Článek
Příběh zavedení a zrušení superhrubé mzdy je dost zajímavý. Zavedla ji Topolánkova vláda v roce 2008 v rámci daňové reformy. Bohužel v reálu velmi nevhodně. Měla zobrazit skutečné mzdové náklady zaměstnavatele. A zjednodušit daňový systém, to se vůbec nepovedlo. Zaměstnancům akorát přinesla vyšší zdanění jejich příjmů. Zdaněním odvodů zaměstnavatele na sociální a zdravotní pojištění zaměstnance Topolánek jednoznačně prokázal, že tyto odvody jsou příjmem zaměstnance.
ODS chtěla superhrubou mzdu zrušit od roku 2015. To ale nepřipustila Sobotkova vláda ve složení ČSSD, ANO a KDU-ČSL. Potřebovali peníze na vylepšení rozpočtu a podplácení voličů. A holedbali se, v době, kdy ekonomika do roku 2019 rostla velmi slušně, jak dobře hospodaří. Superhrubá mzda byla zrušena Babišovou vládou až v roce 2021, těsně před volbami. Babiš asi cítil konec své vlády, a tak připravil ODS dáreček v podobě výrazného omezení příjmů státního rozpočtu. S jejím zrušením velmi hloupě pomohli poslanci ODS. V nejméně vhodný čas.
V poslední době ekonomové oprášili možnost znovuzavedení superhrubé mzdy. Pokud by byla zavedena, měla by být nastavena jinak než původní Topolánkova. Zejména by měla být upravena a skutečně zjednodušena pravidla pro zdanění příjmu fyzických osob (DPFO), a ostatní odvody. Topolánkův systém byl zbytečně složitý, zmatečný a nepřehledný.
Za nevhodné považuji, aby část odvodů odváděl zaměstnanec ze své hrubé mzdy, a část odvodů zaměstnavatel za zaměstnance ze svého zisku. Odvody zaměstnavatele za zaměstnance jsou mzdové náklady na zaměstnance. Za jednodušší a přehlednější bych považoval, kdyby zaměstnanec prostě dostal mzdu ve výši superhrubé, a z té by se počítaly všechny odvody do rozpočtu.
Náklady zaměstnavatele by se nezměnily, zjednodušilo a zpřehlednilo by se jeho účetnictví. Což bylo deklarováno jako myšlenka zavedení superhrubé. Procentuálně by se změnily odvody. Celková výše v Kč by mohla zůstat stejná, jako při výpočtu odvodů z hrubé mzdy. Modifikovaný systém superhrubé by byl daleko přehlednější. Následně by se musel upravit výpočtový základ pro výpočet důchodů, sociálních dávek apod. Topolánkova superhrubá bohužel nic nezjednodušila. Kromě DPFO se všechny ostatní odvody počítaly z hrubé mzdy.
Pro porovnání a představu své myšlenky uvádím modelové příklady. Údaje uvádím, jak byly vypočteny. V součtu může lítat 1 Kč díky zaokrouhlování na celé Kč.
Příklad 1: Současný způsob zdanění, odvody zaměstnance: Hrubý příjem = 52317,- Kč. DPFO 15 % = 7848,- Kč. Důchodové pojištění 6,5 % = 3401,- Kč. Zdravotní pojištění 4,5 % = 2354,- Kč. Nemocenské pojištění 0,6 % = 314,- Kč. Se slevou na poplatníka čistý příjem = 40970,- Kč.
Odvody zaměstnavatele: Důchodové pojištění 21,5 % = 11248,- Kč. Zdravotní pojištění 9 % = 4709,- Kč. Nemocenské pojištění 2,1 % = 1099,- Kč. Politika zaměstnanosti 1,2 % = 628,- Kč. Mzdové náklady zaměstnavatele celkem (reálná mzda) = 70000,- Kč.
Příklad 2: Zdanění superhrubé: Odvody zůstávají stejné jako u příkladu 1, s výjimkou DPFO. Ta je odvedena z částky 70000,- Kč a činí 10500,- Kč. DPFO je vyšší o 2652,- Kč, tj. o 33,79 % oproti příkladu 1. Se slevou na poplatníka čistý příjem = 38318,- Kč. Zdaněním odvodů zaměstnavatele je čistý příjem nižší o 2652,- Kč. Zavedením superhrubé se akorát zvýšila DPFO, i když zaměstnanec nemá tyto odvody vykázané jako příjem. Žádné zjednodušení daňového systému se nekonalo. Naopak, systém byl zmatečný, a ještě více složitý.
Příklad 3: Všechny odvody platí zaměstnanec z reálné mzdy. Čistý příjem i celková výše odvodů jsou stejné jako u příkladu 1, mění se procentuální výše odvodů: Reálná mzda před zdaněním = 70000,- Kč. DPFO 11,21 % (ze 70000,- Kč) =7848,- Kč. Důchodové pojištění 20,927 % = 14649,- Kč. Zdravotní pojištění 10,09 % = 7063,- Kč. Nemocenské pojištění 2,01857 % = 1413,- Kč. Politika zaměstnanosti 0,897 % = 628 Kč. Se slevou na poplatníka čistý příjem 40969,- Kč. Mzdové náklady zaměstnavatele celkem (reálná mzda) 70000,- Kč.
Příklad 4: Všechny odvody jsou stejné jako u příkladu 3, s výjimkou DPFO. Daňová zátěž je mírně zvýšena, DPFO je průměrem součtu DPFO z příkladu 1 a 2. DPFO 13,1057 % = 9174,- Kč. Oproti příkladu 1 a 3 je zvýšena o 1326,- Kč, tj. o 16,896 %. Je to zdanění kompromisní oproti původnímu zdanění superhrubé. Se slevou na poplatníka čistý příjem 39644,- Kč. Mzdové náklady zaměstnavatele celkem (reálná mzda) 70000,- Kč.
V poslední době ekonomové mluví o nutnosti zvýšit daně. Bez vyššího zdanění se žádná vláda v budoucnu neobejde. Důvodem jsou vysoké schodky rozpočtu a narůstající částka na obsluhu státního dluhu. Za tuto částku by se dalo vytvořit mnohé. A rovněž potřeba zvýšit výdaje na obranu. DPPO už byla zvýšena na 21 %, na řadě je zvýšení DPFO.
Jaké zvýšení DPFO politici zvolí, zda přímé procentuální zvýšení DPFO nebo zavedení superhrubé, je jen na nich. Oni rozhodují. A málokdy poslouchají moudré a odborné rady ekonomů. Politici před volbami slibují, jak všechno po volbách zefektivní. Přízeň voliče především. A po volbách? Kde nic tu nic. Vyskytly se objektivní potíže a sliby není možné uskutečnit. Politici slibují, jak se postarají abychom se konečně odrazili ode dna. A odrážíme se? Hlavně ať to není na opačnou stranu, jak kdysi kdosi prohlásil.
Na případném zvýšení daní je potřebná širší shoda i s opozicí. Aby to nebylo velmi časté: vy jste zavedli, my zrušíme. Bohužel opozice je většinou destruktivní. Ať již současná, nebo bývalá (současná vládní ODS). Stačí vzpomenout, jak opozice po získání vlády, sebrala předchozí vládě hračky, které zavedla. ODS zavedla druhý důchodový pilíř, opozice ho zrušila. ANO zavedlo EET, pětikoalice ji zrušila.
Současná vládní koalice zavedla drobné změny důchodového systému vydávané za důchodovou reformu. Politici ANO vyhrožují, že změny vrátí zpět a kdekomu přidají, pokud získají vládu. Kde na to vezmou peníze, to úzkostlivě tají. Politici mají zájem především o dobře placené posty. Však to v budoucnu nějak vyřeší jiná vláda. My už budeme bez koryt. Jak vláda s vybranými prostředky hospodaří, to už je další věc.
Odkaz:
