Premiér, který může skončit v pruhovaném?

V zemi, kde premiérův syn zmizí na Krym, prezident se nechá odvézt na invalidním vozíku z lán, a tajemník SPD zpívá s čínskou vlajkou za zády, by opravdu nepřekvapilo, kdyby nový předseda vlády měl zároveň… nástup do výkonu trestu.

Absurdní? Možná. Ale právně možné? Ano.

Český právní řád nezakazuje zvolení trestně stíhané osoby do funkce premiéra. A pokud by byl dokonce pravomocně odsouzen – a Sněmovna ho nevydala k výkonu trestu – mohl by klidně vládnout dál.
Z vězení by se sice obtížně vládlo, ale mediálně? To by byla bomba. Babiš by měl tiskovky z vězeňské knihovny, místo „důvěra vládě“ by se hlasovalo o „přestávce na vycházku“.

Babišova základna je věrná. Čím víc je obžalovaný, tím víc je „pronásledovaný“.
Čím víc je tlačen justicí, tím víc je „oběť systému“.
A čím víc je rozumově neobhajitelný, tím víc je emocionálně neotřesitelný.

Kdyby ho soudkyně Brázdilová odsoudila a ještě mu zabavila pět milionů, jeho tým by to otočil do sloganu:
„Berou mi dotace, ale neberou mi pravdu.“

A dost možná by to zase vyhrál.

Městský soud má jasný úkol: přestat kličkovat a konečně říct, co si o případu myslí, ať už to bude jakékoli. Ale realita je taková, že pravomocný rozsudek klidně padne až po příštích volbách. Babiš může mezitím klidně sestavit vládu – a až pak řešit trest.

Zní to jako šílenost? Ano. Ale tohle není Norsko. Tohle je Česko.

Teoreticky to možné je. Prakticky? To už bude záležet, jestli budou voliči volit srdcem, nebo mozkem. A jestli justice bude opravdu nezávislá… nebo jen čeká, až bude po všem.

Zatímco v Evropě se premiéři omlouvají za pozdní příjezd na schůzi, u nás možná příště požádají o doprovod z Bělušic. A národ? Ten zatleská. Protože konečně někdo jede bomby.