Článek
Babišově vládní koalici chybí peníze. Snížit výdaje nechce, zoufale hledá, jak navýšit příjmy. Něco má přinést zavedení EET 2. Uvažuje o zvýšení daní majetkových, z hazardu, zdanění kratomu apod. Tyto daně se snadno vybírají. Nelze před nimi utéct. Na rozdíl od DPFO, kde se často ve stavebnictví nebo službách pracuje na černo nebo poločerno. Značné peníze by mohlo přinést znovuzavedení superhrubé mzdy. O tom ale Babišova vláda neuvažuje.
Příběh zavedení a zrušení superhrubé mzdy je všeobecně známý. Zavedla ji Topolánkova vláda v roce 2008, bohužel v podobě nepovedené. Měla zobrazit skutečné mzdové náklady zaměstnavatele, což se stalo. Zdaněním odvodů zaměstnavatele na sociální a zdravotní pojištění zaměstnance došlo ke zvýšení DPFO. Topolánek tak jednoznačně prokázal, že odvody zaměstnavatele jsou mzdovým příjmem zaměstnance.
Superhrubá mzda měla být zrušena od roku 2015. To ale nepřipustila Sobotkova vláda ve složení ČSSD, ANO a KDU-ČSL. Potřebovali peníze na vylepšení rozpočtu a podplácení voličů. Byla zrušena Babišovou vládou až v roce 2021. Babiš asi cítil konec své vlády, a tak připravil pravděpodobnému vítězi voleb, ODS, dáreček v podobě výrazného omezení příjmů státního rozpočtu. Je třeba dodat, že pro zrušení hlasovali i poslanci ODS. Plníce svůj volební program. V nejméně vhodnou dobu.
Nyní je vhodný čas pro znovuzavedení superhrubé. Ale měla by být v jiné podobě než Topolánkově. Tak aby přehledně vyjadřovala mzdové náklady zaměstnavatele, přinesla do státní pokladny peníze, ale zaměstnancům zvýšila DPFO méně, než to udělalo řešení Topolánkovo. Tvrzení, že za zaměstnance platí část odvodů na důchodovou daň a zdravotní pojištění zaměstnavatel, je v podstatě podvod. Toto tvrzení je často slyšet od OSVČ, které se brání vyššímu zdanění. Za účelem dosažení spravedlivější rovnováhy mezi odvody zaměstnance a OSVČ.
Superhrubá mzda zobrazovala skutečné mzdové náklady zaměstnavatele. Kromě mzdy zaměstnanec ale často dostává též příspěvky na penzijko, životko a nově na DIP. Dále má zaměstnavatel na zaměstnance ještě vedlejší náklady. Pracovní oblečení a pomůcky, hygienické potřeby, různé benefity a další. Zaměstnavatel nic nedává ze svého. Zaměstnanci musí na všechny své náklady zaměstnavateli vydělat. Může se stát, že některý zaměstnanec je prodělečný, ale jeho činnost je pro zaměstnavatele potřebná. Jako celek musí být zaměstnanci pro zaměstnavatele ziskoví. Jinak by zaměstnavatel zkrachoval. Takové podnikání by nemělo smysl. Takové „podnikání“ si může dovolit jen všemocný stát. Státní správy se ziskovost netýká. Ziskovost se týká výhradně sféry soukromé, která státní správu živí.
O potřebě zavést superhrubou mluví zejména ekonomové. Politici ale mají svůj rozum a na moudré rady ekonomů moc nedají. Politici žijí ve svém vlastním světě a zajímají je hlavně dobře placené posty, a jak si je udržet co nejdéle. Pokud by superhrubá mzda měla být zavedena, bylo by vhodné nalézt širokou shodu mezi koalicí a opozicí. Aby se nestalo jako v minulosti. Jedna vláda něco zavede, opozice po nástupu k moci to zruší. Vždyť snížení deficitu je v zájmu všech občanů ČR. Na obsluhu státního dluhu už se vydá víc než 100 mld a rychle to roste. Za to by se mohlo vybudovat hodně. Třeba školy, dálnice, nemocnice, domovy pro seniory, nové byty apod.
Někdy se mluví o zavedení daňové progrese. Několik daňových pásem podle příjmu. To už tu bylo, a nepovažuji to za vhodné. Vysokopříjmoví odvádějí do rozpočtu i násobně víc než nízkopříjmoví. Nejen na DPFO, důchodové dani a zdravotním pojištění. Ale i tím, že víc utratí také na DPH a spotřebních daních. Nízkopříjmoví často neplatí žádnou DPFO. Vysokopříjmoví v podstatě dotují nízkopříjmové nebo „žádnopříjmové“. Přispívají jim třeba na školství, dopravu, potraviny, služby úřadů apod. Tudíž žádná progrese není třeba. Byla by nespravedlivá.
Určitým typem daňové progrese by bylo zavedení superhrubé. Nízkopříjmoví by to téměř, nebo vůbec nepocítili. Vysokopříjmoví by to poznali v plném rozsahu. Pokud by vláda uvažovala o zavedení superhrubé, tak by to mohlo být s nižší DPFO než v původní Topolánkově superhrubé. Kompromisem by mohla být DPFO někde uprostřed mezi současnými patnácti procenty a 20,5 % v původní superhrubé. To by snad mohlo vyhovovat jak vládní koalici, tak opozici.
Superhrubá by vyjadřovala mzdové náklady zaměstnavatele.Ten by za zaměstnance neodváděl nic. Veškeré odvody zaměstnavatele by měl zaměstnanec ve své mzdě jako příjem. Zaměstnanec by pobíral reálnou hrubou mzdu. Z té by platil veškeré odvody. Včetně těch, které odvádí zaměstnavatel. DPFO by o něco vzrostla, ostatní celkové odvody za zaměstnance by se nezměnily. Změnila by se procentuální výše všech odvodů. To by prospělo i přehlednějšímu účetnictví. Všechny odvody by zaměstnavatel zaměstnanci srazil z reálné mzdy. A odvedl do státní kasy. Nebudu to rozvádět, podrobně jsem to popsal, i s modelovými příklady, v článku ze 6.6.2025, „Znovuzavedení superhrubé mzdy. Pro politiky před volbami zakázané téma“. Viz https://medium.seznam.cz/clanek/petr-manak-znovuzavedeni-superhrube-mzdy-pro-politiky-pred-volbami-zakazane-tema-155339 Kdo chce, může si článek najít a prostudovat.
Domnívám se, že v každém případě na znovuzavedení superhrubé mzdy je nejvhodnější čas. Nejlépe v modifikované podobě, jak jsem uvedl. Vládní koalice potřebuje zvýšit příjmy, opozice chce snížit deficit. Zavedení modifikované superhrubé by přijatelně splnilo oba požadavky. Třeba by se oba nepřátelské tábory dohodly a souhlasily. Zvýšení daně je nezbytné. Je to otázka času. A také toho, kdo najde odvahu. Voliče si tím nezíská.
Odkazy:
