Článek
Švédsko, Kanada, USA nebo Finsko. To jsou opravdové hokejové velmoci. Dokazují to s výjimkou Spojených států pravidelně také na světových šampionátech. Pro Česko jsou ale v posledních letech medaile jen vymodleným snem. Místo toho vyjmenované velmoci slaví úspěchy na mistrovství světa pravidelně a jsou pro ně tak nějak normou. Abychom měli šanci na něco podobného, je potřeba český hokej rázně změnit a vytáhnout z dlouhodobého útlumu. Jinak je letošní zlato na dlouhou dobu také poslední. Pár dobrých zápasů a tři důležití hráči v NHL reprezentaci nespasí.
Oproti například kanadskému hokeji jsme dnes už jen trpaslíci
Stačí se podívat na turnaje pár let zpět
Není to tak dávno, co byl český hokej doslova na odpis a neúspěchy se střídaly s fiasky. A to doslova historickými. Stačí si vzpomenout na olympiádu v Pekingu v roce 2022. Český tým schytal ve skupině porážku s Dánskem a poté skončil už v předkole play-off debaklem se Švýcarskem. Češi skončili v konečném pořadí devátí a šlo o vůbec nejhorší výsledek českého hokeje v historii.
Už tehdy se objevily zmínky o úpadku českého hokeje a spekulovalo se, co k němu vedlo. Někteří lidé si mysleli, že náš reprezentační tým vrátí na špici jen výměna trenéra. Dalším pádem do nepříjemné reality ale bylo hokejové mistrovství světa v roce 2023. Tam české mužstvo pod vedením Kariho Jalonena opět předvádělo tristní výkony a zaslouženě skončilo celkově až osmé. U tohoto dalšího historického neúspěchu navíc bylo i množství hráčů ze současného zlatého týmu. Například Michal Kempný, Tomáš Kundrátek, Jakub Flek, Dominik Kubalík, David Tomášek, Daniel Voženílek nebo Roman Červenka, který byl i tehdy kapitánem.
Kari Jalonen bývá řazen mezi nejlepší současné hokejové trenéry v Evropě. Ani on ale nedokázal český hokej spasit.
Jeden úspěch nás na špičku nevrátí
Uběhlo ani ne pár let a už si plácáme po rameni, že jsme nejlepší na světě. To je ale poněkud neobjektivní. Tak jako je totiž v hokejových kronikách navždy zapsaný nejnovější titul českých hokejistů, stejně tak tam zůstávají nedávné zpackané turnaje. Přesto, že právě Češi by ně rádi co nejdřív zapomněli. Místo toho by se z nich měli poučit. Náš hokej je v bídné kondici a potřebuje rázné změny. Pokud budeme tvrdit opak a chlácholit se jedním zlatem po 14 letech, přijde pád na ještě hlubší dno.
A kdo by stále nechtěl věřit, můžeme se podívat na další statistiky. Třeba poslední přípravný turnaj před domácím mistrovstvím skončil pro Česko totální katastrofou. Národní tým prohrál všechny zápasy a odjížděl s ostudou. Dále pak mohou o stavu českého hokeje promluvit statistiky z NHL. Ještě na přelomu tisíciletí by Češi v NHL mohli dohromady poskládat skoro čtyři týmy, v zámořské lize jich bylo přes sedmdesát.
A dnes? V uplynulé sezóně 2023/2024 jich bylo sotva třicet. Radujeme se z jednoho Pastrňáka, který je jako jediný z Čechů schopen prohánět ty největší hvězdy. Za ním je z krajanů výkonnostně s výrazným odstupem Tomáš Hertl a Martin Nečas. Ostatní Češi v NHL pak spadají do těžkého průměru. To je velmi smutný obrázek českého hokeje a naprosto přesně vykresluje náš potápějící se národní sport.
David Pastrňáka je v současnosti náš nejlepší hráč v NHL, ostatní Čechy od něj dělí propastný rozdíl v kvalitě
Cesta zpět na hokejovou špičku bude těžká, ale je možná
Místo chmurných řečí se ale raději zaměřme na to, co je potřeba zlepšit. Tou první a nejdůležitější věcí je práce s mládeží. Nic jiného nám ani návrat na výsluní zajistit nemůže. Právě nová hokejová generace dává jedinou naději. V současné době ale v Česku funguje paskvil, kdy se děti hokej naučí doma, ale ještě jako teenageři zmizí do ciziny. To sice zajistí některé dílčí úspěchy, ale k návratu na špičku to nestačí.
Je potřeba zajistit u nás takové prostředí, abychom byli schopni vychovávat špičkové hokejisty sami. Příkladem nám může být Švédsko nebo Finsko. Právě tyto státy jsou důkazem toho, že i v Evropě to jde. V českém prostředí je nutné především zvýšit konkurenci v mládežnických soutěžích, kde je až příliš mnoho klubů. Dalším zlepšení musí přijít v přípravě mladých hráčů při přechodu do dorostu. V tomto klíčovém bodě je kvalita tréninku opravdu podstatná.
Přehnané množství cizinců v extralize
V uplynulé sezóně byste v hokejové extralize mohli postavit čtyři kompletní týmy z hráčů s jiným než českým pasem. Alespoň jeden start v sezóně si připsalo hned 84 zahraničních hokejistů. Tento počet je neadekvátní a ubírá prostor našim vlastním českým hráčům včetně nadějných mladíků. Současným trendem paradoxně jen vychováváme generace hokejistů jiným státům. Příkladem může být Slovensko nebo Lotyšsko. Proč si takto podřezáváme větev?
Navíc také kvalita cizinců v naší nejvyšší soutěži je často nevalná a mnohdy jen zaplňují prázdná místa na soupisce. Stejný úkol ale mohou plnit i naši vlastní junioři. Jsou samozřejmě i kvalitní cizinci, kteří extralize zvyšují kvalitu, ale je jich velmi málo. Mezi výjimky patřil například Kristaps Zile, Oliver Okuliar, Oscar Flynn, Stephen Harper, Jeremie Blain nebo Peter Čerešňák. S ostatními cizinci, kteří patří do průměru či podprůměru bychom se měli nemilosrdně rozloučit. Čím více jich totiž přibývá, tím více se zužuje prostor pro české plejery.
V roce 2023 s Lotyšskem vybojoval na hokejovém šampionátu bronz i Roberts Bukarts, který dlouhodobě působí v české extralize. Právě Lotyšům vychováváme velké množství talentů.
Pomoci by v tom mohly i přísnější kvóty na počet zahraničních hráčů v týmu. Aktuálně jich za každý celek může naskočit maximálně šest. Za cizího státního příslušníka však podle současných podmínek není považovaný hráč, jenž působil ve třech po sobě jdoucích sezonách v soutěžích českého svazu ledního hokeje. Alois Hadamczik nedávno prohlásil, že by podle něj mohl být limit zpřísněn na 3 cizince na každý tým.
Jedna vlaštovka jaro nedělá
Na letošním hokejovém mistrovství jsme měli obrovskou dávku štěstí, skvěle zapadli téměř všichni hráči v sestavě a zlato je bezesporu zasloužené. Teď bychom se ale měli soustředit více než na oslavy především na to, abychom takový úspěch ještě dokázali zopakovat. A se současným stavem českého hokeje to bohužel nezní příliš realisticky. K tomu, abychom se vrátili zpět na hokejovou špičku je potřeba urazit ještě dlouhou cestu.
