Článek
Studio, kde se všechno snese
Světla pálí, voda se třpytí, papíry šustí. Moderátor nasazuje úsměv, který už dávno není jeho.
„Dnes přijali pozvání zástupci nacistů, fašistů, populistů a pornoprůmyslu,“ oznámí hlasem, který se dávno naučil nezakopnout o vlastní názor.
Na stůl se posadila iluze debaty.
Na jednom konci muž s rudým obličejem a moudrým slovníkem,
na druhém influencerka v latexu, která mluví o svobodě – mezi reklamou na protein a vlastenectví.
Uprostřed ekonom, který si z pravdy udělal tabulku,
a filozof, co si přišel jen ověřit, jestli ještě existuje.
Debata nebo casting?
Znělo to jako diskuze, ale byla to soutěž.
Casting na další sezonu reality show jménem „Česká demokracie“.
Každý chtěl zaznít víc než ostatní – a kdo nezazní, ten není.
Moderátor se snaží držet nadhled,
jenže nadhled tu mizí rychleji než důvěra v politiku.
Kamera neodpouští.
A když se vypne, nezůstane po ničem stopy —
jen hashtagy, titulky a prázdné sklenice.
Po debatě
Když světla zhasla, všichni si udělali selfie.
Včetně moderátora.
Pod fotku napsal:
„Díky za skvělou debatu. Demokracie v praxi.“
A první komentář zněl:
„Tohle už není diskuze. To je panoptikum.“
Epilog
Všichni odešli.
Zůstal jen mikrofon a jeho ticho.
To jediné v tom studiu ještě nelže.
💬 Děkuju všem, kdo dočetli až sem.
Sdílejte, pokud vás taky unavuje, že se z debat stávají kulisy.
Pište, pokud si myslíte, že ještě má smysl mluvit — ne jen vystupovat.
Možná se jednou dočkáme večera,
kdy ve studiu zůstane aspoň jedna opravdová otázka.
(-pT)
