Článek
Ůvod:
Na první pohled obyčejná fotografie ze staveniště. Řada odložených přileb, plastové skořápky bez života. Ale když se na ně podívá někdo jako Eugen Kukla, promění se v osobnosti. A když se k nim posadí někdo s tužkou, začnou vyprávět. Fejeton o kráse, která se skrývá v tichu, a o tom, jak i helmy mohou mít duši.
Jak doktor Kukla zachránil helmy a já jim dal dušičku
Bylo nebylo, na jednom staveništi za městem žily helmy.
Barevné skořápky, co celý den chránily hlavy svých pánů.
Každá měla svůj sen – jedna chtěla letět ke hvězdám, druhá toužila být princeznou v čisté vitríně, třetí jen snila o klidu, kde neprší a nepadá beton.
Ale lidé je neviděli.
Odkládali je bezmyšlenkovitě, kopali do nich, nechávali je u cesty.
Helmy tiše trpěly, až jednoho dne přišel doktor Kukla.
Neměl stetoskop, ale fotoaparát.
Neposuzoval, neodsuzoval – jen se díval.
A když se díval, helmy začaly zářit.
Z obyčejných skořápek se staly osobnosti.
Miss Přilba ČR.
Každá jiná, každá svá.
A já? Já jsem k nim sedl s tužkou a slovem.
Dal jsem jim hlas, aby mohly vyprávět.
A dušičku, aby nezůstaly jen obrázkem.
A od té doby se říká:
když někde uvidíš helmu, nedívej se na ni jako na plast.
Podívej se, jestli už náhodou nezačala tiše dýchat poezií.
Poděkování čtenářům
Díky, že jste dočetli až sem.
Budu rád za každý váš názor, komentář nebo srdíčko ❤️.
A jestli nechcete, aby vám příště utekla další moje tvorba, klikněte na „sledovat“.
Pište klidně i kritické postřehy – jen prosím se slušností.
Poděkování
Na závěr patří dík člověku, bez něhož by tenhle příběh vůbec nevznikl.
Eugen Kukla – fotograf, který se nedívá na věci očima lhostejnosti, ale pohledem, co vrací důstojnost i obyčejným helmám na asfaltu.
On jim dal tvář. Já jsem jim zkusil přidat dušičku.
