Článek
Pokud by takto jednal dospělý s dospělým, bylo by to na trestní oznámení. Ale protože do okamžiku, než jsou děti svéprávné, jsou vnímány jako majetek rodičů, tak si s nimi rodiče můžou dělat, co chtějí, kromě zákonem stanovených limitů a hrstky povinností. Řádná emoční péče o dítě není vymahatelná a co hůř není ani definovaná.
To, že dítě není svéprávné, neznamená, že nemá svá práva. A to, že samo nedokáže svá práva hájit, neznamená, že my jejich práva můžeme ignorovat. Dítě není majetek, se kterým si můžeme volně nakládat. Mít dítě je ta nejvyšší zodpovědnost, kterou zde na světě člověk může mít. A často se ocitá v rukou absolutně nezodpovědných jedinců.
Abyste se stali řidičem autobusu, musíte projít psychologickým testem. Abyste se stali rodičem, nemusíte kromě biologických předpokladů splňovat ale vůbec nic. Žádné psychologické testy neexistují. Dokonce jako motiv stačí to, že chcete pobírat přídavky. Nikdo se nedívá, zda jste k výchově dětí a péči o ně dostatečně emočně kvalifikovaní a zralí.
A tak to dopadá často tak, že emočně negramotní dospělí se pokouší o výchovu dětí. A to se možná týká i vás. Je to stejné, jako když batoleti dáte počítač a klávesnici, ať něco naprogramuje. Na obrazovce bude akorát bordel, který hází jeden error za druhým. A přesně ten má v sobě většina dospělých. A součtem těchto všech bordelů v nás je stav dnešního světa.
O tom, jaká budoucnost náš svět čeká, zda bude krásná nebo děsivá, rozhoduje jen a pouze to, jak emočně gramotné a zralé budou příští dvě generace. Naše děti a vnoučata. A pokud vám je budoucnost lhostejná, promiňte mi, ale neměli byste být ani rodiči, protože se příčíte základnímu přírodnímu zákonu a tím je přežití a zachování druhu.
Záměrně jsem psal předchozí odstavce špetku radikálně, aby se ve vás rozdmýchaly nějaké ty emoce. Někomu už se určitě v mysli sbíhají řádky plné nadávek a vulgarit. Výborně. Tak a teď vám něco povím: „Okamžitě se uklidněte!“
Nejde to? Pořád vidíte rudě? Tak ještě jednou: „Okamžitě se uklidněte!“ Kolikrát vám to mám říkat? Už si uvědomujete, jak bizarní je něco takového chtít po dětech? A to jsme dospělí.
Emočně zralý rodič dokáže oddělit své jednání od emocí, které právě prožívá. Jinými slovy je-li naštvaný, nepotřebuje se vybíjet na dětech. Nervy zřejmě ujedou někdy každému, obecně ale platí, že emočně zralý rodič umí být pevnou podporou svým dětem ve chvílích, kdy emoce prožívají ony. A takovými chvílemi jsou i ty, kdy máme nutkání na ně vyhrknout: „Okamžitě se uklidni!“
Má-li dítě ve věku do cca osmi let záchvat vzteku, je to proto, že jeho nervový systém záchvat vzteku potřebuje. Dítě nezlobí. Dítě prožívá. Jsou to chvíle, kdy potřebuje emoční oporu, bezpečí, pevnou hranici, ale ne útisk. Potřebuje přijetí nikoli vyloučení. Potřebuje vztek plně a úplně prožít. A ano, někdy se to sejde tak, že jste zrovna na veřejnosti, kde vás všichni vidí, slyší a ve vás se pere to, co si o vás kdo asi pomyslí.
Tak až nastane ta chvíle a vy budete mít nutkání na své na zemi ležící a vztekající se dítě zařvat: „Okamžitě se uklidni!“ vzpomeňte si, že tím nikomu a ničemu nepomůžete. Namísto toho si tiše sedněte vedle něj a buďte mu oporou. Pod hlavičku mu dejte dlaň, aby si ji nerozbilo o dlažbu a v duchu mu opakujte: „Miluji Tě.“ Jste totiž právě u jednoho z nejdůležitějších okamžiků jeho vývoje. U hlubinné kalibrace jeho nervového systému, seberegulace a vztahu k sobě i druhým.
Když mu dopřejete několik těchto záchvatů prožít v bezpečí a přijetí, etapa vztekání rychle pomine a z vašeho dítěte nevyroste aktivně ani pasivně agresivní dospělý, kterým jste zřejmě vy sami. Protože pokud vzteklé dítě probouzí vztek ve vás, zřejmě vám samotným ho v dětství zakazovali a neumožnili zdravě a bezpečně prožít. A právě z té doby si pamatuje to jediné řešení. To, které na vás zakřičeli vaši rodiče: „Okamžitě se uklidni!“
Přeji vám bohatství ve všech aspektech života. S úctou Petr Štěpánek
Zdroje: Moudrost traumatu | Dr. Gabor Maté; Vychováváme děti a rosteme s nimi | Naomi Aldort; Jsi tam, brácho? | Marek Herman a Jiří Halda
