Článek
🖼️ Dětská otázka, dospělá odpovědnost
Proč by měl stát řídit někdo, kdo nečte knihy, ale vlastní noviny?
Někdy stačí jediný obrázek. Žádná infografika, žádný graf, žádná televizní debata. Jen dvě děti, dva rodiče a otázka: „Máme volit nevzdělaného oligarchu, nebo univerzitního profesora?“ Kresba Veselého Politika (LIGI) je jednoduchá, ale píchne do svědomí. Rodiče stojí, tváře unavené, oči sklopené. Děti čekají odpověď. A najednou zjišťujeme, že to není jen vtip. Je to test.
👶 Děti se ptají přímo. My uhýbáme.
Děti umějí pojmenovat věci bez obalu. Proč by měl stát vést někdo, kdo má problém s pravopisem, ale zato hradí kampaň z miliard? A proč je tak těžké vysvětlit, že profesor, který strávil roky učením, výzkumem a službou veřejnosti, je přijatelnější variantou?
Dospělí mají na všechno odpověď – jen ne na tuhle jednoduchou otázku. Vyrábíme si alibi: „On má zkušenosti z byznysu.“ „On aspoň není elitář.“ „Rozumí obyčejným lidem.“ Jenže před dětmi to neobstojí. Zkuste jim opravdu vysvětlit, proč by měl stát řídit někdo, kdo místo knih vlastní billboardy.
📚 Oligarcha vs. profesor
Nejde o jména. Jde o princip.
Oligarcha vidí stát jako firmu: náklady, výnosy, PR. Umí koupit hlasy koblihami, dotacemi, kampaněmi. Lidi jsou položky v tabulce.
Profesor vidí stát jako instituci: místo, kde má váhu argument, kde pravidla chrání slabší, kde znalosti nejsou na obtíž, ale základem fungování.
Rozdíl mezi těmito dvěma přístupy není marginální. Je to rozdíl mezi demokracií a privatizací státu.
🗳️ Volba, která není malá
Možná bychom se měli přestat ptát politických marketérů a začít se ptát svých dětí. Dokázali bychom jim říct, že je pro jejich budoucnost lepší dát hlas někomu, kdo sotva zvládne mluvnici, než někomu, kdo učil generace studentů?
Pokud ne, pak možná nevolíme podle rozumu, ale podle billboardů. A tam vítězí ten, kdo má víc peněz, ne ten, kdo má lepší argument.
📜 Historie, kterou nechceme opakovat
Kolikrát už jsme dali moc těm, kdo uměli křičet, ale neuměli řídit? Komunisté rádi vykreslovali vzdělance jako odtržené „pány profesory“. Nabízeli „praktické soudruhy“. Výsledkem byl úpadek institucí, devastace vzdělání a ztracené dekády.
Dnes slyšíme stejnou melodii – jen v jiném aranžmá. Profesor je prý elitář. Oligarcha je prý „jeden z nás“. A my zapomínáme, že tohle už jsme hráli. A nedopadlo to dobře.
🌍 Závěr Tenhle malý obrázek ukazuje velké dilema. Demokracie je o volbě, ale i o odpovědnosti. Jestli neumíme vysvětlit vlastním dětem, proč by měl stát vést profesor místo oligarchy, pak to nedokážeme ani sami sobě.
Děti chápou, že odpověď je jasná. My dospělí v tom pořád hledáme výmluvy. Ale možná nastal čas, abychom se konečně přestali vymlouvat.
👏 Poděkování patří autorovi kresby – Veselý Politik (LIGI). Jeho satira dokáže jednoduchou čárou otevřít téma, na které by nestačilo deset televizních debat.
🙏 Díky i vám, čtenářům, že jste dočetli až sem. Budu rád za váš lajk, sledování i komentář – protože diskuze je kyslíkem demokracie.
📊 Malá anketa k zamyšlení:
