Článek
Žebříčky a jejich iluze
Projekt Indexu kvality života společnosti Obce v datech za rok 2025 znovu rozvířil debatu mezi 206 obcemi s rozšířenou působností.
- V každoročním hodnocení opět zvítězily středočeské Říčany, druhou příčku si podržela Praha.
- Na opačném konci se objevilo 26 obcí se shodným nejnižším skóre – převážně z Ústeckého, Moravskoslezského a Karlovarského kraje.
Tato města spojuje především jejich poloha a historická zátěž, nikoli nutně kvalita práce jejich současných vedení. Není proto překvapivé, že právě odtud zaznívá nejhlasitější kritika.
Žebříčky mají jednu zásadní vlastnost – zjednodušují. Každé zjednodušení je redukcí reality. Když komplexní život ve městě převedeme na jedno číslo, vzniká falešná představa, že existuje univerzální metr kvality života.
Čísla bez kontextu
Autoři indexu pracují s 29 ukazateli, s váhami a přepočty na obyvatele. Na první pohled objektivní a exaktní přístup. Jenže každé číslo je zasazeno do konkrétního historického, sociálního a geografického prostředí.
Starostové upozorňují například na to, že:
- Indexy s nejvyšší váhou – oblasti, které město téměř neovlivní (nezaměstnanost, hmotná nouze, dostupnost bankomatů)
- Oblasti, kde samospráva rozhoduje – školství a předškolní péče, mají nízkou váhu
- Bezpečnost – redukována pouze na index nehodovosti
- Hraniční města – hodnocena bez zohlednění přirozeného přeshraničního pohybu obyvatel
Příklady:
- Karviná nese důsledky průmyslové minulosti a strukturální proměny regionu. Město nemůže samo ovlivnit makroekonomické podmínky ani státní sociální politiku.
- Most nese „historickou nálepku“ problémového města, přestože realita posledních let je jiná. Agregovaná data tuto proměnu nedokážou zachytit.
Problém není v datech samotných, ale v jejich interpretaci a prezentaci veřejnosti.
Srovnáváme polohu, ne práci radnice
Je fér porovnávat město v těsném zázemí Prahy s městem v postindustriálním regionu u hranic?
- Úspěch Říčan je do značné míry spojen s výbornou polohou, blízkostí pracovního trhu a vysokou kupní silou obyvatel.
- Stejně tak města v Ústeckém či Moravskoslezském kraji nesou dlouhodobé strukturální zátěže.
Žebříček tyto rozdílné startovní čáry převádí do jediné tabulky. Výsledek může působit jako hodnocení práce samosprávy, přestože klíčové faktory leží mimo její přímý vliv.
Veřejnost často nerozlišuje mezi:
- „Kvalitou života v území“ a
- „Kvalitou řízení města“
Titulek o „nejhorším městě“ se snadno promítne do reputace radnice, škol, podnikatelů i obyvatel.
Sebe-naplňující se proroctví
Opakované mediální zdůrazňování negativního umístění může mít konkrétní dopady:
- Zhoršuje image města
- Komplikuje přilákání investorů
- Posiluje odchod mladých lidí
- Oslabuje sebevědomí místních obyvatel
Vzniká riziko sebe-naplňujícího se proroctví. Pokud je město veřejně označováno za „nejhorší“, část lidí mu přestane dávat šanci – a rozdíly mezi regiony se prohlubují.
Autoři indexu argumentují objektivitou dat a nutností silného leadershipu. Vize a odvaha jsou pro samosprávy klíčové, ale strukturální rozdíly mezi regiony jsou primárně otázkou státní politiky, investic a infrastruktury.
Kvalita života není soutěž
Každé město je originál
Nejde o to, že by data neměla být zveřejňována. Transparentnost je důležitá. Problém je ve způsobu, jakým jsou výsledky interpretovány – jako jednoduché pořadí od nejlepšího k nejhoršímu.
Kvalita života není sprint na sto metrů. Je to komplexní, mnohovrstevnatý proces, který zahrnuje historii, sociální strukturu, geografii, státní politiku i místní iniciativu.
Místo otázky „Kdo je poslední?“ bychom se měli ptát:
- Jaké má město silné stránky?
- V čem může inspirovat ostatní?
- Jakou podporu od státu potřebuje, aby se strukturální rozdíly snižovaly?
Kvalita života podle tabulky? Ne, takhle se města hodnotit nedají. Skutečná debata by neměla být o vítězích a poražených, ale o tom, jak zabránit dalšímu rozevírání regionálních nůžek.
A především – neměla by zapomínat, že každé město je originál.
