Stát by měl malé obce slučovat. Třebčice ukazují, proč

Třebčice na Plzeňsku jsou možná malá vesnice, ale otevírají mnohem větší otázku: má mít každá obec se stovkou obyvatel vlastní malý politický svět?

Třebčice mají zhruba stovku obyvatel. V říjnových komunálních volbách zde bude zvoleno sedm zastupitelů. Obec to letos sama oficiálně stanovila na své úřední desce.

Na kandidátce je přitom devět lidí.

A kandidátka je jen jedna.

Jmenuje se Srdcem pro Třebčice. Ve zveřejněném seznamu kandidátů figurují Antonín Navrátil, Jana Kubíková, Monika Martínek Korbelová, Pavla Navrátilová, Dušan Kubík, Simona Heroutová, Vendulka Komárková, Tomáš Drabík a Jan Vrátník, DiS.

Na samotném seznamu by nebylo nic mimořádného.

Dokud k němu nezačnete doplňovat souvislosti.

Jana Kubíková je současnou starostkou Třebčic. To není domněnka ani tvrzení opozice. Uvádí ji tak přímo oficiální web obce.

Dušan Kubík je její syn.

A oba už spolu figurují v jednom příběhu, který by v mnoha obcích pravděpodobně znamenal konec politické kariéry.

V roce 2019 prodala obec více než devět hektarů obecních pozemků zastupiteli Dušanu Kubíkovi.

Zaplatil za ně necelých 97 tisíc korun.

Znalecký posudek přitom stanovil jejich hodnotu na 6,098 milionu korun.

Ne šest set tisíc.

Více než šest milionů.

Případ skončil před soudem. Všech sedm tehdejších zastupitelů uznalo vinu za porušení povinnosti při správě cizího majetku a souhlasilo s podmíněnými tresty. Všichni se vzdali práva na odvolání a rozsudek se stal pravomocným. Mezi odsouzenými byli také Jana Kubíková a Dušan Kubík.

Pozemky se následně vrátily obci.

A dnes?

Jana Kubíková je starostkou.

A v roce 2026 kandidují znovu oba.

Matka i syn.

To není nějaká dávná legenda, kterou si po hospodách předávají sousedé.

Je to doložitelná historie jedné české obce.

Zdroj: Místo šesti milionů chtěla obec 90 tisíc. Prodej pozemků dodnes varuje

Příběh je ještě zajímavější při čtení toho, co zaznělo během trestního řízení.

Tehdejší starosta při vyšetřování vypověděl, že zastupitelé byli Dušanem Kubíkem a jeho matkou tlačeni k prodeji pozemků. Spor souvisel s kanalizační přípojkou vedenou přes Kubíkův pozemek a hrozbou problémů s kolaudací a dotací na čističku.

To je podstatná informace.

Ne proto, abychom dnes někomu přidávali další vinu nad rámec pravomocného rozsudku.

Ale protože právě podle minulého jednání člověk hodnotí, komu znovu svěří veřejný majetek.

Kandidátka podle svého volebního sdělení nechce řešit minulost, ale současnost.

Její motto: ‚Nechceme řešit minulost, ale současnost.‘

A tady člověku skoro nezbývá než se zarazit.

Právě tahle kandidátka nechce řešit minulost?

Pokud na stejné kandidátce znovu stojí lidé pravomocně odsouzení v kauze obecního majetku v hodnotě přes šest milionů korun, zní požadavek na zapomenutí minulosti poněkud jinak.

Skoro jako:

Na to, co bylo, se prosím nedívejte. Posuzujte nás znovu od nuly.

Jenže proč?

Když zaměstnavatel přijímá účetního, zajímá ho jeho minulost.

Když banka půjčuje miliony, zajímá ji minulost klienta.

A když mají občané někomu svěřit obecní rozpočet, smlouvy a pozemky, mají snad právě oni minulost ignorovat?

Tohle je podle mě klíč celé věci.

Připomenout pravomocný rozsudek člověka vykonávajícího veřejnou funkci, není šťourání v minulosti.

Je to informace o výkonu veřejné funkce.

Právě proto je zcela legitimní se ptát:

Co ještě musí politik v malé obci udělat, aby přišla skutečná politická odpovědnost?

Pravomocný rozsudek očividně stačit nemusí.

Na kandidátce stojí Jana Kubíková a její syn Dušan Kubík. Rodinný vztah matky a syna ostatně zaznamenala i média při popisu trestní kauzy. Na kandidátce je také Jan Vrátník, nevlastní syn Dušana Kubíka a vnuk Jany Kubíkové.

Na kandidátce jsou také Antonín a Pavla Navrátilovi. Antonín Navrátil má vlastní historii v místní samosprávě: ve volbách 2010 byl v Třebčicích zvolen zastupitelem a v obecním právním předpisu vyvěšeném v roce 2014 je uveden jako místostarosta, zatímco Jana Kubíková jako starostka.

Takže ani zde nejde o úplně novou tvář místní politiky.

A teď se vraťme k matematice.

Třebčice letos volí sedm zastupitelů. Oficiální oznámení obce to říká naprosto jasně.

V sedmičlenném zastupitelstvu je většina čtyři.

To je na celém příběhu malých obcí možná nejpodstatnější.

Ve městě se čtyřiceti zastupiteli je několik příbuzných nebo dlouholetých přátel politická zajímavost.

V sedmičlenném zastupitelstvu může několik pevně spojených lidí představovat rozhodující sílu.

A rozhoduje se o skutečných penězích.

O pozemcích.

Zakázkách.

Pronájmech.

Rozpočtu.

Smlouvách.

A také o tom, kdo bude starostou.

Volby v Třebčicích v roce 2026 mají ještě jednu zvláštnost.

Podle zveřejněných volebních dat je registrováno pouze Srdcem pro Třebčice s devíti kandidáty.

Takže žádný souboj tří koncepcí obce.

Žádná klasická koalice versus opozice.

Jeden seznam.

A tady přestává jít jen o jednu vesnici.

Česko má 6 254 obcí. Ministerstvo vnitra samo letos připomnělo, že zejména pro malé obce je zajišťování širokého spektra agend personálně a finančně náročné a stát podporuje jejich spolupráci prostřednictvím společenství obcí.

Má vůbec smysl, aby každá obec se stovkou obyvatel představovala vlastní samostatný politický mikrosvět?

To není výzva k rušení vesnic.

Třebčice by byly Třebčicemi dál.

Nikdo jim nemusí brát název, kapličku, historii ani místní tradice.

Ale možná je čas položit nepříjemnější otázku:

Musí mít každá takto malá obec samostatné rozhodovací centrum pro milionový veřejný majetek?

Ve velkém městě máte desítky zastupitelů.

Opozici.

Novináře.

Profesionální úřední aparát.

Politické strany.

Ve vesnici se stovkou obyvatel sedí proti sobě sousedé.

Příbuzní.

Kamarádi.

Lidé, kteří spolu chodili do školy.

A kritizovat starostu znamená někdy kritizovat člověka, kterého následující ráno potkáte před domem.

Právě proto by člověk očekával o to pevnější pravidla kontroly veřejného majetku.

Případ Třebčic ale ukázal, že v roce 2019 prošel zastupitelstvem prodej pozemků za necelých 97 tisíc korun, zatímco znalec jejich cenu stanovil na více než šest milionů. A všech sedm tehdejších zastupitelů za své jednání nakonec dostalo pravomocné podmíněné tresty.

Jestli tohle není důvod přemýšlet o systému malých obcí, co už by jím mělo být?

Možná bych kandidátce její slogan trochu opravil.

Ne:

Neřešme minulost, řešme současnost.

Ale:

Řešme současnost právě proto, že minulost známe.

Protože minulost není něco, co se politikovi smaže ve chvíli, kdy vytiskne nový volební leták.

Minulost je jeho vysvědčení.

Není česká obecní soustava někdy roztříštěná natolik, že místo skutečné politické konkurence vytváří malé uzavřené světy, ve kterých se stejní lidé dokážou u moci vracet znovu a znovu?

Možná bychom se slučování nejmenších obcí neměli bát.

Třebčice jsou malá obec.

Otázka, kterou otevírají, je ale zatraceně velká.