Článek
Poprvé jsme rytíře zastihli, když si to rázným krokem namířil k městskému úřadu, podle všeho za paní Brašnovou. Úřední návštěva ho po téměř šesti stoletích zřejmě úplně neodradila, protože krátce nato byl spatřen znovu. Tentokrát ovšem odložil bojové choutky a zamířil do nepomucké pizzerie, kde místo nepřátelského vojska statečně zdolával pizzu.
A možná jste si už položili stejnou otázku jako my:
Kdo to sakra je?
A hlavně – proč se tenhle člověk v brnění najednou potuluje právě po Nepomuku?
Odpověď vám dnes schválně neprozradíme. Náš rytíř totiž není úplně vymyšlený. Vychází ze skutečného člověka, který před téměř šesti sty lety po zdejším kraji opravdu chodil, bojoval, uzavíral dohody a velmi dobře znal místo, které dodnes dominuje celému Nepomucku.
Třeba ho někdo z vás pozná.
První stopa vede na Zelenou Horu
Kdyby se náš tajemný muž dnes postavil na nepomucké náměstí, většina věcí kolem by mu připadala naprosto cizí. Auta by možná považoval za nový druh válečného stroje, automatické dveře úřadu za kouzla a platební terminál v pizzerii by mu patrně vysvětlovali hodně dlouho.
Stačilo by mu ale zvednout oči nad město.
Zelenou Horu by poznal.
A znal ji opravdu dobře. Tento muž patřil k lidem, kteří zásadně ovlivnili její historii. V první polovině 15. století zde nechal vybudovat hrad, který nahradil starší opevnění, a Zelená Hora se později stala jedním z jeho významných sídel.
Dnešní zámek by samozřejmě hledal marně. Ten vznikl až po dalších přestavbách. Kopec, krajinu a význam místa by ale znal velmi dobře.
Takže náš rytíř není na Nepomucku úplně turista.
Svým způsobem se vrátil domů.
Druhá stopa: brnění nemá jen na parádu
Žil v první polovině 15. století, tedy v jedné z nejbouřlivějších etap českých dějin. Husitské války nebyly něco, o čem by si večer četl v kronice. Odehrávaly se kolem něj a on sám se jich aktivně účastnil.
Dochované prameny ho ukazují jako skutečně vojensky činného šlechtice. Byl velitelem, disponoval ozbrojenou družinou a z roku 1422 máme doklad o jeho vojenské službě se čtyřiceti jezdci.
Čtyřicet jezdců.
To už nebyla parta kamarádů, která si vyrazila na nedělní projížďku.
Byl to muž s reálnou vojenskou silou, který se účastnil konfliktů své doby, chránil vlastní državy a dokázal být velmi tvrdým protivníkem.
Současně však nebyl jen člověkem meče. Vyjednával, uzavíral dohody, působil jako prostředník ve sporech a chránil města i území. Byl zkrátka směsí válečníka, politika, ochránce a diplomata.
A co tedy dělá po šesti stech letech v Nepomuku?
Protože rytíř bez boje by se asi nudil.
Jen dnešní bitvy vypadají trochu jinak. Před Nepomukem už nestojí nepřátelské vojsko, z hradeb nelétají šípy a při cestě na městský úřad snad nebude zapotřebí čtyřiceti ozbrojených jezdců.
Alespoň zatím.
Náš rytíř proto bude dnes bojovat především za spravedlnost, čest, odvahu a hrdost. Objeví se tam, kde se něco nedaří, kde někdo nechce odpovídat, kde se něco zametá pod koberec nebo kde je jednoduše potřeba položit otázku, kterou by někdo možná raději neslyšel.
Meč většinou může zůstat v pochvě. Dnešní souboje se vedou spíš slovy, argumenty, dokumenty a veřejnou debatou.
Ale bojovat bude dál.
A nemusí jít pokaždé jen o válku. Jak už ukázala jeho návštěva pizzerie, i středověký válečník si občas zaslouží chvíli volna. Proto ho jednou možná potkáte před úřadem, podruhé u pizzy a potřetí někde úplně jinde.
Tak kdo to je?
Máte skoro všechny nápovědy. Významný český pán první poloviny 15. století, válečník a velitel, doložená služba se čtyřiceti jezdci, bílá labuť na červeném štítu a mimořádně silné spojení se Zelenou Horou, kde vybudoval hrad a nějaký čas také sídlil.
Pozná ho někdo?
Pokud ano, napište do komentáře jeho celé jméno. Jsme zvědaví, kdo bude první.
A našeho rytíře si dobře zapamatujte. V Nepomuku jste ho totiž rozhodně neviděli naposledy.
Některé bitvy ani po šesti stech letech nekončí. Jen se dnes bojují trochu jinak.
Zdroj:
Spisovatel Hladík Jakub
hladikjakub.cz
