Článek
„Oba máme řidičák, ale auto jen jedno. A pokaždé se s manželem pohádáme, kdo bude řídit. Už při nastupování jsem nervózní – a pak je dusno i během jízdy…“
S tímto problémem se mi nedávno svěřila známá z Berouna. A chtěla radu: co s hádavým manželem?
Bezpečné řízení auta přitom vyžaduje plné soustředění. Stačí trochu nervozity – a řidič ztrácí jistotu. Reakce jsou zbrklé, člověk porušuje své zaběhnuté návyky a stereotypy řízení. A odtud už je jen krok k dopravní nehodě.
Proto existuje jednoduché pravidlo:
do auta nepatří rozrušení.
A už vůbec ne hádka.
Platí to před jízdou i během ní. Řidiči bychom nikdy neměli mluvit do řízení auta. Nadávat, jak jede. Řešit rodinné spory nebo vyřizovat staré účty. Zvlášť když komentáře typu:
„Brzdi!“
„Teď jeď!“
„Proč jsi neodbočil tam?!“
zaznívají přesně ve chvíli, kdy už je na všechno pozdě.
Navigace a manželská navigace
Moderní auta mají navigaci. Ta klidným hlasem řekne:
„Za dvě stě metrů odbočte doprava.“
Manželská navigace funguje trochu jinak:
„Já jsem ti říkala, že jsi měl odbočit!“
Rozdíl je jen jeden: navigace to obvykle řekne včas.
Nemá také smysl rozčilovat se nad tím, jak jede někdo před námi.
Každý zkušený řidič totiž ví, že existují jen dvě možnosti:
- ten před námi jede příliš pomalu,
- nebo nás bezohledně předjíždí.
Klidně můžeme jeho jízdu nahlas věcně okomentovat. Jednak si tím trochu ulevíme – a navíc, když si uvědomujeme chyby druhých, máme šanci se jich sami vyvarovat.
Pomsta za volant… i u šicího stroje
Anglický soud kdysi rozvedl manžele Woodhousovy kvůli „duševní krutosti“. Paní totiž při každé jízdě systematicky kritizovala manželovo řízení.
„Zase jedeš moc rychle.“
„Proč jsi tak prudce brzdil?“
„Tady jsi měl odbočit!“
Manžel to dlouho snášel. Pak ale přišla odplata.
Kdykoli si jeho žena sedla k elektrickému šicímu stroji, postavil se vedle ní a začal:
„Pozor, šiješ špatně.“
„Zase moc rychle.“
„Dávej pozor na jehlu.“
„Radši ten stroj zastav…“
Podle svědků vydržela paní Woodhousová tuto „technickou podporu“ přesně devatenáct dní.
Pak podala žádost o rozvod.
Ukazuje to ale jednu věc: nikdo nemá rád, když mu někdo stojí za zády a radí mu, jak má dělat svoji práci.
Hádka v jedoucím autě
Dnes mají mnohé rodiny dvě, někdy i tři auta. Manželé si tedy často jezdí každý po svém. Přesto se při delších cestách jedním autem vyplatí v řízení střídat.
Ale vraťme se k původní otázce: co s hádavou ženou? A co s hádavým mužem?
Psychologové tvrdí, že řešení je v zásadě stejné.
Když se doma pohádáte, můžete odejít do jiné místnosti.
Z jedoucího auta se to ale opravdu nedoporučuje zkoušet.
Nejlepší je v klidu říct:
„Teď řídím. A jedoucí auto není ideální místo na rodinnou poradu.“
Pokud hádka pokračuje, někdy pomůže zastavit. Krátká pauza dokáže divy.
Psychologové dokonce doporučují krajní řešení: pokud spor neustává, může být rozumnější pokračovat v cestě odděleně.
„Jsou situace, kdy nic nepomáhá,“ říká psycholog dr. Václav Břichnáč. „Pak může být rozumné doporučit partnerovi pokračovat autobusem, vlakem nebo taxíkem.“
Zní to drasticky, ale pořád je to menší zlo než kvůli hádce sjet ze silnice, narazit do svodidel nebo – v nejhorším případě – někoho zranit.
Manželská jízda na dovolenou
Typická rodinná cesta na dovolenou vypadá asi takto:
Manžel řídí.
Manželka naviguje.
„Tady jsi měl odbočit.“
„Ale navigace říká rovně.“
„Navigace nezná zkratku.“
Po pěti kilometrech přijde první kontrola směru:
„Vidíš? Už jsme úplně jinde.“
„Ale pořád jedeme po dálnici.“
„Ano, ale špatným směrem.“
Po dalších deseti kilometrech nastane ticho.
To je chvíle, kdy řidič ví dvě věci:
že jel správně…
a že to nikdy nesmí říct nahlas.
Jedno manželské pravidlo závěrem
Je dobré mít na paměti jednoduchou pravdu:
Nikde není hádka tak nebezpečná
jako v jedoucím autě.
Manželství je totiž trochu jako řízení.
Důležité není, kdo má pravdu.
Důležité je, aby někdo držel volant.
A aby ten druhý v pravou chvíli věděl,
že někdy je opravdu nejlepší rada…
mlčet.
Zdroj inspirace:
– výzkumy rozptylování řidičů (AAA Foundation for Traffic Safety)
– psychologie partnerských konfliktů (John Gottman)
