Článek
Karel Gott byl pro mě vždycky více fenoménem sociologickým než hudebním. Ta jeho neuvěřitelná nadgenerační, takřka šedesátiletá, popularita – to je opravdu unikum. Podle všeho to byl hodný člověk, nemám důvod nevěřit všem těm hlasům, které dosvědčují jeho ochotu pomáhat, většinou nezištně. Jistě, třeba nad jeho konspiračními teoriemi šlo leda tak pokrčit rameny. Ale zase se mně líbila například ta jeho schopnost sebeironie.
Kritickým připomínkám a odsudkům jsem moc neporozuměl. Přišly mi zbytečné, laciné, pózérské. Vlastně šlo jen o dvě výtky. Že prý „normalizační kýč“. Dobře, jenže tenhle „kýč“ konvenoval milionům posluchačů ve svobodném „nenormalizovaném“ světě… A pak ta angažovanost kolem anticharty. Ovšem tenkrát v tom, s výjimkou statečných disidentů, jeli opravdu všichni. Volební účast byla takřka stoprocentní. Lapidárně řečeno: Čechoslováci volili komunisty a Gott jim k tomu zpíval. U veřejně známých osob jde myslím spíš o to, jak se k tomu postavili s odstupem let. A přijde mi zajímavé, že mnohem více kuráže, upřímnosti a zralé sebereflexe projevily ženy (Zagorová, Pilarová, Rottrová). Gott tak nějak napůl… Ale fakt si nevybavuji, že by kdy zpíval o lásce k Sovětskému svazu.
Rozhodně bych ho nenazval oním „idiotem hudby“. Jako dítě jsem si na gramofonu pouštěl jeho písničky, od puberty už ne. Gottova alba (na rozdíl od Mišíkových, Prokopových, Pospíšilových či Skoumalových) nemám, s výjimkou nádherných Vánoc ve zlaté Praze. A tuhle kolekci budu za několik týdnů zase poslouchat.
Zádušní mše v pražské katedrále, propojená se státními poctami, mně přišla přiměřená, adekvátní. Jedině snad „bulvární farář“ Czendlik přiměl teologicky alespoň základně vzdělané křesťany nechápavě zírat. Ale těch zase tolik není…
Jednou se mi máma přiznala, že když jsem se narodil (měsíc před sovětskou invazí), myslela v porodnici na Karla Gotta. Prý si říkala, abych byl taky tak hezkej… Je to úsměvné, ale i obecněji vypovídající. Nemylme se; slavné hokejisty či bývalé premiéry zdaleka nezná každý Čech. Karla Gotta ano. Přitom to byl zajisté pouhý člověk z masa a kostí, navázaný na dědičný hřích. Pouhý člověk, který ovšem musel unést neobyčejnou slávu. A já si myslím, že to s ním mohlo dopadnout mnohem, mnohem hůře.
Budiž mu země lehká.
