Článek
Jasně, pokud jsou u pokladen fronty a někdo si přišel koupit minerálku a pytlík bonbónů, samoobslužnou pokladnu uvítá. Z hlediska zákazníka by tedy mělo jít o nabídku, alternativu.
Realita (resp. moje zkušenost) je ale taková, že prodavačky nutí zákazníky, aby zajeli do boxu se samoobslužnými pokladnami. Samy to přiznávají. Je nařízeno, kolik procent nákupů musí být placeno „samoobslužkou“, někdy se stává, že není obsazena jediná pokladna s živou prodavačkou. Podezřele pak vyznívá tvrzení Jiřího Marečka, ředitele komunikace, že zákazníci oceňují rychlost či samostatnost při odbavení. Pan Mareček je buď mimoň, nebo bere účelově v potaz jen určitý fragment zákazníků za určitých podmínek.
Předpokládám, že Albert není před krachem, že se nemusí zbavovat prodavaček a jejich práci přenášet na zákazníky. Ale pokud tomu tak je, rád si na prodavačku či prodavače u klasické pokladny připlatím. Procento z ceny nákupu? Za komfort a ušetřený čas by mi to stálo.
Z nákupního vozíku vyndám zboží na pás, pozdravím paní prodavačku, která rutinně „načte“ jednotlivé položky, zaplatím, nandám zboží zpátky do vozíku, kus poodjedu a přendám do tašky. Hotovo, na shledanou!
Místo toho jsem v podstatě vyděračsky nucen zaparkovat u některé ze „samoobslužek“ a podstoupit úkorný proces. Problém nastane už ve chvíli, kdy si uvědomím, že nemám brýle, a tedy nic nepřečtu. To mi pak jsou k ničemu všechny dovednosti, k nimž se mě „vstřícný“ supermarket snaží vycvičit: ohlásit, že jsem vracel prázdné láhve, potvrdit, že už jsem dost starý, abych si mohl dát pivo, správně označit počet rohlíků a druh zeleniny. Z nákupního vozíku vše vyndavat na pokladnu, odtud do přilehlého boxíku, z něj zpátky do vozíku, zaplatit, vymanévrovat z prostoru samoobslužných pokladen a teprve poté přendat nákup do tašky.
Pravda je, že mně – pokud už jsem to z nezbytí absolvoval – pokaždé asistoval ochotný personál, spíš celou tu proceduru udělal sám. Jenže to mohl rovnou sedět za pásem u klasické pokladny. Bylo by to rychlejší a pohodlnější. „Jestli můžete, tak vzkažte těm vašim hlavounům, ať jdou s tímhle pokrokem do háje,“ povídám. „To nejste zdaleka sám, kdo tohle říká,“ dozvídám se. A pak třeba i to, že jsou ty „samoobslužky“ dost poruchové.
Řešení problému se přitom nabízí: mít v provozu vždy dostatečné množství klasických pokladen, někde stranou pak dvě či tři pokladny samoobslužné pro menší nákupy. To bych jako zákazník ocenil.
V poslední době jsem totiž začal stále více oceňovat něco jiného – vietnamské večerky.
