiasko další bolest.
To, co Pikeová udělala, se nepovedenou popravou nijak nemaže.
Stejně tak ale její zločin nemůže být omluvou pro případné chyby státu.
Stát, který si osobuje právo člověku vzít život, na sebe bere mimořádnou odpovědnost. A jestli vyšetřování ukáže, že Tennessee při popravě Christy Pikeové skutečně pochybilo, mělo by za toto pochybení nést následky.
Protože představa, že člověka téměř zabijete, lékaři ho potom musejí zachraňovat a vy mu nakonec oznámíte, že se o jeho popravu možná pokusíte ještě jednou, je sama o sobě těžko uvěřitelná.
Zdroje
Reuters – Christa Pikeová v bezvědomí a na ventilátoru po neúspěšné popravě
Reuters – rezignace šéfa vězeňské správy Tennessee
Tennessee Department of Correction – oficiální vyjádření k výkonu popravy
Cornell Legal Information Institute – případ Willie Francis v. Reswebe
