Článek
Asi nemá význam vysvětlovat, čeho se bratři Mašínové během vlády komunistů v naší zemi dopustili. To vše je více či méně všeobecně známé.
Osobně jsem měl to štěstí, že jsem za takzvaného socialismu více či méně prožil jen dětství a období dospívání. Mohu proto jen sotva chápat, jak probíhala kolektivizace, kdy byly lidem zabaveny jejich statky, továrny i malé živnosti.
Na druhé straně však dobře chápu, že se každý bude těžko smiřovat s tím, že slušně prosperující živnost bude znárodněna bez náhrady, aby jí socialistické zřízení rychle přivedlo na buben. Tisíce lidí přišlo o rodinný majetek, který jejich předkové mnohdy shromažďovali po dlouhé generace.
Další lidé byly odsunuti na okraj společnosti jen proto, že neměli dělnický původ, nebo měli politický názor, který režimu zcela nevyhovoval.
Zkrátka každá doba má své a někdy je třeba se za svá práva postavit.
Po takzvané sametové revoluci jsou však poměrně často zmiňována jména bratrů Mašínů, kteří údajně bojovali za naši svobodu.
V tomto ohledu je nutné vysvětlit si několik pojmů, abychom pochopili, co takový boj za svobodu znamená.
Především ten, kdo bojuje za svobodu, činí tak ku prospěchu ostatních a přináší často i oběť.
Můžeme toto jednoznačně říct o bratrech Mašínech? Pokud je mi známo, šlo jim především o vlastní prospěch. Ačkoli později tvrdili, že se snažili o jakýsi odboj proti tehdejšímu zřízení, rozhodně své akce nekonali proto, aby pomohli komukoli dalšímu. Hledali jen vlastní prospěch.
Nelze nijak omluvit, že útočili na nevinné lidi, i kdyby tito lidé sloužili přímo či nepřímo někdejšímu režimu.
Je naprosto nechutné, že má nyní pan Josef Mašín tu drzost veřejně špinit jméno někdejšího příslušníka sboru národní bezpečnosti, kterého chladnokrevně zavraždil. V době kdy jej zabil, o něm nic nevěděl, a i kdyby byla zpětně pravda vše, co nyní pan Mašín tvrdí o zavražděném panu Honzátkovi, v době se na něm dopustil sprosté vraždy, o něm nevěděl vůbec nic.
Pan Mašín zkrátka chladnokrevně zavraždil zcela zbytečně člověka, o kterém ve chvíli vraždy vůbec nic nevěděl, který jej v dané chvíli nijak neohrožoval a nemohl se nijak bránit.
Současné argumenty, že by si tehdejší policajt smrt zasloužil, jsou argumentem, který je možná založen na pozdějších zjištěních, které mu v době vraždy nebyly známé a o kterých se dá hodně pochybovat.
Mimochodem, sám mám v uniformě odslouženo 20 let a měl jsem tu čest sloužit s kolegy, kteří tuto práci vykonávali i za doby hluboké totality. Drtivá většina z nich si o někdejším zřízení myslela své a vymáhání spravedlnosti omezovali jen na zákony, které dávaly jaksi lidský smysl. Většinou raději řešili ukradenou slepici mezi sousedy, než krádež, kdy si někdo přilepšil na státní stavbě pár pytli cementu nebo nějakou cihlou, což se tehdy bralo jako těžký trestný čin rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví.
Stranickou knížku u někdejší SNB a později VB většinou měli jen velitelé na vyšších postech, zatímco obyčejní policajti za pár drobných měsíčně řešili obyčejné vesnické problémy.
Mašín nevěděl, s kým má čest. Pan Honzátko měl zkrátka smůlu, že měl v daný den službu. Podvolil se, nechal se uspat a netušil, že se ze spánku už neprobudí.
Během takzvaného socialismu se našla spousta opravdových hrdinů, kteří se postavili komunistům čelem bez ohledu na vlastní stíhání. Mnozí z nich zaplatili protestování roky strávenými v uranových dolech, jiní byli uvězněni nebo popraveni.
Mašínové však hledali jen vlastní prospěch, který dnes chtějí schovat za jakýsi odboj. Během takzvaného odboje však přišli k újmě nevinní lidé.
Každá slušná společnost má za povinnost takové lidi odsoudit. Je hanbou, že se dnes najdou vládní činitelé, kteří je chtějí za jejich trestnou činnost vyznamenat.
Ono se to totiž může snadno otočit v jejich neprospěch. I dnes existuje spousta lidí, kterým se současné státní zřízení nelíbí, a tak by se vyznamenání Mašínů mohlo stát zajímavým precedentem. I dnes by se mohl najít někdo, kdo bude vraždit a loupit v zájmu jakési vlastní spravedlnosti.
Stejně tak asi nikdo z nás nechce, aby se vrazi Mašínové stali vzorem pro naše děti. Nechceme děti učit, že v případě, že se jim nepozdává státní zřízení, mají právo loupit a vraždit.
Osobně uznávám jen jedinou možnost, kdy může vzít někdo někomu život - jedině v zájmu sebeobrany, pokud neexistuje jiná možnost. Ovšem zabití spoutaného a uspaného člověka, který mne neohrožuje a nemůže se bránit, k tomu asi není co dodat.
Pane Mašíne, pokud toto budete číst, moc rád bych znal váš názor a vysvětlení.
