Článek
Třetí ročník Českého poháru v zimním plavání na jezeře Most ukázal, že ledová voda nemusí být pódiem, ale prostorem pro soustředění, respekt a vztah k místu. Zápis jednoho z plavců na trati 500 metrů.
Město, které se neschovává
Jezero Most patřilo otužilcům. Od prvních registrací ve stanu na břehu až po startovní nástup působilo všechno klidně a sehraně, jako by se tu podobné závody konaly odjakživa. Nad hladinou se zvedal hrad Hněvín – tichý svědek města, které má za sebou těžké kapitoly, ale znovu stojí rovně a bez ostychu.
Most dnes nepůsobí jako místo, které by se schovávalo za minulost. Je vidět práce, snaha i hrdost. Město, které se zvedá z popela – ne okázale, ale poctivě. V tom je Most blízký, třeba mým Kralupům. Ne dokonalostí, ale vůlí pokračovat a hledat novou rovnováhu.
Voda, do které se nevstupuje lehkovážně
Voda měla něco přes dva stupně, vzduch se držel lehce nad nulou. Na fotkách z mediích není nervozita, ale soustředění. Široká hladina, ticho, světlo. Přesně ten typ vody, do které se nevstupuje lehkovážně.
Šel jsem na 500 metrů. Do jezera jsem vstupoval s respektem. Ne jako do závodu, ale jako do prostoru, který si zaslouží pozornost. A voda mě přijala klidem. Bez boje, bez přetlačování. Matylda nebyla zkouška, ale partner – voda, která nenutí dokazovat, ale dovolí plout, pokud člověk ví, proč do ní vstoupil.
Odkaz Nikodéma a tichá solidarita
Do jezera se postupně ponořili další. Ne náhodní lidé, ale pokračovatelé odkazu Alfreda Nikodéma. Každý po svém, každý se svým tichem. Zimní plavání tu nebylo o časech a tabulkách, ale o postoji. O tom, že voda není protivník.
U vody byla vidět i I. PKO Praha, která vyjela podpořit svou sesterskou organizaci v Mostě. Nebylo to o barvách ani o rivalitě, ale o přítomnosti – o tiché a samozřejmé solidaritě mezi kluby, která k zimnímu plavání patří a drží komunitu pohromadě napříč městy.
Organizace, která drží všechno pohromadě
Rozpis tratí od 100 do 1000 metrů jasně odděluje hobby otužilce od sportovních závodníků, ale nikoho nestaví na vedlejší kolej — každý metr v takové vodě má svou váhu. Na břehu je sehraný tým dobrovolníků v klubových barvách, rozhodčí, zdravotníci i pomocníci u
Podpora města Most, potvrzená osobní účastí primátora Marka Hrvola, nepůsobila formálně. Bylo znát, že zimní plavání má v Mostě své místo a že se z jednorázové akce stává pevná součást městského sportovního kalendáře. Tak vzniká tradice, která přerůstá jeden studený víkend v roce.
V cíli nás čekala zmrzlina
Do cíle se vstupuje jinak, když víš, že tam nečeká čaj, ale kopeček zmrzliny. V Mostě to nebyl vtípek, ale přirozené pokračování stejné logiky, jakou měla celá akce — zimní plavání bez póz, ale s humorem, který ledovou vodu odlehčí.
Modrofialové ruce, bílé kornouty a krátké fronty u výdeje vytvořily druhou, neoficiální cílovou čáru. Tu, kde se z časů v protokolu stává společný zážitek. Tam se z plavců, rozhodčích a dobrovolníků stává komunita, která si rozumí beze slov.
Zimní Most-zmrzlina v cíli
Klub, který odmítá „otužování pro Facebook“
Otužilci Most zvládli akci poctivě. Klub vznikl z nadšenecké party teprve v roce 2022 a dnes je registrovaným oddílem ČSPS. Kromě závodů pořádá pravidelné tréninky na Matyldě a jezeře Most a otevřeně zdůrazňuje systematické otužování, zdravotní doporučení a odmítání „otužování pro Facebook“.
Most tak ukazuje cestu v době, kdy je otužování módní a někdy i nebezpečně zjednodušované — cestu odbornosti, respektu k tělu i k vodě a společných zážitků, které nekončí poslední fotkou, ale možná začínají novou zimní tradici města.
Tak zase za rok.
Vždycky Most. Díky.
— mýma očima
