Článek
Proč nezničil jsi, Bože, padlého světlonoše, sotva jen vyslovil šílené „non serviam“ (nebudu sloužit)?! Tak jsem se v jedné básni tázal ještě jako mladý křesťan. Nikdy jsem se žádnou kloudnou odpověď nedozvěděl. Prostě to neudělal. Existuje pojem „mysterium mali“, tajemství zla. Jako se někdy mohou stávat zázraky, třeba nevysvětlitelná uzdravení, tak jsou i nepochopitelné temné mechanismy. Tenhle náš svět jeví se jako hodně divný Boží experiment. Tváří v tvář zmaru silně vystupuje potřeba smyslu. Věřící lidé mají víru, většinou různě pokřivenou. Nevěřící mají slušně řečeno velký nic.
Aby předvánoční masakr na pražské Filozofické fakultě UK dával nějaký smysl a naději, je nezbytné vědomí, že všichni zavraždění jsou neskonale šťastní v samém Srdci Lásky. Jsou ve Světle, Vznášení, v dokonalém Pochopení. Žijí…
A všichni, kteří teď pro ně pláčou v nevýslovném žalu, kéž najdou alespoň malou útěchu v Jasu betlémských jeslí. Leží v nich děťátko, ale také Kristus Pán, jenž přemohl smrt a jednou setře každou slzu z očí.
