Článek
Téma koncesionářských poplatků a financování České televize (ČT) a Českého rozhlasu (ČRo) vyvolává v české společnosti dlouhodobě emoce. Často se setkáváme s tvrzeními o „nezávislosti“, stejně jako se strachem ze „zestátnění“. Abychom však pochopili současné diskuse, musíme se oprostit od emocí a podívat se na to, jak systém reálně funguje, kdo o něm vždy rozhodoval a jakou úlohu tato média hrají v dnešním světě.
1. Co jsou to veřejnoprávní média?
Veřejnoprávní média jsou instituce zřízené zákonem, jejichž hlavním úkolem je poskytovat objektivní, vyvážené a všestranné informace celému obyvatelstvu. Na rozdíl od komerčních médií, jejichž cílem je generovat zisk pro majitele prostřednictvím sledovanosti a prodeje reklamy, mají Česká televize a Český rozhlas plnit tzv. veřejnou službu – tedy vysílat i pořady, které nejsou komerčně atraktivní (vzdělávání, kultura, dokumenty, menšinové žánry či dětská tvorba).
2. Jak jsou financována dnes?
Základní pilíře financování v ČR po desetiletí tvořily dva zdroje:
- Koncesionářské poplatky: Přímé platby od domácností a firem, které vlastní příslušné přijímače (televizi, rádio či zařízení schopná přijímat vysílání nebo internet).
- Omezená komerční činnost: Příjmy ze sponzoringu nebo prodeje reklamního času, jejichž využití je však zákonem výrazně omezeno.
3. Mýtus o nezávislosti na politicích: Kdo VŽDY rozhodoval?
Ve veřejnosti přetrvává představa, že koncesionářské poplatky znamenají naprostou nezávislost na politicích. O výši financování veřejnoprávních médií však vždy rozhodovali politici – tedy vláda a parlament.
- Přímo v zákoně je určeno, kolik korun měsíčně občan platí
- Změnu této částky schvalují poslanci a senátoři změnou daného zákona
Politická reprezentace má tedy v rukou páku, kterou může financování médií ovlivňovat v obou směrech:
- Zvýšením poplatků: Politici mohou médiím přisypat peníze, rozšířit jejich rozpočet a umožnit jim další rozvoj.
- Zmrazením či snížením poplatků: Pokud politici poplatky nevalorizují po celé roky (jako se to dělo v minulosti), dochází vinou inflace k reálnému poklesu financí. Média tak musí škrtat programy, propouštět nebo omezovat investice.
V obou případech se jedná o politické rozhodnutí. Politici měli nad peněženkou veřejnoprávních médií absolutní kontrolu od samého počátku a mají ji pořád.
4. Vývoj v minulém volebním období: Zvýšení poplatků a rozšíření plátců
V minulém volebním období, za vlády Petra Fialy, došlo k zásadní změně v systému koncesionářských poplatků. Vládní koalice prosadila tzv. velkou mediální novelu.
- Zvýšení částek: Poplatek za Českou televizi vzrostl ze 135 Kč na 150 Kč a za Český rozhlas ze 45 Kč na 55 Kč měsíčně.
- Změna definice plátce: Nově se poplatníkem stal každý, kdo vlastní jakékoliv zařízení schopné přijímat vysílání přes internet – tedy i chytrý telefon, tablet či počítač.
Tento krok znamenal výrazný nárůst rozpočtu pro obě instituce. Nikde ovšem neprobíhaly demonstrace o ovlivňování veřejnoprávních médií. Nikdo nepsal o tom, že si vláda média kupuje – neříkám, že tomu tak bylo. Jen by měli všichni pochopit, že to tak být mohlo – že politici zvýšili příjem médiím. Vždy, když někdo změní financování, je třeba vnímat, že si někoho může kupovat nebo někoho trestat.
Důležité ale je, že tak to fungovalo vždy. Změnou, kterou prosazuje vláda, se to bude dělat jen jiným způsobem. Oproti současnému stavu to nepředstavuje žádné ohrožení. Bude to pořád stejné. Stále to budou politici, kdo bude rozhodovat o tom, kolik peněz do médií přiteče. Nebude se to dělat změnou zákona, ale bude to v rámci státního rozpočtu. V obou případech jde ale o politické rozhodnutí, které mají v rukou politici. Jediné, co se změní, je to, že systém bude pro občany spravedlivější.
5. Který systém je spravedlivější? Od nesmyslné povinnosti k férovému státnímu rozpočtu
Nespravedlnost dosavadního systému koncesionářských poplatků eskalovala schválením tzv. velké mediální novely za minulého volebního období. Právě tato úprava přinesla pravidlo, že poplatek musí platit i ti lidé, kteří klasickou televizi vůbec nevlastní. Stačí, když mají doma běžný chytrý telefon, tablet nebo počítač s připojením k internetu. Občan je tak nucen platit za službu, kterou nevyužívá a ani o ni nemá zájem, pouze na základě toho, že vlastní moderní pracovní či komunikační nástroj. To, že veřejnoprávní média vysílají také přes internet, není argumentem. Začala tak vysílat v době, kdy bylo financování jasně navázáno pouze na vlastnictví televizoru a rádia. Nikdo je k tomu nenutil. Pokud začnou vydávat letáky a nechají je volně na každém náměstí, budeme nutit platit i ty, kteří nemají žádný elektronický přístroj?
Přechod na financování přímo ze státního rozpočtu tuto principiální nespravedlnost ruší. Odstraňuje nesmyslnou povinnost platit účelově vymezené složenky za pouhé vlastnictví elektroniky. Státní rozpočet financují všichni občané přirozenou cestou skrze běžné daně, ze kterých se hradí i ostatní celospolečenské a veřejné služby. Zrušením koncesionářských poplatků se tak narovná absurdní stav z minulých let a veřejnoprávní média se stanou standardně financovanou veřejnou službou, aniž by byli lidé bez televize sankcionováni za to, že vlastní chytrý telefon.
Stejně jako tu máme pro všechny školy, soudy, policii a třeba hasiče, budou tu pro všechny i veřejnoprávní média. Budou pro všechny a budou placena z našich daní. Nikdo si nestěžuje, že je policie placena z daní, ani když její služby nikdy nepotřeboval. Nikdo neříká, že učitelé hlásají propagandu současné vlády. A hasiči nehasí pouze domy voličů současné vlády.
6. Měnící se role veřejnoprávních médií: Proč jejich vliv klesá?
Doba se mění a s ní i divácké a posluchačské návyky. Úloha a zásah tradičních veřejnoprávních médií postupně klesá, a to z několika důvodů:
- Změna konzumace obsahu: Mladší a střední generace opouští televizi a klasické rozhlasové vysílání.
- Nástup streamovacích služeb a sociálních sítí: Lidé dávají přednost platformám jako Netflix, YouTube, Spotify či sociálním sítím, kde si obsah vybírají sami podle potřeby.
- Roztříštěnost publika: Dříve byla televize hlavním zdrojem večerní zábavy pro celou rodinu. Dnes existuje nepřeberné množství alternativních médií, podcastů a nezávislé tvorby.
Zatímco dříve byla veřejnoprávní média pro celou společnost hlavním oknem do světa, dnes jsou pouze jedním z mnoha hráčů na obrovském mediálním trhu. Znamená to, že bychom je měli zrušit? Možná časem ano. Ale teď to není na pořadu dne! Nikdo je neruší! Znamená to, že by se mohl zmenšit obrovský záběr, který veřejnoprávní média mají? Proč ne? Proč udržovat zbytečně přebujelý aparát jen ze setrvačnosti? Proč neosekat pořady, které nikoho nezajímají, nebo se na ně může podívat jinde a zdarma. Není na čase začít šetřit?
7. Jak plánuje financování nová/současná vláda?
Současná vládní garnitura přichází s transformací celého modelu. Hlavní plánovanou změnou je zrušení koncesionářských poplatků a přechod na přímé financování ze státního rozpočtu.
Místo toho, aby občané platili samostatné složenky či trvalé příkazy, budou média financována stanoveným procentem ze státního rozpočtu nebo pevným příspěvkem, který se bude odvíjet od makroekonomických ukazatelů.
Jak už jsme si vysvětlili výše, financování budou určovat politici, stejně jako tomu bylo doposud. Podle dostupných informací se ovšem plánuje, že se částka pro veřejnoprávní média sníží.
- Co to ale bude znamenat v praxi? Bude ohroženo samotné vysílání a fungování? Ne. Vše bude fungovat.
- Může dojít k rušení pořadů? Ano, to může. Ovšem proč by to mělo být špatně? Zákon, který stanovuje, co se má vysílat, neurčuje, kolik toho má být odvysíláno. Takže pokud dojde k omezení, ale zachová se funkce, není na tom přece nic špatně.
- Znamená to zestátnění? Znamená to ztrátu nezávislosti? Znamená to ohrožení demokracie? Ne. Nic takového nenastane jenom tím, že se změní systém financování. Je naprosto legitimní žádat o zákonné pojistky, které zaručí, že se nedostanou veřejnoprávní media pod politický tlak. Ale to vše může jít ruku v ruce s navrhovanou změnou.
Rozpočtové financování veřejnoprávních médií navíc není v demokratických evropských zemích neznámé. Jednotlivé státy se sice liší v tom, jak určují výši příspěvků a jaké pojistky používají. Nicméně samotný model proto není důkazem zestátnění.
8. Proč nejde o zestátnění médií ani ohrožení demokracie?
Kritici současného vládního návrhu často varují před „zestátněním“ či „ohnutím nezávislosti“. Tyto obavy jsou však z věcného hlediska neopodstatněné:
- Státní rozpočet není vlastnictvím vlády: Státní rozpočet jsou peníze všech daňových poplatníků, z nichž se financuje školství, zdravotnictví, policie i soudnictví. To, že je škola financována ze státního rozpočtu, z ní nedělá „hlásnou troubu vlády“.
- Mechanismus financování nemění redakční nezávislost: Nezávislost novinářů a kontrola médií se neodvíjejí od toho, jakou cestou peníze do instituce přitečou, ale od fungování legislativy, novinářské etiky a kontrolních orgánů (rad ČT a ČRo).
- Politici o penězích rozhodovali vždy: Jak již bylo vysvětleno, o výši poplatků vždy rozhodovaly vláda a parlament. Současná změna pouze ruší administrativně náročný sběr poplatků od jednotlivců a nahrazuje jej jedním transparentním kanálem ze státního rozpočtu.
- Běžný evropský model: Financování veřejnoprávních médií přímo ze státního rozpočtu (či ze všeobecných daní) funguje v řadě vyspělých evropských demokratických zemí (např. v Dánsku, Norsku či Finsku) bez jakéhokoli dopadu na svobodu slova.
Samozřejmě by se mělo dbát na to, aby byla veřejnoprávní media chráněna před možným ovlivňováním politiků. Ale tyto pojistky mohou zcela bez problémů fungovat i v případě financováním ze státního rozpočtu.
Závěr
Debata o financování veřejnoprávních médií by neměla být bojem o strašáky. Je legitimní diskutovat o tom, jak velká má být role ČT a ČRo v digitálním 21. století. Přechod na financování ze státního rozpočtu je technickou změnou systému, která reflektuje moderní trendy a zbavuje občany zbytečné administrativy, aniž by utrpěla samotná podstata veřejnoprávní služby.
Tak prosím věnujme pozornost faktům a nenechme se strašit výkřiky do tmy. Zaměřujme se na skutečné problémy, kterých nemáme málo, a pojďme kritizovat vládu, když dělá něco špatně. Nicméně dle mého názoru je změna systému financování veřejnoprávních médií legitimní a zcela v pořádku.
Jak je u mých článků zvykem, přidávám na konec pro odlehčení těžkého tématu ještě nějaký ten vtip. Pro dnešní článek nemám žádný tematický vtip, ale našel jsem pro vás alespoň dva politické:
Nejlepší politický vtip je ten, na který když si za patnáct let vzpomenete, tak se mu smějete, až se za mříže popadáte.
Narušený psychopat napustil prudkým jedem peníze, které následně daroval dětským domovům. Zemřelo 20 poslanců, 2 starostové a jeden ministr.
Zdroje
Zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi
Zákon č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu
Zákon č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích
Rozhlasové a televizní poplatky – Ministerstvo kultury ČR
Zákon č. 119/2025 Sb. (Velká mediální novela)
Informace k novele poplatků – Český rozhlas
Zrušení poplatků pro ČT a rozhlas prošlo prvním čtením – Médiář.cz
VtipnéVtipy.cz
