Článek
Nejde o sci-fi ani radikální útok na demokracii – jen o hypotetické cvičení, které ukazuje, jak moc důchodci ovlivňují českou politiku. A proč se bez nich ANO z kandidáta na vítěze stává sotva průměrnou stranou.
V České republice je zhruba 2,37 milionu starobních důchodců. To je přibližně 22 % obyvatel a více než 26 % všech voličů – protože děti samozřejmě nevolí. Navíc senioři tvoří skupinu s nejvyšší volební účastí. Zatímco mladí voliči často zůstávají doma, až 70 % lidí nad 65 let k urnám chodí pravidelně.
To z nich dělá nejsilnější volební sílu v zemi. Žádná jiná skupina není tak početná, tak disciplinovaná, a tak loajální. A politici to moc dobře vědí.
Podívejme se na hypotetický výsledek voleb, kdyby senioři nevolili:
Jak se vám líbí výsledek?
Graf ukazuje jednoznačně: ANO bez důchodců propadá o více než 18 procentních bodů. Tím se z pozice favorita stává outsiderem. Naopak Piráti, STAN a další „mladší“ nebo protestní strany posilují. Politická mapa se otáčí vzhůru nohama.
Proč senioři volí jinak než zbytek společnosti?
Jejich volby jsou hluboce zakořeněné v životních zkušenostech, obavách, ale i vděčnosti. Andrej Babiš i Miloš Zeman stavěli svou popularitu na jednoduchých heslech, cílených právě na seniory: „Ochráníme vaše důchody.“, „Postaráme se o vás.“, „Za nás byl klid.“
Pro mnoho starších lidí je stabilita důležitější než inovace. Nespokojení mladí chtějí změnu, senioři spíš klid a jistotu.
Je to fér? Otázka, která bolí
Je spravedlivé, že lidé, kteří už neponesou důsledky dnešních rozhodnutí, rozhodují o budoucnosti celé země? Že většinu politické debaty tvoří otázky o důchodech, zdravotnictví a televizních poplatcích – a ne o klimatu, technologiích nebo vzdělávání?
Někteří filozofové a politologové navrhují dát větší váhu hlasům mladých, jiní sní o „rodičovských hlasech“ za děti. Ale reálná politika říká něco jiného: kdo volí, ten rozhoduje. A důchodci volí.
Měli by senioři přijít o volební právo?
Rozhodně ne. Takové návrhy by byly v přímém rozporu s principem rovnosti a lidských práv. Demokracie nemůže fungovat na základě diskriminace podle věku. Ale přesto má smysl ukazovat, jak obrovský vliv má jedna skupina na směřování celé společnosti.
A pokud mladí chtějí změnu? Nemusí čekat, až zestárnou. Stačí jít k volbám – a vyrovnat misky vah.
V několika zemích světa mohou mladí lidé volit už před dosažením 18 let. Například v Rakousku, Maltě nebo Argentině mají volební právo už šestnáctiletí, a to nejen v místních, ale i celostátních volbách. Cílem je podpořit občanskou angažovanost mladých a vyvážit vliv stárnoucí populace. V České republice však zůstává minimální věk pro volby pevně na 18 letech a žádná politická síla zatím vážně neuvažuje o jeho snížení.
