Článek
Úvod
Zimní plavání má zvláštní zákony.
Čas je soupeř, ale opravdový zápas se vede uvnitř.
A plzeňský Bolevák je místem,
kde se tahle pravda potvrzuje rok co rok.
Letos jsem do Plzně jel s vědomím,
že Bolevák se moc nepáře —
a zároveň s jistotou,
že to bude další krásné setkání přátel zimní vody.
A stalo se přesně to.
Bolevák ráno: déšť, rituály a klubová výprava
Ráno mě probudil náš jorkšír Gucci Via de Bonita —
přesnější než budík, hlučnější než fanfára.
Sprcha. Čaj. Měření cukru (zelená). Snídaně.
První pohled za okno: déšť, šero, listopadová nálada.
Od předsedy přichází zpráva: „Pod čtyři stupně.“
Volba tratě je jasná — 250 metrů.
Dávka zimy, která prověří,
ale nechá člověka vrátit se domů po svých.
Na Zličíně se schází naše výprava I.PKO Praha.
Řidič Michal Kohoutek — spolehlivost sama.
Cesta ubíhá vtipy a povídáním.
Člověk cítí, že už je mezi svými.
Plzeň – prezence, známé tváře a chybějící vodník
V restauraci U Háje to hučí závodním ruchem jako kotel.
Prezence, čísla, čipy — všechno šlape na jedničku.
Občerstvení skvělé, obsluha rychlá.
U vchodu potkávám kolegu z Tábora:
„Kvůli tvojí profilovce mi volají,
že jsem prej podobnej Petrosovi Michopulosovi!“
Fotíme se. Svět si zaslouží srovnání.
Na písečné dnes chybí plzeňský vodník.
Prý má „jinou akci“.
Vodník v práci. I to se stává.
Místo něj hudba flašinetáře z Chomutova —
zjemňuje i mrazivý den.
Starty: síla, respekt a naše Iva bez čepice
Stovka — rychlá jako výbuch.
Tisícovka — klid, zkušenost, jiná liga.
Sedmsetpadesátky a pětistovky — tam jde do vody i naše Iva.
Bez čepice.
Bez brýlí.
Nabízím jí oboje.
Iva se usměje: „Já to nepotřebuju.“
To není frajeřina.
To je klid síly.
Pak jdeme my — 250 metrů.
Voda 3,3 °C: dialog, který nemá svědky
Do zimní vody se nevstupuje skokem.
Vstupuje se jako do chrámu — pomalu, s respektem.
První metry jsou naše tajemství.
Mluvím s ní tiše:
aby mě přijala,
aby mi dovolila souznít,
aby mě nezlomila.
Ona mě obejme ostře, ale fér.
Srovná dech, utlumí hluk světa,
nechá mě najít rytmus.
A pak už jdeme spolu.
Já plavu.
Ona vede.
Čisté, soustředěné, beze slov.
Cíl přichází rychle.
Vystoupím z vody a děkuju jí — nahlas.
Protože to tak má být.
A ona jako by odpověděla:
„Vrátíš se?“
„Vrátím. V létě.
A dáme si pět kilometrů.
Tři hodiny.
Jen ty a já.“
Bolevák obstojně tvrdý. I.PKO Praha obstojně silné.
Bolevecký rybník má pověst,
která není přehnaná ani o chlup.
Voda sotva nad třemi stupni,
vzduch těsně nad dvěma —
to není jen závod.
To je prověrka hlavy, techniky i zkušeností.
A přesto…
nebo právě proto…
má tenhle závod zvláštní kouzlo.
Každý z nás si sáhl na vlastní limit.
Každý přidal svůj bod, svůj metr, svůj kus odvahy.
A tak si náš klub odváží
nejen radost a medaile,
ale také Putovní pohár primátora města Plzně
za nejvyšší klubový součet bodů.
Tohle není trofej jednotlivce.
Tohle je práce celé party.
Poděkování
Editorka:
Ivana Gibišová — díky za pozorné oči a cit pro rytmus textu.
Organizátoři:
Obrovské díky Plzeňským otužilcům
za špičkovou organizaci, zázemí, férové tratě
a atmosféru, která z Boleváku dělá jeden z nejlepších závodů
v celém Českém poháru.
Voda tvrdá.
Den mokrý.
Zážitek ze zlata.
Další zastávka: Hradec Králové — Otužilecké Labe.
Až se voda zeptá, zase půjdeme.
Tak ahoj u vody.
