Článek
Když jsem se dočetl, že chce vláda zrušit povinný spotřební koš ve školních jídelnách, neměl jsem z toho dobrý pocit. Když jsem si ale začal zjišťovat podrobnosti, zjistil jsem, že situace není zdaleka tak černobílá. O co tedy vlastně jde?
Ministerstvo školství po dohodě s resortem zdravotnictví připravilo návrh změny vyhlášky o školním stravování, podle kterého by měly od 1. září 2027 přestat platit závazné výživové normy – takzvaný spotřební koš. Rušit se přitom nemá jen jeho nově chystaná podoba, ale i ta stávající. Závazná pravidla určující povinné měsíční podíly masa, luštěnin, ovoce či zeleniny by měla nahradit pouze nezávazná doporučení, zatímco finanční limity na nákup potravin zůstanou zachovány.
Na první pohled může takový krok vyvolat oprávněné obavy. Kritici – včetně odborníků na výživu nebo dětského ombudsmana – varují, že bez jasných pravidel se jídelníčky mohou zhoršit, do kuchyní se vrátí levné polotovary a školní obědy ztratí svou nutriční vyváženost. Tyto argumenty nelze úplně odmítat. Přesto si myslím, že není důvod předem malovat čerta na zeď. Existuje totiž řada důvodů, proč může být rozvolnění současných pravidel také příležitostí ke zlepšení.
Tabulková zdravá výživa, která končí v koši
Největší slabinou současného systému je propast mezi teorií a realitou. Spotřební koš dokáže na papíře zajistit, že oběd obsahuje přesně tolik gramů luštěnin, ryb či pohanky, kolik výživoví poradci považují za ideální. Jenže výživová hodnota jídla, které zůstane netknuté na talíři a následně putuje do odpadkového koše, je nulová.
Právě plýtvání potravinami a fakt, že některé děti řadu současných obědů jednoduše nejedí, představují skutečný problém českých školních jídelen. Děti pak mohou odcházet ze školy hladové a místo teplého jídla si v nejbližším obchodě koupit sladké pečivo nebo energetický nápoj. Rozvolnění přísných kvót dává kuchařkám prostor přizpůsobit jídelníček tomu, co děti skutečně snědí, aniž by musely na konci měsíce „dohánět“ chybějící gramy surovin kombinacemi, které strávníci odmítají.
Důvěra místo byrokracie
Zrušení závazného koše automaticky neznamená, že školní jídelny rezignují na zdravé vaření. Věřím, že naprostá většina personálu ve školních kuchyních jsou lidé, kterým na dětech záleží a kteří se snaží v rámci dostupných možností vařit chutně, poctivě a pestře.
Pokud se výživové standardy promění v odborná doporučení místo byrokratického biče a neustálého přepočítávání gramáží, uvolní se vedoucím jídelen i kuchařkám ruce. Místo tabulkového vykazování se mohou více soustředit na samotné vaření, moderní úpravu surovin a hledání cest, jak dětem zdravější potraviny nabídnout formou, kterou přijmou.
Samozřejmě to neznamená, že bychom měli rezignovat na kontrolu kvality školního stravování. Větší volnost by měla jít ruku v ruce s odpovědností.
Je to pouze o spotřebním koši?
V případě školních jídelen je třeba poukázat také na další problém, kterým jsou platy. Jídla totiž budou tak zdravá, kvalitní a dobrá, jak kvalitní a dobrý bude personál, který je připravuje.
Školní kuchařky spadají do státních platových tabulek, kde se jejich plat na plný úvazek v roce 2026 pohybuje od 26 880 korun hrubého, u vedoucích kuchařek pak od 31 360 korun hrubého.
Za takové peníze, které v mnoha regionech sotva stačí na základní živobytí, vykonávají fyzicky náročnou a vysoce zodpovědnou práci v horku a pod neustálým časovým tlakem. Dnes tento systém drží nad vodou především obětavost a zkušenosti stávajících zaměstnanců. Pokud jim ale stát nepřidá, hrozí reálné riziko, že tito zkušení lidé z kuchyní odejdou – a za současných podmínek za ně půjde jen velmi těžko najít kvalitní náhradu.
Pokud chceme ve školních jídelnách udržet vysoký standard a dále ho posouvat, musí jít ruku v ruce se stabilním týmem schopných a kvalifikovaných lidí. Žádná vyhláška – ať už s přísným spotřebním košem, nebo bez něj – sama o sobě oběd neuvaří. Teprve důstojné platové podmínky zajistí, že si školy udrží své stávající opory a zároveň dokážou do kuchyní přilákat další šikovné profesionály.
Jaký je závěr?
Tak jako vždy by asi bylo nejlepší jít zlatou střední cestou a vytvořit spotřební koš pouze v omezené podobě. Jídelny by tak musely splnit alespoň základní výživové požadavky, ale zároveň by měly dostatek prostoru pro vlastní rozhodování a přizpůsobení jídelníčku dětem.
Nicméně ani úplné zrušení současného systému nemusí nutně znamenat katastrofu. Neznamená to, že školní jídelny ze dne na den přestanou vařit zdravě, že se všude začnou podávat polotovary nebo že děti přijdou o kvalitní obědy. Většina jídelen má své zkušenosti, zavedené postupy a především lidi, kterým na kvalitě stravování záleží.
Pokud se navíc ukáže, že úplné zrušení závazných pravidel vede ke zhoršení kvality obědů, měl by stát být připraven potřebné standardy znovu zavést. Není tedy důvod předem propadat panice. Dejme prostor rozumné debatě a počkejme si na skutečné výsledky. Změna pravidel totiž ještě automaticky neznamená změnu k horšímu.
A pokud v tom pořád vidíte velký problém a potřebovali byste zvednout náladu, mám pro vás zase pár vtipů tematicky ze školního prostředí:
„Všichni dostanete poznámku za vyrušování v hodině,“ rozčiluje se učitelka, „kromě Nováka, který, jak vidím, zrovna spí!“
„Zítra budu zkoušet Světlou, Němcovou a Nerudu,“ říká učitelka. Ze zadních lavic se ozve: „Ty k nám nechoděj.“
„Dnes si napíšeme test,“ říká učitelka. „A doufám, že nikoho nepřistihnu při opisování.“ Ze zadní lavice se ozve: „Taky doufáme.“
Zdroje:
1. Vesměs tradičně, ale lépe: Spotřební koš pro školní jídelny čeká po 30 letech aktualizace – Státní zdravotní ústav
2. Ředitelka SZÚ pochybuje, zda budou školní jídelny dodržovat nezávazná doporučení – ČT24
3. Školní jídelny budou mít rok navíc pro náběh na nový spotřební koš – Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy
4. VtipnéVtipy.cz
