Článek
Když se lidé přestěhují do jiné země, jejich život se rychle „přepne“ do místního režimu: škola, práce, sousedé, kamarádi. A vztahy vznikají právě tam, kde trávíme čas. Proto není nijak výjimečné, že si přistěhovalci – a hlavně jejich děti – vybírají partnerky a partnery z místní majority. Smíšená partnerství se tak stávají jedním z nejsrozumitelnějších signálů, že bariéry mizí a každodennost dělá svou práci.
V českém prostředí jde zhruba o desetinu všech sňatků. Není to většina, ale rozhodně to není okrajový jev. Nejčastěji se jedná o česko-slovenské páry, což potvrzuje, že jazyková a kulturní blízkost hraje zásadní roli.
Proč to tak často dopadne
Blízkost a příležitost mají větší sílu než velké teorie. Lidé se poznávají v práci, ve škole, na bytě, ve sportovním klubu. Když většina vašich vazeb je místních, pravděpodobnost místního vztahu prudce roste. K tomu přidejte jazyk a každodennost – partner nebo partnerka z majority urychlí porozumění návykům, humoru i tomu, jak „to tady chodí“.
U druhé generace je to ještě přirozenější: vrstevníky, spolužáky i první lásky mají doma, tady. A kde jsou větší a soudržnější diaspory, bývá naopak běžnější partnerství „uvnitř“ komunity – opět čistá logika dostupnosti a sociálních sítí.
Příklad z posledních dní: svatba Ruye Okamury
Čerstvý a viditelný příklad, o kterém psala média: režisér Ruy Okamura, syn politika Tomia Okamury, se 26. července 2025 oženil se svou dlouholetou partnerkou Kristínou Krafčíkovou na zámku Haggenberg v Rakousku. Z události kolovaly fotky i videa, na místě byli mimo jiné herci a hudebníci z české scény.
Ruy i Kristína spolu žili devět let, svatba tak byla spíše dalším milníkem než překvapením. Ona je Slovenka, on má česko-japonské kořeny – a dohromady tvoří pár, který dokonale ilustruje, jak přirozeně se kultury mísí. Jejich příběh není o „exotice“, ale o normálním partnerském soužití, které vyrostlo v českém prostředí.
Co z toho plyne
Smíšená partnerství nejsou módní vlna, ale přirozený důsledek toho, kde žijeme a s kým se denně potkáváme. U první generace migrantů často vítězí praktické faktory – jazyk, práce, okolní síť vztahů. U druhé generace pak prostá skutečnost, že „doma je tady“.
Ať už jde o rodinu Okamurových, nebo o úplně obyčejný pár ze sousedství, to nejdůležitější se odehrává mimo velká slova: v každodennosti, která spojuje.
Źdroj:
https://csu.gov.cz/domov
