Článek
K tomu mi bylo zvesela oznámeno, že tento den bude žena mou navigátorkou. Mě se samou radostí orosilo čelo a s úsměvem, za který by se nemusel stydět ani Sheldon z Teorie velkého třesku, jsem nadšeně souhlasil za současného přikyvování.
První zastávka byla v pohodě, bazén cca 15 km od našeho bydliště jsme našli v naprostém klidu. Stačila okružní vyhlídková jízda maloměstem a při třetím průjezdu se na nás usmálo štěstí a krytý bazén, domorodci nazývaný aquapark. Následovalo dvouhodinové pohodové koupání, jedno dítě celou dobu na tobogánu, druhé to tak nějak střídalo všechno. Pohoda se na nás dala pozorovat snad i z vesmíru.
Po koupání následovalo navigování k jakémusi památníku, který měl znázorňovat klobouk jakéhosi generála, který tudy údajně zdrhal před husity, kteří s ním neměli dobré úmysly. Počáteční hlavní silnici vystřídala příjemná vesnická silnička, která se přes obytnou zónu změnila v ještě příjemnější cestu do prudkého kopce.
K mému potěšení se navíc po pár metrech změnila v cestu štěrkovou, kterou by možná neváhal vzdát ani Zetor od Visáčů. Nicméně k potěše navigátorky jsem se rozhodl cestu dokončit. Motor řval na plné obrátky a my jsme vpřed letěli tryskem cca 3 km/h. Naštěstí po pár desítkách metrů následoval prostor k zastavení vozu. Sice v podmáčeném terénu, ale vzhledem k okolí jsem byl v klidu, neboť JZD k záchranným účelům dozajista bylo nedaleko.
Po obhlídce hučkovitého památníku a okolí následoval přejezd na třetí bod naší dobrodružné výpravy. Jakási jeskyně, která je krásně obrostlá rampouchy. Jenže koncem srpna tato malebná podívaná asi nehrozí.
K potěšení čtyřčlenné osádky se auto z podmáčeného terénu rozjelo směrem ke štěrkové cestě, za radostného rozstřikování bahna do širokého okolí. Po chvilce jsem měl už už namířeno zpět na hlavní silnici, než má milovaná s potěšením konstatovala, že navigace našla zkratku. O dvě vesnice, žádnou hlavní silnici a tři nepředjeté traktory dále tu byl opět můj milovaný štěrk. Dojetím jsem málem uronil slzu - už jsem myslel, že se s ním nikdy neshledám. Bohužel k mé smůle to tentokráte bylo po rovině. Na uzounké silnici jsem musel pouze jednou couvat protijedoucímu a jen pouhých, slabých 300 metrů.
Když jsme dojeli k bodu výstupu, tak mi má milovaná navigátorka oznámila, že pokud chceme dojet následně i do bodu 4, musím se na této cestě otočit, neboť určitě pojedeme tou samou cestou zpět. Naštěstí v bodě výstupu byla i odbočka na lesní cestu, kterou snad používají lesní skřítci, nebo možná srnky, vracející se z nákupu z místních obchodů, protože na otočení zbývalo na každé straně od stromoví asi tak 5 cm. Asi po šesti pokusech jsem úspěšně stál zaparkovaný po směru, kterým jsme se měli vydat po obhlídce jeskyně.
Po krátkém výšlapu směr jeskyně následovala její obhlídka. Byla tam tma a voda, rampouchy žádné. Po návratu k přesouvadlu následoval partnerčin pohled do navigace. Kupodivu nejrychlejší cesta vedla po původním směru štěrkové cesty - tedy přesně v opačném, než naše přibližovadlo stálo. Zopakoval jsem tedy manévry spojené se srnčí stezkou a vylepšil svůj rekord na čtyři pokusy.
K mé úlevě byl poslední zastávkou železniční most, na který by neměla vést žádná nečekaná překážka. Ach, jak já se zmýlil. Nejbližší kloudné (a neplacené) parkoviště vedlo nejprve okolo hotelu, u Jehož parkoviště pobíhalo snad veškeré jeho osazenstvo. Po kličkované mezi turisty z NDR a několika koloběžkářích se sebevražednými sklony nastala poslední překážka této výpravy. Brod. I když po vydatných deštích připomínal spíše menší řeku. K údivu všech mé miniaturní auto projelo tuto štaci bez toho, aniž bychom viděli zblízka Karlův most, nebo v horším případě ústí do Severního moře.
Po prohlídce toho správného mostu už následoval jen návrat k domovu. Po druhém překonání brodu a opětovné kličkované mezi turisty následovalo odbočení na hlavní silnici, která vedla až k naší bytovce. Na tváři se mi vyrojily slzy úlevy. Má milovaná žena se mě tázala, proč pláču a já jí odpověděl, že je to dojetím z krásného výletu. Prý si to v brzké době zopakujeme a opět bude navigovat, když jí to tak pěkně šlo. Za mého pokyvování se proud slz poněkud zvětšil.
