Článek
Filip Turek působí jako politický Ikaros.
Nevzlétl z touhy po moci, spíš z přesvědčení, že když už člověk má křídla, byla by škoda je nepoužít. V politice se to občas stává — nadšení se zamění za vztlak a odvaha za jistotu, že výška sama o sobě znamená bezpečí.
Křídla se do zápisu nevejdou.
✈️ Let
Let byl rychlý.
Pozornost přišla téměř okamžitě, s ní potlesk a světla, která se shora jeví jako slunce. Čím výš člověk stoupá, tím obtížněji rozlišuje, odkud přesně to světlo přichází — a komu vlastně patří.
Ve výškách se mluví nahlas, ale slyší se málo. Rady zdola zanikají v hluku vlastního letu. A reflexe přichází až tehdy, když už není kde přistát.
Slunce nebo reflektor? Rozlišit se dá jen zdola.
🪑 Porada
Pak přišla porada.
U stolu se nemluvilo o letu, ale o dopadu. Ne o motivech, nýbrž o následcích. Křídla zůstala venku — nevešla se do rámce jednání.
Rozhovor byl věcný, klidný, až uklidňující. Řešilo se, jak situaci zvládnout tak, aby nenarušila chod věcí. Vosk se ukázal jako problematický materiál: měkký, nepředvídatelný, špatně uchopitelný v tabulkách.
Vosk není položka v excelu.
⏳ Mezi
Ikaros stojí vzadu.
Už neletí, ale ještě nespadl. Ten zvláštní okamžik mezi — kdy je jasné, že rozhodnutí padlo, jen se mu ještě hledá formulace, která nebude znít jako rozhodnutí.
Je to čas ticha. Čas, kdy se role přeskupují a výška přestává být výhodou. Zbývá jen gravitace a čekání, kam až dosáhne zem.
📜 Poznámka pod čarou
Mýtus říká, že Ikaros zahynul kvůli pýše.
Politika k tomu přidává poznámku pod čarou: zahynul hlavně proto, že letěl výš, než kam sahala ochranná síť.
A ochranné sítě mají jednu zvláštní vlastnost — nejsou zavěšené pod nebem. Leží nízko. Tam, kde je užitečné zůstat při zemi.
Ochranná síť se rozprostírá jen tam, kde je užitečné zůstat při zemi.
— pT
