Článek
Bývalý ministr Daniel Herman říká, že spolupráce s StB „není ozdobou životopisu“, ale že když člověk chybu uzná a snaží se ji napravit, lze se s minulostí vyrovnat.
Jeho kolega Jiří Balvín volá po klidu: „Počkejme si na výsledky jeho práce, pak můžeme soudit.“
Skvělé. Jen se člověk neubrání otázce – řekli by tohle i o Hitlerovi?
„Nebylo to sice pěkné, co ten Adolf vyváděl, ale musíme uznat, že měl estetické cítění a v kultuře by mohl hodně dokázat. Počkejme si na výsledky.“
Nebo o Stalinovi:
„Ano, měl své temné období, ale pak se dal na budování a psaní básní o kolektivizaci. Každý má právo na druhou pětiletku.“
A tak si tu žijeme v zemi, kde je možné být „mladickým spolupracovníkem“ totalitní policie a po pár letech z toho udělat jen barevnou kapitolu v životopise. Hlavně že dnes dělá kulturu.
Protože – jak známo – kultura smývá všechno. I paměť.
Kdybychom tímto přístupem posuzovali dějiny, skončilo by to asi takto:
„Ano, Josef M. měl drobný exces s vraždou císaře, ale byl to přece talentovaný houslista. Počkejme si, co zahraje teď.“
Nebo:
„Přiznejme si, že jistý malíř z Braunau měl sice slabost pro uniformy, ale jeho akvarely jsou přece tak čisté! Neodsuzujme, inspirujme.“
Problém není v tom, že někdo kdysi něco podepsal. Problém je, že dnes, po třiceti letech svobody, se najdou lidé, kteří jsou ochotni říct: „To nevadí, on to v mládí myslel dobře.“
A takhle se z morální paměti stává národní amnézie.
Možná bychom měli konečně přestat čekat na výsledky práce a začít se ptát, pro koho ti lidé pracovali tehdy. Protože jestli jsme schopni odpustit všechno jen proto, že někdo „umí dělat kulturu“, pak to není kultura – to je kosmetika.
Proboha, lidi, proberte se!
StB minulost – ven.
Komunista – ven.
Odsouzený lhář – ven.
Zloděj – ven.
Pobírá dotace – ven.
Střet zájmů – ven.
Podpora fašismu – ven.
Sympatie k nacismu – ven.
Zdroj:
Stigma StB u budoucího ministra. Je to problém, zní na adresu Oty Klempíře
