Článek
Stojíte v koloně na dálnici. Před vámi se táhne uzavřený pruh, ale nikde žádný dělník, žádný stroj, žádná viditelná činnost. Minuty ubíhají, kolona se nehýbe a nikdo vám nedokáže vysvětlit proč. Do toho se vám na nárazník nalepí nervózní řidič, bliká světly a gestikuluje, jako byste za celou situaci mohli právě vy.
Tohle není výjimečná představa. Je to situace, kterou řada řidičů dobře zná. A přesně takhle se z obyčejné cesty stává zbytečný stres, frustrace a někdy i otevřený konflikt.
České silnice netrápí jen dopravní nehody a bezohlední řidiči. Trápí je také špatné návyky, nedostatek respektu, slabá předvídatelnost a pocit, že systém, který má provoz organizovat a zajišťovat bezpečnost, často nedokáže plnit ani základní očekávání.
A co je možná nejhorší? Na mnoho problémů jsme si zvykli. Bereme je jako normální součást dopravy, nadáváme za volantem a druhý den jedeme znovu. Přitom bychom se měli ptát, proč se některé věci vůbec dějí a kdo za ně nese odpovědnost.
Řidičské nešvary, které už dávno nemají být normou
Za volantem nemusíme být všichni profesionálové. Musíme ale znát pravidla, respektovat ostatní a chápat, že veřejná silnice není soukromý prostor, ve kterém si každý může dělat, co chce. Přesto se každý den setkáváme s chováním, které zbytečně komplikuje provoz a ohrožuje ostatní.
Na dálnicích
- Jízda v prostředním pruhu: Pravý pruh je volný, ale řidič si pohodlně pokračuje prostředkem. Ostatní ho musí objíždět, přejíždět mezi pruhy a zbytečně měnit rychlost. Proč? Z pohodlnosti, nepozornosti nebo proto, že si jednoduše nevšímá okolí. Přitom pravidla jízdy v pruzích nejsou doporučení, která lze ignorovat podle nálady.
- Nerespektování pravidla zipu: Někdo se zařadí předčasně a další záměrně nenechá nikoho zařadit. Výsledek? Zbytečné brzdění, nervozita a konflikty. Zipování přitom není složitá věda. Je to pravidlo, které má fungovat, pokud ho řidiči respektují.
- Kličkování v kolonách: Řidič přejíždí z pruhu do pruhu, protože má pocit, že vedlejší řada jede o něco rychleji. Za pár sekund se situace otočí a on znovu mění pruh. Přínos minimální, riziko dalšího brzdění a kolize zbytečné. A pokud takto uvažují desítky dalších řidičů, plynulost provozu tím rozhodně nezlepší.
- Zdlouhavé předjíždění: Předjíždění je běžnou součástí provozu. Problém nastává, když řidič bez rozumného rozdílu rychlostí zahájí manévr a dlouho blokuje levý pruh. Nejde o to, že každý musí jet co nejrychleji. Jde o to, že každý musí přemýšlet také nad tím, jak jeho jednání ovlivňuje ostatní.
Na běžných silnicích
- Nebezpečné předjíždění: Riskantní manévry v nepřehledných úsecích nebo před zatáčkou mohou během několika sekund ohrozit několik lidí. Ušetřená minuta nestojí za čelní střet.
- Bezdůvodně pomalá jízda: Samozřejmě existují situace, kdy je pomalejší jízda nutná a správná. Pokud ale někdo bez zjevného důvodu výrazně omezuje provoz, aniž by reagoval na podmínky a situaci kolem sebe, vytváří další rizika. Ostatní pak mohou začít předjíždět tam, kde by jinak předjíždět nemuseli.
- Lepení se na nárazník: Někdo jede povolenou rychlostí, před sebou má další vozidla a nemá kam uhnout. Přesto se mu za zády objeví řidič, který nedodržuje bezpečnou vzdálenost, lepí se na něj a snaží se ho přimět k rychlejší jízdě. Tohle na pohodě nikomu nepřidá. Jedná se o nátlak, který může skončit nehodou.
Víte, že bezpečný odstup pomáhá i plynulosti provozu?
Dostatečná vzdálenost není důležitá jen pro bezpečné zastavení. Pomáhá také omezovat prudké brzdění a šíření brzdných vln, které mohou v hustém provozu přispívat ke vzniku kolon, i když před nimi není zjevná překážka.
Právě tady začíná odpovědnost každého z nás. Nemůžeme ovlivnit všechny ostatní řidiče, ale můžeme se rozhodnout, zda budeme situaci uklidňovat, nebo zbytečně vyhrocovat. Chybu může udělat každý. Bezohlednost ale nesmí být považována za normu.
Selhání systému? Co by měla dělat policie, správci silnic a autoškoly?
Výše jsem popsal některé nešvary českých řidičů. Jde ale veškeré pochybení opravdu jen za nimi? Nešla by zmenšit míra stresu lepšími cestami? Neubylo by nebezpečných momentů, kdyby se nebezpečné chování důsledněji kontrolovalo? Nebyl by celkový provoz plynulejší, kdyby se lidé naučili opravdu dobře řídit? Znamená to, že když nějaký systém máme, funguje dobře?
Správa silnic: Proč je na dálnici uzavřený pruh, kde se nic neděje?
Řidiči stojí v koloně. Je uzavřený pruh. Ztrácejí čas, spotřebovávají palivo, jsou vystaveni stresu a někdy se dostávají do nebezpečných situací. Přitom na uzavřeném úseku není vidět žádná práce. Přispěje to k lepší náladě českých řidičů?
Správci komunikací mají povinnost plánovat práce, organizovat omezení a minimalizovat jejich dopady. Nejsou tu od toho, aby řidičům sdělili, že se s tím musí smířit. Veřejná silnice není majetkem dodavatele stavebních prací. Je to infrastruktura, na které jsou závislé miliony lidí a celé hospodářství.
Pokud systém nedokáže zajistit, aby byla omezení co nejkratší, účelná a řádně organizovaná, pak selhává. A je naprosto legitimní požadovat vysvětlení, nápravu a odpovědnost. Nemusíme akceptovat každou zbytečnou komplikaci jen proto, že ji někdo označil za organizační problém.
Policie: Rychlost není jediný problém na silnicích
Měření rychlosti má své opodstatnění. Nepřiměřená rychlost patří mezi zásadní faktory závažných dopravních nehod a nelze ji bagatelizovat. To ale neznamená, že ostatní nebezpečné chování si zaslouží menší pozornost.
Statistiky Policie ČR za rok 2024 ukazují, že nejčastější evidovanou hlavní příčinou nehod zaviněných řidiči motorových vozidel byl nesprávný způsob jízdy. Do této široké kategorie spadá například nevěnování se řízení, nedodržení bezpečné vzdálenosti nebo některé další chyby při ovládání vozidla. Nepřiměřená rychlost patří k nejzávažnějším příčinám z hlediska následků, ne k těm nejčastějším.
Z dostupných dat nelze vyvozovat, že policie kontroluje rychlost na úkor všech ostatních přestupků. Ukazují ale, že bezpečnost silničního provozu je širší problém než samotné dodržování rychlostních limitů.
Za důležité proto považuji důslednější a viditelnější postihování skutečně nebezpečného chování: agresivního najíždění na vozidla před sebou, nedodržování bezpečné vzdálenosti, nebezpečného předjíždění a dalších jednání, která ohrožují ostatní. Chápu, že je jednodušší změřit rychlost a dát pokutu, ale bezpečnost na cestách prostě vyžaduje komplexní přístup.
Zároveň by bylo přínosné, kdyby policie srozumitelněji zveřejňovala údaje o tom, jaké přestupky kontroluje, jak často je zjišťuje a jaké jsou výsledky kontrol. Cílem přece nemá být vybrat co nejvíce pokut. Cílem má být bezpečnější provoz.
Autoškoly: Řidičský průkaz není jen o závěrečné zkoušce
Posledním dílkem do naší skládačky jsou autoškoly. Pokud řidiči řídí špatně, neovládají pravidla a na silnicích to vypadá jako na bojišti, nabízí se otázka, jakou odpovědnost mají právě autoškoly. Pokud někdo řídí špatně, kdo ho to naučil? Je to jeho bezohlednost, nebo špatná příprava? Ať je to tak nebo tak, autoškoly mají svůj díl odpovědnosti na tom, jak to na našich cestách vypadá. Není na čase s tím začít pracovat?
Autoškola by neměla připravovat pouze na úspěšné složení závěrečné zkoušky. Měla by budoucím řidičům pomáhat pochopit, jak funguje provoz jako celek. Kromě ovládání vozidla je důležité učit také předvídání, bezpečné rozestupy, plynulé řazení do pruhů, správné zipování a vyhodnocování rizik.
Stejně důležitá je práce s emocemi. Řidič musí počítat s tím, že někdo jiný udělá chybu, bude pomalejší nebo mu nedá přednost tak rychle, jak očekával. To samozřejmě neznamená, že má přehlížet nebezpečné jednání. Znamená to, že musí umět reagovat tak, aby situaci ještě nezhoršil.
Lepší příprava řidičů sama o sobě všechny problémy zřejmě nevyřeší. Může ale výrazně pomoci vytvořit kulturu, v níž je předvídatelnost a ohleduplnost důležitější než potřeba prosadit se a být doma o dvě minuty dříve.
Agresivita za volantem: Když už nejde jen o dopravní přestupek
Drogy, alkohol a agrese za volant nepatří. Otevřené násilí je v provozu naprosto nepřípustné. Nabízí se zásadní otázka: Proč nejsou součástí získání řidičského průkazu povinné psychologické testy? V současné době musí mít psychotesty zejména jen řidiči z povolání. Nebylo by na místě, aby stejným testováním prošli všichni, kteří chtějí jezdit autem? Možná by to mnohým agresorům vystavilo stopku dříve, než sednou za volant…
„Ohleduplnost je devízou inteligentních lidí, kteří chápou možné následky svého chování. Ti, kteří je nechápou, se jich musí bát.“
A také je na místě se ptát: Bojí se dnes řidiči v ČR možných následků? Jsou tresty dostatečné? Pokud někdo udělá něco opravdu špatně, má to řešit policie – efektivně a nekompromisně, aby lidé neměli potřebu brát spravedlnost do vlastních rukou.
Nejde o to, aby se lidé báli každé policejní kontroly. Jde o to, aby věděli, že vědomé ohrožování ostatních nebude přehlíženo a že za jejich jednání mohou následovat skutečné důsledky.
Případ z dálnice D6: Jak se nestát obětí agresora?
Nedávný případ z dálnice D6 u Jesenice na Rakovnicku ukazuje, jak daleko může agresivní chování zajít. Podle zveřejněných zpráv jiný řidič vybrzdil ženu jedoucí s osmiletou dcerou a následně ji fyzicky napadl. Takové jednání je naprosto nepřijatelné. Je úplně jedno, co muže natolik rozčílilo. Je nepřípustné, aby kdokoli kohokoli vybržďoval a následně fyzicky napadal.
Pokud se vám zdá, že někdo porušuje nějaká pravidla, zavolejte 158 a nechte policii, ať to vyřeší. V tomto případě vydala policie na sociální síti poměrně razantní prohlášení, které přesně vyjadřuje to, o čem jsem psal výše. Nekompromisní a tvrdý postoj v takovýchto případech je přesně to, co potřebujeme. Na druhou stranu jsem zvědav, jak celá situace nakonec dopadne…
Zároveň ale musíme zmínit, jak se podobným situacím vyhnout a jak v nich bezpečně reagovat.
Vulgárním gestem se totiž v historii lidstva ještě nikdo nikdy neuklidnil (řidička po vybrždění ukázala agresorovi vulgární gesto, pozn. aut.). Pokud se setkáte s agresivním řidičem, nesnažte se mu dokazovat, kdo má pravdu. Neoplácejte provokace a nepouštějte se do fyzické konfrontace. Pokud vás někdo vybrzdí nebo se vás snaží napadnout, zůstaňte v zamčeném autě, pokud je to bezpečné, a přivolejte policii na čísle 158.
Zejména na ženy bych v tomto chtěl apelovat, aby se v autě zamykaly. Auto může v takové chvíli představovat důležitou ochranu. Nenechte se vtáhnout do cizího hněvu. Není to zbabělost. Je to rozumná reakce člověka, který chce ochránit sebe a své blízké.
Změna nezačne omlouváním problémů
Z výše popsaného je zcela jasné, že na našich silnicích nemáme jen jeden problém. Je jich tam mnohem více a z mého pohledu by se daly určitě řešit lépe.
Řidiči musí respektovat pravidla a ostatní účastníky provozu. Policie musí důsledně řešit nebezpečné chování. Správci komunikací musí plánovat a organizovat opravy tak, aby zbytečně neomezovali provoz. Autoškoly musí připravovat lidi na skutečné situace, nejen na závěrečné zkoušky.
A pokud některá část systému nefunguje, neměli bychom její selhání donekonečna omlouvat. Bezpečnost na silnicích není luxus ani laskavost státu. Je to základní požadavek, který máme právo očekávat.
To samozřejmě neznamená, že lze odstranit každou kolonu, každou chybu nebo každé riziko. Znamená to ale, že zbytečným problémům se máme snažit předcházet, místo abychom je přijímali jako normu. A pokud někdo vědomě ohrožuje ostatní, musí počítat s následky.
Ohleduplnost neznamená slabost. Trpělivost neznamená souhlas. A slušné chování neznamená, že máme mlčet, když věci nefungují. Chceme-li bezpečnější silnice, musíme přestat tolerovat neschopnost a bezohlednost. Musíme vyžadovat odpovědnost a především trvat na tom, aby systém dělal svou práci.
K napsání tohoto článku mě inspiroval právě výše popsaný případ napadení řidičky. Byl bych moc rád, kdyby bylo na našich cestách bezpečněji, řidiči byli ohleduplnější a systém plnil svou funkci. Také jsem na cestách udělal pár blbostí, na které nejsem pyšný – na druhou stranu jsem svým jednáním nesčetněkrát střetům zabránil.
To nejdůležitější je za mě zachovat klid a nadhled. Někdy je to opravdu těžké, ale výborným pomocníkem je v tomto ohledu humor. Na závěr vám tedy přikládám několik vtipů a odkaz na Murphyho zákony o řízení.
Trocha humoru na závěr
Leží blondýnka v nemocnici. Má zlomené obě ruce i nohy a na obličeji má plno boulí, odřenin a modřin. Po chvilce přijde do pokoje sestřička a blondýnka se jí z posledních sil zeptá: „Sestřičko, nevíte, jestli jsem ten řidičák udělala?“
Říká žena manželovi: „Prosím tě, jak máš naštelované to zpětné zrcátko? Musela jsem si ho otočit – místo sebe jsem tam pořád viděla nějaká auta za námi!“
Tatínek nabourá a jeho syn doma říká mamince: „Mami, mám ti říct všechno, co tatínek po té bouračce říkal?“ „Tak dobře,“ odpoví maminka. „A mám vynechat sprostá slova?“ „Ano, ty vynech,“ souhlasí maminka. „No – tak v tom případě vlastně neříkal vůbec nic.“
Jede Anička s maminkou v autě a ptá se: „Maminko, kde jsou všichni ti blbci, kreténi, idioti a dementi?“ Maminka se usměje a povídá: „Ti jezdí jenom když řídí tatínek, Aničko.“
Zdroje:
1. Policie České republiky – Statistiky dopravní nehodovosti za rok 2024
https://policie.gov.cz/statistiky-dopravni-nehodovosti-za-rok-2024
2. Centrum dopravního výzkumu – Nepřiměřená rychlost a závažnost dopravních nehod
https://cdv.gov.cz/pro-media/tiskove-zpravy/neprimerena-rychlost-je-nejtragictejsi-pricinou-dopravnich-nehod-pri-kazde-tisicovce-takovych-nehod-zemrou-4-lide-a-8-osob-je-tezce-zraneno/
3. Zákon č. 361/2000 Sb., o silničním provozu
https://www.e-sbirka.cz/sb/2000/361
4. Policie České republiky – Za dodržování rychlosti ji řidič vybrzdil a zbil
https://policie.gov.cz/stredocesky-kraj/za-dodrzovani-rychlosti-ji-ridic-vybrzdil-a-zbil
5. VtipnéVtipy.cz
https://vtipnevtipy.cz/vtipne-clanky/murphyho-zakony-o-rizeni-a-autech/
