Péče o duševní zdraví dětí a dospívajících (výběr z přednášek)

Vážení čtenáři, přátelé, příznivci a především rodiče. Dnešní článek je prvním ze série věnované čistě psychohygieně dětí a dospělých ve vztahu ke škole, práci, partnerským a rodinným vztahům a sociálním sítím, a to včetně srovnání rozdílů a představení mého původního autorského modelu 35/25/40. Jedná se o zkrácenou verzi realizované přednášky. Chci ukázat, že psychohygiena dětí a dospívajících není o tom, kolik kroužků stihneme, ale o tom, kolik času a v jakém prostředí dítě reálně má, aby bylo samo sebou.

U dětí není psychohygiena pouze seznam kroužků a mimoškolních aktivit. Je to především práce s časem a prostředím, kde si dítě může zvolit, kým chce být, když ho nikdo neřídí. Duševní zdraví u dospělých, především v práci, rozhoduje o výkonu i spokojenosti. Psychohygiena je každodenní údržba, podobně jako úklid stolu, ne jednorázová dílna. Společné základní podmínky jsou dostatek spánku, přiměřená zátěž a dostatek volného času, kde si člověk volí činnost, tempo, místo a u dětí i prostředí. Základní podmínky jsou tedy pro dospělé i děti stejné. Avšak volný čas bez volby místa je jen přesun z jedné řízené zóny do druhé. V psychohygieně neexistuje oficiální norma zvlášť pro muže a zvlášť pro ženu. Doporučení je stejné pro dospělého muže i ženu. Rozdíl je podle věku a vývojové fáze, ne podle pohlaví. Základní rámec je týden 168 hodin.

Na následujících řádcích se budu podrobněji zabývat duševním zdravím a psychohygienou dětí a mým původním autorským modelem 35 / 25 / 40.

Je definován takto: 35 % spánek z celého týdne, 25 % škola, 40 % volný čas. Je to původní autorská pomůcka pro psychohygienu a terapeutickou práci s rodinami, nikoli oficiální norma.

35 % spánek = 58,8 hodiny týdně = 8,4 hodiny denně. 35 % je minimum pro starší děti, u mladších je to 37–40 % – model se přizpůsobuje věku. To je spodní hranice pro starší děti. Třináctiletí potřebují 9 až 9,5 hodiny denně, tedy 63 až 66,5 hodiny týdně, což je 37,5 až 39,5 % ze 168 hodin. Patnáctiletí potřebují 8 až 9,5 hodiny, tedy 56 až 66,5 hodiny, tj. 33,3 až 39,5 %.

25 % škola = 42 hodiny týdně. Nejen vyučování, ale vše, co škola na sebe váže – přestávky, cesta, domácí úkoly, příprava v rozumné míře. Samotná výuka 30 hodin je 17,8 % ze 168 hodin. S průměrnou cestou pět hodin a přípravou sedm hodin se dostáváme na oněch 42 hodin.

40 % volný čas = 67,2 hodiny týdně. Čas, kdy si dítě volí nejen to, co bude dělat, ale i s kým, kde a jak dlouho – kout, zahrada, procházka, ticho.

Součet 35 + 25 + 40 = 100 % = 168 hodin. Je to autorská pomůcka pro psychohygienu, nikoli úřední norma. WHO neudává poměr, dává pouze jednotlivé normy, lépe řečeno doporučení. Původní model tedy podávám jako integrační pomůcku, jak vše poskládat do srozumitelného obrazu. Jsem si přitom vědom určitých zobecnění, ale není v mých silách popsat na tomto místě vše – to je předmětem mých přednášek, seminářů a terapeutické práce s rodinami, které řeší akutní problematiku duševního zdraví u dětí a psychohygieny v rodině, vyskytnou-li se v chování dětí znaky, které mohou signalizovat zanedbání psychohygieny v domácím nebo školním prostředí. Současně není na tomto místě popisována problematika dětí v ústavní péči a výchově, kde je harmonizace modelu významně snížena.

Ve veřejných zdrojích nelze najít studii, která by pracovala se stejným poměrem 35 % spánek, 25 % škola, 40 % volný čas ze 168 hodin jako s modelem psychohygieny zachovávajícím duševní zdraví. Články o rozdělení času u dospělých dělí den na práci, spánek a volno. Neřeší vývojové potřeby dětí ani prostředí. Školní příklady typu „School 25 % – 6 hrs, Sleep 40 % – 9.6 hrs“ jsou matematická cvičení na koláčový graf, nikoli model duševní hygieny. Bohužel tím pádem ani rodiče nemohou získat relevantní informace, začnou-li si všímat projevů narušení duševního zdraví u dětí a dospívajících.

Protože WHO neudává poměr, vycházím z dílčích doporučení, která skládám do celku 168 hodin:

· 1) WHO (2019) – Guidelines on physical activity, sedentary behaviour and sleep for children under 5 years of age. Pro nejmladší uvádí spánek 11–14 hodin (1–2 roky) a 10–13 hodin (3–4 roky) včetně denního spánku, 1–2 hodiny denně nestrukturované hry, ideálně venku, a bloky pozornosti 45 minut a pak 10–15 minut pauzu bez obrazovky.

· 2) WHO (2020) – WHO guidelines on physical activity and sedentary behaviour. Pro děti 5–17 let doporučuje v průměru 60 minut denně střední až vysoké zátěže a omezení sedavého času.

· 3) American Academy of Sleep Medicine – Paruthi et al. (2016), Consensus Statement, na které odkazuje i WHO a pediatrické společnosti: děti 6–12 let 9–12 hodin spánku, teenageři 13–18 let 8–10 hodin spánku denně. Z toho vychází i moje rozpětí 37,5–39,5 % pro třináctileté a 33,3–39,5 % pro patnáctileté.

Staré hygienické normy dávaly jen 1 až 1,5 hodiny denně volné hry pro mladší a 1,5 až 2,5 hodiny pro starší. Praxe potvrzovala projevy nepohody, proto jsem hledal celek, který neuteče.

Starý didaktický model 8-8-8: třetina spánek, třetina práce, třetina volno. Čistý volný čas 20 až 30 % týdne. Minimum pro udržení rovnováhy je 20 % volného času. 20 % ze 168 hodin je 33,6 hodiny týdně, tedy asi 4 až 5 hodin denně čistého volna. Je-li dlouhodobě pod 20 %, je to rizikové pro únavu, podrážděnost a vyhoření. Ideál je 25 až 30 % volna u dospělých, u dětí 30 až 40 % volné hry. U předškolních a mladších školních dětí je podíl volné hry přirozeně vyšší. Standard 17 % ze starších českých skript vzniká tím, že se kromě spánku a práce odečítá i doprava, jídlo, hygiena a domácnost. Zbývá 28,5 hodiny týdně, asi 4 hodiny denně. Je to velmi úsporný výpočet. 20 % počítá šířeji, včetně pasivního odpočinku a drobných pauz. Obě čísla znamenají spodní hranici, ne ideál. Rozdíl je jen v metodice odečítání.

Důležitou proměnnou, zda je něco škola, nebo volný čas, je možnost řízení prostředí, času, situace a přizpůsobení se výkonu. Má-li činnost pevný začátek, konec, výkon, hodnocení a dítě nemůže odejít při únavě, patří do oněch 25 %, je to další škola. Může-li si samo volit, co, s kým, kde a jak dlouho, patří do 40 %. A musí obsahovat volbu místa.

Hranice zlomu vyplynula z toho, co se děje, když 25 % přeteče. V praxi rodin jsou nezřídka případy, kdy zátěž dítěte – škola plus cesta plus úkoly plus doučování plus kroužky s výkonem – dělá 64 až 70 hodin týdně. 64 hodin je 38 % ze 168 hodin, 70,5 hodiny je 42 %. To je 38 až 42 %. V tu chvíli volný čas padá z 67,2 hodiny na 35 až 40 hodin, tedy ze 40 % na 20 až 24 %. Nestrukturovaná hra se už nevejde, pohyb bez cíle se nevejde, ticho se nevejde. Tehdy nastupují projevy nepohody. Do psychohygieny počítám činnosti založené na vůli a dobrovolnosti, včetně přijetí nutného „nudění se“. Diskutabilní jsou sociální sítě – z jednoho pohledu dobrovolné, avšak založené na psychické závislosti, do té míry pak tedy logicky nedobrovolné. To je v důsledku už řízený čas. Posouzení je vždy individuální a musí projít rozborem celkové situace rodiny.

Nedělní odpoledne a podvečer se v praxi stává pro dítě dalším pracovním dnem, když se vypracovávají domácí úkoly a probíhá příprava na následující školní den. Proto rozlišuji všední dny a víkend a u víkendu počítám domácí přípravu jen na jeden den, ne na oba.

Týden má 168 hodin. Doporučená hranice pro zachování duševního zdraví je 25 % = 42 hodiny týdně pro vše řízené školou. Hranice zlomu je 38 % = 63,8 hodiny a 42 % = 70,5 hodiny týdně.

Doporučený stav (vždy je nutné posuzovat individuálně) – 42 h týdně:
Po–Pá: spánek 8,4 h denně, řízené 7,8 h (6 h výuka + 1 h cesta + 0,8 h úkoly), volný 7,8 h denně.
Sobota: spánek 8,4 h, řízené 0 h, volný 15,6 h.
Neděle: spánek 8,4 h, řízené 3 h úkoly jen v neděli, volný 12,6 h.
Týden: volný 67,2 h.

Zlom 38 % = 63,8 h týdně – příklad: výuka 30 h, cesta 7,5 h, úkoly 12 h (Po–Pá 8 h + Ne 4 h), řízené kroužky 14,3 h (Po–Pá 10 h + So 2 h + Ne 2,3 h):
Po–Pá: 11,1 h řízené / 4,5 h volného denně
So: 2,0 h řízené / 13,6 h volného
Ne: 6,3 h řízené (4 h úkoly + 2,3 h kroužek) / 9,3 h volného

Zlom 42 % = 70,5 h týdně – příklad: výuka 30 h, cesta 7,5 h, úkoly 15 h (Po–Pá 10 h + Ne 5 h), kroužky 18 h (Po–Pá 12 h + So 3 h + Ne 3 h):
Po–Pá: 11,9 h řízené / 3,7 h volného
So: 3,0 h řízené / 12,6 h volného
Ne: 8,0 h řízené (5 h úkoly + 3 h kroužek) / 7,6 h volného
Volný čas tak padá z 15,6 / 12,6 h o víkendu na 12,6 / 7,6 h. Neděle se stává druhým pracovním dnem.

Tělo řekne dřív než známky. Když dítě nemá dost času, kde si volí prostředí a činnost, začne vysílat signály. Nejsou to rozmazlenost, jsou to projevy nepohody.

· Únava přes den: dítě usíná v autě, ráno se nemůže zvednout, odpoledne padá. Spánek je krátký nebo pozdní kvůli obrazovkám a úkolům.

· Podrážděnost: výbuchy kvůli maličkostem, přecitlivělost, hádky. Známka, že nemá kde vypustit a srovnat vibraci.

· Bolesti hlavy a břicha: bez jasné příčiny, často ráno před školou nebo večer po přetížení. Tělo hlásí, že je toho moc.

· Nechuť ráno: nechce vstát, nechce jít do školy, zpomalení. Není lenost, je to signál, že se netěší, protože den je jen plnění.

· Zhoršení spánku: dlouhé usínání, buzení, noční strachy, posunutý režim. Obrazovky večer a stres z výkonu spánek rozbíjejí.

· Ztráta radosti z kroužků: dřív se těšilo, teď chodí ze setrvačnosti. Vyprávění zmizelo, zůstalo hlášení splněno.

1. Týdenní audit: Přečtěte si reálný týden – spánek, škola, cesta, úkoly, kroužky, volný čas, kde si volí. Uvidíte, kde mizí 40 %.
2. Uberte jedno řízení: na 2 týdny vysaďte jeden kroužek nebo zkraťte přípravu. Sledujte spánek a náladu, ne známky.
3. Vraťte se do prostředí: dohodněte každý den 60 až 90 minut, kdy si dítě volí, kde bude – svůj koutek, zahrada, venku s kamarády, bez kontroly a hodnocení.

Odpověď zní: nerozhoduje, jestli je to klavír, fotbal nebo keramika. Rozhoduje, kdo ten čas řídí.

Není odpočinek, když:
• čas řídí rodič nebo učitel,
• je pevně daný začátek, konec, výkon,
• dítě nemůže odejít, když cítí únavu,
• je hodnoceno, srovnáváno, zkoušeno.
I klavír, který miluje, se v tu chvíli stává další školou. Tedy patří do 25 %, ne do odpočinku.

Je odpočinek, když:
• čas řídí dítě,
• může si zvolit, co, s kým, kde a jak dlouho,
• může změnit činnost bez pocitu selhání,
• nikdo neměří výkon.
I klavír může být odpočinek, když si dítě samo sedne a brnká si pro radost, bez úkolu.

Text je zkrácen a snaží se neopomenout podstatné věci. Některými se však pro jejich složitost na tomto místě nemůže zabývat. Od toho jsou mé přednášky a semináře, které na toto téma pořádám v Karlových Varech. Na toto bohaté téma připravuji samostatnou publikaci.

Vycházel jsem z otázky, kterou dávám rodičům na začátku: spočítejte si včerejší den vašeho dítěte v hodinách. Když jsem začal tyto dny sčítat s rodinami v praxi, viděl jsem totéž – den se rozpadá, ale nikde není vidět, kde má dítě dobít.

Proto jsem vzal týden. Týden má 168 hodin = 100 %. Ne bdělý čas, který se mění podle toho, kolik dítě spalo. Bdělý čas je výsledek, ne základ. Z 168 hodin počítám všechno. Cílem mi nebylo hlídat hodiny, ale vnitřní autorita – metafora elektrického ohradníku. Kůň se dotkne, pochopí hranici a už k ní nemusí chodit. Ne ze strachu, ale protože ví.

Na tomto místě je třeba zdůraznit, že pracuji s celkovou týdenní dobou, nejen bdělým časem, a jednotlivé poměry nezohledňují hodinové denní rozvržení ani víkendy. Nepracuji ani s individuálními modely, jak mají nastavené jednotlivé rodiny. Takové nastavení je vždy otázkou individuálního nastavení potřeb a přání rodičů a dítěte společně s terapeutem.

Nezbytné je také připomenout, že důležitou proměnnou ve vnímání toho, co má být škola a co volný čas, je možnost řízení prostředí, času, situace a přizpůsobení se výkonu. Do psychohygieny počítám aktivity založené na vůli a dobrovolnosti dítěte, včetně akceptování nutného „nudění se“. Diskutabilní je využívání sociálních sítí, protože z jednoho pohledu jde o aktivitu dobrovolnou, avšak založenou na psychické závislosti, do té míry pak nedobrovolnou. A to je v důsledku už řízený čas. Takové posouzení je čistě individuální a musí být podrobeno rozboru celkové situace rodiny.