Článek
Americký prezident Trump po nástupu do úřadu zahájil doslova celní válku. Údajně za účelem ochrany amerického trhu před nekalou konkurencí. A nepoměrem vzájemného exportu a importu mezi zeměmi. A nepoměrem celních poplatků. Dokonce do důvodů přimíchal též import nějakých drog do USA. Důsledkem zákonitě bude celosvětový pokles výroby z důvodu sníženého odbytu. Následně pokles zaměstnanosti a s tím spojené vyšší náklady na sociální systém. Otázkou je, kolik zemí spadne do recese.
Vzápětí se ozvali představitelé dalších zemí, a zavádějí odvetná reciproční dovozní cla na zboží z USA. Toto opatření považuji za naprosto nesmyslné. Celní válka neprospěje nikomu. Ostatní země by neměly dělat nic, a nezavádět odvetná dovozní cla. A nechat Trumpa ať se uvaří ve vlastní omáčce. Odvetná dovozní cla poškodí především spotřebitele zdražením zboží dováženého z USA. Nevidím důvod, aby třeba evropští občané byli trestáni zdražením amerických výrobků za to, že Trump potrestal vlastní občany vyššími cenami produktů evropských.
Celní poplatky nejsou nic jiného než další daň. Z kapes spotřebitelů v zemi, která produkci dováží a clo vybírá. Současný celní pořádek je velmi divný. Některé země, často chudší, dokáží vyrábět levněji stejně kvalitní zboží jako země bohaté. Dovozce uvalí na zboží clo, z důvodu ochrany vlastní drahé výroby. A profit z levnější výroby nemá země původu ale země spotřeby. A má peníze na dotaci vlastní drahé výroby. Profitovat by měla i země produkující zboží. Země, kde je zatěžováno životní prostředí. Zejména průmyslovou nebo zemědělskou výrobou, dopravou, těžbou a pěstováním surovin, náklady na výrobu energií a dalšími vlivy.
Ostatní země samozřejmě musí jednat. Američané dovážené zboží potřebují. Rovněž tak ostatní země potřebují produkty americké. V globální ekonomice si jednotlivé státy nemohou vše pro svoji potřebu vyprodukovat samy. Neobejdou se bez vzájemné výměny surovin, strojů a dalších produktů. Případně pomoci v době nouze nebo katastrofy. Je to nyní vidět ve světle vaječné krize v USA. Trump škemrá v Evropě o pomoc. Pokud by Evropa něco exportovala do USA, zdraží to vejce na evropském trhu. A navíc, Trump ještě na vejcích vydělá uplatněním cla ve výši 20 %. Nevím, zda Evropa má nějaký přebytek vajec. Pomoc je ale důležitá. Nedokážu si představit Američany bez vajec.
Dovozní cla na zboží z USA by se měla nechat na současné úrovni. Žádná odvetná cla nezavádět. Nejvíce známa jsou cla dovozní a vývozní. Dovozních je drtivá většina. Vývozních nepatrně. Poměr dovozních a vývozních cel by se měl změnit. Zhruba v poměru 50/50 %. Tak aby z levnější výroby profitovala i země produkující. Smysluplnější, a daleko efektivnější by bylo, místo odvetných dovozních cel proti USA, zavést vývozní cla na produkci vyváženou do USA.
Modelový příklad 1: Z Evropy do USA je vyvezeno zboží za 1 miliardu. Na dovezené zboží je v USA uvaleno dovozní clo ve výši 20 %. Státní rozpočet v USA inkasuje 200 milionů. Je to zisk naprosto bezpracný. Producent z tohoto zisku nemá nic.
Modelový příklad 2: Z Evropy do USA bude vyvezeno zboží za 1 miliardu. Evropa uvalí na zboží vývozní clo 10 %. Evropa získá 100 milionů. Do USA je dovezeno zboží za 1,1 miliardy. Pokud by Trump ponechal clo ve výši 20 %, celní daň by činila 220 milionů, ale produkty by asi byly neprodejné. A Trump by nezískal nic. Případně Trump dostane rozum, a na dovezené zboží uvalí dovozní clo ve výši jen 9 %. Státní rozpočet v USA inkasuje 99 milionů. Tento bezpracný zisk je víc než dostatečný.
Hodnoty v modelovém příkladu jsem zvolil náhodně. Samozřejmě by se musel poměr nastavit tak, aby zboží zůstalo na světovém trhu konkurenceschopné. A tak, aby vývozní clo příliš nezdražilo zboží pro spotřebitele v zemích chudých. Vývozní clo si může nastavit každá svobodná země produkce podle toho, jak je nastaveno clo v zemích spotřeby. A podle toho, za kolik se zboží prodává. A muselo by být pro všechny stejné.
Část peněz za vytvořené zboží, které inkasuje státní rozpočet importující země, by zkrátka mělo zůstat doma. Nikoliv vše u importéra. Ten profituje z výroby, o kterou se nijak nezasloužil. A nezatěžuje si životní prostředí. Tím by se zajistil i rychlejší ekonomický vývoj, a vzestup životní úrovně v chudých zemích. Pokud by peníze z levnější výroby zůstaly částečně doma. Jaké pracovní podmínky panují v chudých zemích je dostatečně známo. A je velmi smutné, když tam bohaté země postaví nějakou továrnu, a pak z její produkce bohatnou.
Dovozci by se zvýšení ceny vývozním clem nelíbilo? Jednoduchá odpověď. Postav si továrnu ve vlastní zemi, zaměstnej si vlastní drahé pracovníky. A můžeš směle konkurovat zboží našemu. Nebo, nelíbí se ti zvýšení ceny naší elektřiny? Tak si postav vlastní elektrárnu a vyrob si elektřinu sám. My jako výrobci musíme investovat peníze do řešení ekologické zátěže. Ty nemusíš nic, chceš se jen mít dobře z naší produkce.
Samozřejmě svobodná země si může zavést vývozní cla kdykoliv. Jinak je to v zemích evropských. Ty nejsou svobodné. Jsou podřízeny Evropské komisi a Evropskému parlamentu. Musejí tedy jednat ve vzájemné shodě. To by snad nebyl takový problém. Například zavést vývozní clo na automobily do USA ve výši třeba 12 %. Myslím, že Donald Trump by skákal radostí, jak evropští výrobci automobilů chrání vyššími cenami trh v USA před nekalou konkurencí z Evropy. A ještě by dostatečně mohl jeho rozpočet bezpracně vydělat na clu dovozním. Samozřejmě též může zavést vývozní cla. V takovém rozhodování je plně svobodný. Se svými diktátorskými sklony.
Země produkce a spotřeby se potřebují navzájem. Nastavit rovnoprávné podmínky je ale potřeba. V tom má Donald Trump pravdu. To se týká i výdajů na obranu. Nyní ve světle zvýšených rizik je vidět, jak Evropa dlouhá léta spoléhala na bezpečný svět a americkou ochranu. Nedivím se, že Trump bouchl pěstí do stolu. Bohužel se chová jako kovboj s lasem u sedla a koltem u pasu. Zřejmě se inspiroval americkou historií.
Pravidla světového obchodu by si zasloužila důkladnou reformu. Není to jen reforma celních pravidel. Současně s celními pravidly bych považoval za nutné udělat pořádek i v korporátních daních. Každý jednotlivý výrobce by měl odvádět daň v zemi, kde výrobek vzniká, a kde je zatěžováno životní prostředí. Nikoliv v zemi, kde má například síť montoven papírové sídlo. S tím souvisí i potřeba udělat pořádek s daňovými ráji. Svůj názor na tuto problematiku jsem sdělil v článku z 18.6.2024 „Společný evropský trh potřebuje jednotná ekonomická pravidla“
Rovněž by bylo velmi potřebné důkladně omezit dotace. To je oblíbený nástroj politiků. Jak českých, tak evropských. Bohužel rozhodují především politici a ti mají své vlastní zájmy a chrání si své investice.
Odkazy:
