Článek
Začnu rodinným příběhem. Můj děda sloužil ještě v C. K. (tedy „císařská a královská“) rakouské armádě. Když poprvé vyvolávali nováčky na „plac“, zavolali jeho jméno: „Liška!“ – „Odkud?“ ptali se. „Z Pole!“ odpověděl po pravdě děda Karel Liška. „Zavřít! Z nás si nikdo srandu dělat nebude!“ hřímal oficír. Děda, babička ani maminka už dávno nejsou mezi námi. Ale vnučky této úsměvné historce prý uvěří až tehdy, když obec s neobvyklým jménem samy navštíví. A tak jsme se se sourozenci, našimi dětmi i vnoučaty vydali do vesničky, kde se narodili a žili naši předci, a kde jsem i já částečně prožil dětství.
Obec Pole, místní část Kadova
V šestnáctičlenné skupince stojíme na návsi u kapličky vedle chaloupky č. 6, tehdy s doškovou, dnes s plechovou střechou. „Z malého okénka vyhlížela babička dědu, který táhl z pastvy krávu Stračenu,“ vzpomínám. Za rohem byla kovárna, támhle bydleli Podlešákovi a Chloubovi, vedle hospoda U Zachů, naproti obecní studna a kousek za vsí rybník Vlasatka, kde babičky máchaly prádlo. Všude bylo bláto a ve vzduchu visel tichý zmar zapomenuté vesničky. Dvanáctiletá vnučka Eliška tiše předčítá: „Nejstarší zmínka o vsi Pole pochází z roku 1227, kdy byla majetkem kláštera sv. Jiří na Pražském hradě. Vesnice překvapí malebností, členitým pahorkatým reliéfem a krajinou navazující na šumavské podhůří.“ A právě tady, uprostřed návsi, nás čekalo velké překvapení – po třiceti letech jsme se setkali s mým bratrancem Karlem Liškou nejmladším. Dojemné shledání dokonale symbolicky uzavřelo rodinné kruhy.
Jak se tady žije dnes
Náves si i dnes uchovává komorní, starosvětskou atmosféru, kterou nosím v hlavě už desítky let. Dobrým způsobem ji nezničila ani moderní zástavba. Řada citlivě opravených fasád, nové domky, upravené dvorky a cesty už dávno nepřipomínají šedivou minulost. Při procházce potkáváme u rybníka mladou ženu, která by tuto tichou lokalitu za rušné centrum rozhodně neměnila. „Dnes má Pole 85 obyvatel a mladí přibývají. Daří se nám obracet poměr mezi seniory a mladšími obyvateli,“ říká starostka Vladimíra Tomanová, která nás provází obcí. „Za posledních deset let se sem přistěhovalo několik mladých rodin s malými dětmi. Snažíme se proto budovat zázemí, například i nové dětské hřiště,“ ukazuje s hrdostí. „Pole sice patří k menším částem Kadova, ale rozhodně na něj nezapomínáme. Obnovili jsme i místní kapličku, plánujeme opravu přístupové cesty a budujeme veřejné osvětlení.“
Pomáhají podnikatelé i živnostníci
Tvrz ze 17. století dominuje návsi. „Pracujeme na její obnově a chceme ji otevřít veřejnosti pro kulturní akce a komentované prohlídky,“ vysvětluje majitel Jiří Landa. Podnikatelé a živnostníci zajišťují základní služby, hospoda a penzion Evy Běhavé hostí turisty i rodinné oslavy. Místní hasiči a dobrovolníci pořádají akce pro všechny generace – od čarodějnic přes mikulášskou Pekelnou vesnici až po rybářské závody. „Pole není velké, ale dává spoustu – pocit bezpečí, sounáležitosti a blízkosti přírody,“ říká Markéta Čadová, hlavní organizátorka akcí. Starostka Tomanová dodává: „Díky těsné spolupráci místních a obecního úřadu se Pole stále rozvíjí. Právě připravujeme rozšíření zázemí u hasičárny o venkovní posezení.“
Krásná krajina láká turisty
„Byli jsme tu s rodinou na kolech předloni a letos jsme uvítali nové ukazatele směrující turisty k nejzajímavějším místům kolem obce a v regionu,“ chválí projíždějící cykloturisté Renata a Michal Šťastní ze Žatce. Pěší turisté Pavla a Martin Vojáčkovi a Zlata a Jiří Drbalovi z Prahy míří k památníku osvobození, který připomíná účast amerických vojáků v roce 1945. Jde o nejstarší dochovaný památník svého druhu v regionu. Obec se o něj pečlivě stará a každoročně 8. května pokládají věnec zástupci obce, občané i členové Veterán Klubu Mělník. „Bohužel už od 90. let bez jakéhokoliv zájmu ze strany amerických osvoboditelů,“ poznamenává starostka. Z vršku, kde památník stojí, se otevírá výhled do malebné krajiny. Před očima se rozprostírá typická jihočeská mozaika luk, lesů a rybníků – klidná, důvěrná, přesto neustále překvapující. Místo paměti, rozjímání a tichého zastavení.
Rodinné kořeny spojují
„Dědo, to byl krásný výlet. Celé Pole, a to vyprávění je jako z pohádky,“ shodly se vnučky Eliška a Zuzanka. V tu chvíli jsem si naplno uvědomil, jak správné bylo vydat se sem, do na první pohled nenápadné vesničky, kde jsme mohli společně zavzpomínat, zpomalit a znovu se spojit s místem, odkud pocházíme. Připomenout si nejen příběhy, ale i každodenní dřinu a skromnost generací našich babiček a dědů – jejich odhodlání, pokoru a sílu, bez nichž by dnes nebylo na co vzpomínat, ani co obdivovat.
Na závěr, při zapálení svíčky u hrobu babičky a dědy, jsme pocítili sílu rodinných kořenů. Pole je místo, kde minulost a současnost spolupracují, a komunita, tradice i příroda vytvářejí pevné pouto. A snad se mnou budete souhlasit, že je to inspirace pro všechny, aby nezapomínali na své kořeny, vraceli se k nim a objevovali místa, která nesou paměť, atmosféru i skrytý potenciál. Souhlasíte?
