Článek
Poslední týdny přinesly dva případy – jeden z USA, druhý z Česka – které jsou geograficky vzdálené, ale myšlenkově až znepokojivě blízké.
V obou případech zemřel člověk. V obou případech policie tvrdí, že jednala správně. A v obou případech veřejnost cítí, že odpověď „postupoval podle pravidel“ prostě nestačí.
Minneapolis, USA: když federální zásah skončí smrtí civilistky
Ve městě Minneapolis byla při imigračním zásahu zastřelena Renée Nicole Good, americká občanka a matka tří dětí. Střílel federální agent Úřadu pro imigraci a cla (ICE). Oficiální verze zní: agent se cítil ohrožen, šlo o sebeobranu.
Jenže právě tady se začíná lámat důvěra. Verze úřadů přišla rychle. Příliš rychle. Dřív než veřejnost viděla kompletní záznamy, dřív než proběhla nezávislá rekonstrukce. Do několika hodin byla tragédie rámována jako nutný zákrok v nebezpečné situaci.
Mnozí Američané to čtou jinak. Vidí v tom důsledek dlouhodobě vyhrocené imigrační politiky a atmosféry „tvrdé ruky“, kterou zosobňuje návrat Donald Trump. Protesty, které po smrti ženy následovaly, nejsou jen o jedné střelbě. Jsou o strachu, že stát začal sahat ke zbrani dřív, než sáhne po rozumu.
Praha-Ďáblice: střelba ve chvíli, kdy člověk padá
Český případ nemá mezinárodní rozměr, ale o to víc zneklidňuje svou blízkostí. V Praze-Ďáblicích policie zasahovala proti muži, který se zabarikádoval v bytě, vyhrožoval a byl v těžké psychické krizi. Vyjednávání trvalo dlouho. Situace byla napjatá.
Pak přišel moment, který zůstal zapsaný na videu: muž vyskočil – nebo spadl – z okna. A v té chvíli padly výstřely. Muž později zemřel.
Otázka, kterou si klade veřejnost, není jednoduchá, ale je nevyhnutelná: ohrožoval v tom okamžiku ještě někoho? Nebo už jen padal? Pokud člověk v psychickém kolapsu skáče z okna, je střelba skutečně ochranou života, nebo už jen pojistkou systému proti vlastnímu strachu?
Případ vyšetřuje GIBS. Formálně je tedy vše „v běhu“. Neformálně ale zůstává pachuť, že policie opět sáhla po nejtvrdším řešení v momentu, kdy už žádné řešení vlastně nebylo.
Co mají oba případy společného
Na první pohled skoro nic. Jiný kontinent, jiná policie, jiný právní systém. Přesto je spojuje víc, než by bylo zdrávo.
V obou případech šlo o lidi v extrémním stresu. V obou případech padla smrtící střelba. A v obou případech přišla okamžitá institucionální obrana: policista jednal správně, postup byl v souladu s předpisy.
Jenže právě tahle věta je problém. Předpisy nejsou morální autoritou. Jsou jen nástrojem. A pokud se pokaždé ukáže, že pravidla dovolují zabít člověka v situaci, která má jiné čtení, pak není otázka „kdo selhal“, ale „co máme špatně nastavené“.
Policista jako jednotlivec vs. systém
Je lákavé hledat viníka v konkrétním policistovi. Jenže realita je složitější. Většina těchto lidí není chladnokrevnými zabijáky. Jsou to lidé vycvičení k tomu, aby vnímali hrozbu, často v prostředí, kde je strach každodenní součástí práce.
Problém nastává ve chvíli, kdy systém:
– normalizuje extrémní stres
– odměňuje tvrdost víc než zdrženlivost
– a po tragédii automaticky kryje vlastní lidi místo otevřeného přiznání pochybností
Pak už nejde o selhání jednotlivce. Jde o kulturu moci.
Otázka, která zůstává
Kolik takových případů ještě přijmeme jako „nutnou daň za bezpečnost“? A kde je hranice, kdy si řekneme, že stát má chránit život i tehdy, když je to složité, nepohodlné a riskantní?
Americký i český případ ukazují totéž: největší hrozbou není chaos na ulici, ale okamžik, kdy se zabití stane administrativně obhajitelným reflexem.
A to je otázka, která se netýká jen policie. Týká se nás všech.
Zdroj:
https://en.wikipedia.org/wiki/Killing_of_Renee_Good
https://www.novinky.cz/clanek/krimi-nebyl-duvod-strilet-bezpecnostni-odbornik-hodnoti-mrazive-video-ze-smrtelneho-zasahu-policisty-v-dablicich-40535498
